Chobotnice z II. patra

Zajímavost: Zedníčka po natočení tohoto filmu vyhodili z Divadla Na zábradlí, protože jeho svatozář se nedala schovat ani pod kloboukem a v letech totality zase tolik rolí pánů bohů nebo svatých nebylo. Naštěstí mu časem sama vybledla a tak ho zase vzali zpátky. Zedníček si proto před natáčení druhého dílu vydupal, že Veškrnová už nebude tak hysterická a on si nebude muset nechat všechno líbit. Film dobrý, jen atmosféra trochu moc stísňující, ty neustálé hádky mezi rodiči mně coby dítěti dost vadily. Taky v tom fackování potomků za každou hloupost mohli kapku brzdit. (25.06.2013)

A další příjemný závan dětství, i když už ne s tak originálním námětem o fantazijních postavičkách z modelíny. Dětská fantazie je neomezená. Zde je výsledkem nestabilního rodinného zázemí, kde se každou chvilku dá očekávat úplný rozpad. A svět fantazie je útočištěm před tvrdostí normálního života. Děti Eva (Žaneta Fuchsová) a Honzík (Milan Šimáček) Holanovi naleznou při nepovedené dovolené v Portugalsku modelínovou živou hmotu, ze které si udělají chobotničky: Modrou (hlas František Filipovský) a Zelenou (hlas Jiřina Bohdalová). Po seznamování dětí a chobotniček na ropou zasažené portugalské pláži, pak přicházejí rozverné příhody v Praze, kde se pohádkové bytosti postupně seznamují se zdejším životem a nechutnou vodou. Z dalších rolí: hysterická matka dětí Andrea (Dagmar Veškrnová-Havlová), která všechny nehody svádí na svého muže a svojí zbrklostí působí další, otec dětí Honza Holan (Pavel Zedníček), marně se snažící o rodinou idylu, Honzův spoluřidič na dálkových tratích Fára (dobrý Jiří Kodet), lehkomyslně výmluvný, šéf podmořské výpravy u portugalských břehů George (Miroslav Macháček), s čepičkou, která jako by vypadla z oka Cousteauovi, obsluha batyskafu Andreadis (Boris Rösner) a Pierre (Jan Kanyza), kteří objevili tajemnou živoucí hmotu, půvabná laborantka Eliška (Kateřina Lojdová), které hmota uteče, nekompromisní policisté v Portugalsku (Josef Bláha a Oldřich Kaiser), sousedka Holanových Veselá (Nina Divíšková), nešťastná z jejich sousedství, hrnčíř Mertlík (Vladimír Kratina), a starý učitel na penzi (Otto Šimánek). Příjemně hravá a nezbedná fantazie, kouzlo tehdy nepřístupné ciziny a půvab staré Prahy, konkrétně oblasti Kampy. Stále příjemné, stále zábavné, věčná vzpomínka. (13.06.2012)

Spolu s "Lucií" a jejími formeláky pro mě tyhle filmy byly vždycky jako dvojčata. Vždyzky spolu soupeřili o prvenství a Chobotničky měly v konečném důsledku trochu navrch. Hlavně díky hudební stránce ( i když hudbu skládal ten samý člověk), ale přeci jen měly i dobrodružnější a napínavější děj. Oba filmy však patří do mého dětského TOP 5. (16.09.2005)

Chobotničky mají v mém srdci trochu zvláštní místo. Jako malej jsem je viděl, pak jsem je nějak chytil každej rok, a nakonec se z toho stal takový můj vánoční zvyk, kterej jsem opustil až poměrně nedávno...:) Proč vlastně? Těch důvodů je víc, samozřejmě, ale asi bych vyzdvihl fakt, že na pozadí těch filmů se odehrává klasické rodinné drama, rozvod rodičů. Vše samozřejmě dobře dopadne, ale některé scény jsou dost smutné. Ale to by samo sebou na pět nestačilo, takže pro úplnnost krásná hudba, na tehdejší dobu špičkové triky a skvělá práce s formelou, sympatičtí herci a skvělé namluvení obou chobotniček a navíc? Žaneta Fuchsová byla moje dětská láska..:) P.S. - viděl jsem i seriál, a i když to celé má po sestřihání trochu jiný význam, troufám si říci, že to byl dobrý krok. Filmy jsou takové..pohádkovější. (26.04.2014)

Ani seriál, ani oba sestříhané filmy mne nikdy moc nebavily. Nejhezčí na tom jsou záběry z pražské Kampy a občas Macháček z vědeckého týmu a "zlý" Kanyza, ale to je tak všechno. Jinak je to vlastně rodinná vztahovka, kde mi lezli na nervy jak ti sourozenci, tak maminka v podání Veškrnové, a dokonce ani Trávníček to moc nezachránil. (14.02.2019)