Režie:
David FincherScénář:
Jack FincherKamera:
Erik MesserschmidtHrají:
Gary Oldman, Amanda Seyfried, Lily Collins, Charles Dance, Tom Burke, Joseph Cross, Tuppence Middleton, Leven Rambin, Tom Pelphrey, Arliss Howard (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Hollywood 30. let vypadá úplně jinak, když se na něj podíváte očima sarkastického scénáristy a alkoholika H. J. Mankiewicze, který právě dokončuje svého Občana Kanea. (Netflix)
Videa (2)
Recenze (229)
Evidentně vysněný OSOBNÍ projekt (možná až přehnaná úcta k původnímu textu zesnulého otce), který ovšem vyznívá velmi NEOSOBNĚ. Jestli budou nadcházejícím ceremoniálům (Glóby, Oscary a další) vévodit dialogové a neemoční látky bez dynamiky jako Mank nebo Chicagský tribunál, tak si ten podivný (nejen) filmový rok shrneme tak trochu nemastně a neslaně. Chtě nechtě Mank skončí v modrých číslech, kam ostatně patří. Fincher neFincher. Holt úplně poprvé jsem se s jedním ze svých srdečních tvůrců minul. Nehovoří o tom, jak pro mnohé přelomové dílo vzniklo. Vypráví o tom, jak Hollywood ve 30. letech fungoval a proč se alkoholik, teda scenárista Herman Mankiewicz, rozhodl napsat scénář Občana Kanea právě tak, jak ho napsal. Jakmile výsledek začneme posuzovat v kontextu celé mistrovy tvorby, nastává největší potíž. Je to totiž obří úkrok stranou. Zahleděný do sebe, dlouhý, stylisticky cvičící, rádoby důležitý, nepřístupný. Nedává divákovi zrovna najevo, kam směřuje a co chce vlastně říct. Sype spoustu postav, spoustu veledůležitých lidí Hollywoodu té doby, kteří procedí mezi zuby něco rádoby sofistikovaného a jdeme zase dál. Po Nolanovi (guláš zvaný Tenet) si i Fincher natočil vyloženě svůj film, kdy mu zjevně nikdo nestál za zadkem, i když možná měl. Mnozí zmiňují i poslední tarantinovku Tenkrát v Hollywoodu, to byl ale dle mého soudu jiný level. Nicméně jednotlivé důležité postavy mě u Finchera vůbec nezajímaly a celkově mi jeho dílo vlastně skoro vůbec nic nedalo. Ani Gary Oldman nezafungoval. Coby poctu starému Hollywoodu si raději zopáknu Ed Wooda. Za mě prostě přesně ten typ snímků, který si už nejspíš nikdy znovu nepustím. ()
Zase jednou mi něco připomnělo střední školu. Kolikrát člověk v kavárně přemlouval sám sebe, že ta holka naproti je čupr, ale zpětně si říkal, že možná bejvalo bylo lepší jít na tu matiku... Já v Mankovi chtěl vidět všechno to, co do toho Fincher vložil, fakt že jo. Jenže bych asi buď musel bejt starej jako Občan Kane anebo jezdit s Fincherem na dovolenou, abych to všechno stihnul pochytat. Ocenit můžu tak leda technický provedení, ovšem bavil mě tenhle film asi jako spadlej řetěz na kole. P.S. A ať mi nikdo nevyčítá, že nejsem filmovej fanda; já za Mankem letěl až do Londýna, abych ho viděl v kině. ()
Nie, nie je to žiadna "veľká retronádhera", žiadna vyumelkovaná nápodoba a "fetiš" z dôb niekdajších. Mank je presným opakom prívlastkov, ktoré mu tu mnohí dávajú. Je filmom komplexným, náročným, značne deziluzívnym a v neposlednom rade až šokujúco aktuálnym. Tak, ako (pre mnohých pochopiteľne značne nedivácku, čo je aj dôvodom hodnotenia) ústrednú tému zasadzuje do omnoho širšieho spoločenského a politického kontextu, aj formálne postupy a motívy ktoré preberá ako zo samotného Občana Kanea, tak obecnejšie klasického Hollywoodu len neprejíma, ale používa ich veľmi inventívne a často kontrastne vo vzťahu k svojim predobrazom. To všetko je súčasťou sofistikovaného kritického obrazu systému a priemyslu, v ktorom sa Mankiewiczova pokrútená figúra pohybuje. Je paradoxné, že jeden z najpozoruhodnejších filmov o filme poslednej doby v skutočnosti pojednáva o niečom úplne inom. A práve ostrým strhnutím ružových okuliarov sa vymedzuje voči skutočnému (klamlivému) fetišu, akým je The Artist. Ale vlastne ani neviem, prečo sa tu rozpisujem, keď už všetko perfektne a do detailu napísal Bluntman. Každopádne film, ktorý si ako divák znovu asi tak skoro nepustím, a zároveň vynikajúci Fincher, opakovania ktorého sa z analytického hľadiska už teraz neviem dočkať. P.S.: Príde mi tiež príznačné, že samotný Mank vznikol mimo "továrne na sny", a zároveň s mierou kreatívnej slobody nie nepodobnou voľnej ruke, ktorú kedysi dostal Welles. Produkčné pozadie tak vlastne brilantne dopĺňa celkový kontext a výpoveď snímky. ()
Netflix má na svědomí dalšího režiséra a je velká škoda, že to musí být zrovna Fincher. Kdysi největší talent své generace si splnil sen a natočil film podle scénáře vlastního otce, ale divák přes dvě hodiny trpí. Mank je pouze sterilní konverzačka, humor nefunguje, děj je nepřehledný a obsazení no name koštěte do role největšího pojmu klasického Hollywoodu je poslední hřebíček do rakve. ()
Chápu, že David Fincher si tu tak trošku splnil sen zesnulého tatínka, když mu zfilmoval jeho scénář z doby, kdy Hollywood byl pojem. A to jak pro herce, drogové dealery, tak ostatně i pro výrobce chlastu, které Mank tak rád sponzoroval. Jen mě mrzelo, že to tu je neskutečně staromilní. Na prostoru něco málo přes dvě hodiny se totiž děje celá řada událostí, nikdo Vám nic moc nevysvětluje, do toho ten černobílý filtr a dialogy, které jsou, a to především, nekonečnými dialogy a těmi obzvlášť. Na druhou stranu je tu ale perfektní Gary Oldman, jehož opilecká scéna je vrcholem jeho hereckého výkonu. Osobně mi tu pak ještě hodně sedl Arliss Howard, jehož Louis B. Mayer, spoluvlastník MGM, byl ve filmu málo, ale z toho mála vyždímal maximum. Stejne tak i charismatický Charles Dance, coby charismatický byznysman William Randolph Hearst nemusel ani mluvit, abyste z něj měli totální respekt. Mank má jednoznačně světlé stránky, ale v kontextu s kvalitou filmu je tak obtížný na pozornost, že jsem měl co dělat, abych se v tom sám vyznal. Závěr je pak hodně kvalitním momentem. Uznávám. ()
Galerie (36)
Zajímavosti (20)
- Scénář byl napsán ještě před Fincherovou celovečerní prvotinou Vetřelcem 3 (1992). (Spinelion)
- Amanda Seyfried v rozhovoru prozradila, že jednu konkrétní scénu Fincher natáčel přes týden, vzniklo kolem 200 záběrů. (Spinelion)
Reklama