Batalion

Doporučuji také shlédnout svébytnou zvukovou verzi, o 10 let mladší. Obě považuji za vzácně vyrovnané, ale neopakující se. Jediné, čeho lituji je, že v této verzi nezískala Uhrova manželka Zdena, v podání Bronislavy Livie, více prostoru. Projekce v Louvru musela být nadoblačná. "Tak nebožtík - to je 32, vopice 51. Krev, to je 12. Vsaděj ty tři čísla na Brno - a maj terno-seko!" (19.02.2009)

Krčmou piatej cenovej skupiny dýchajúce romaneto o stratenej láske. Odohráva sa v pražskom polosvete opilcov, tulákov, prostitútok a láskou zničených poslancov. Obrazy krátkodobých, no bujarých ožranských zábav, bitiek. Poopičné depky, biele myšky. Delírium tremens a pošlapaná láska nadvakrát. Silné - napriek tichu, ktoré film sprevádza. (16.03.2016)

„Z toho si, kamaráde, nic nedělej. Čím dřív v tom zatraceným životě přijdem o rozum, tím líp pro nás.“ A pan doktor Uher, bývalý poslanec zemského sněmu, toho času šupák jako všichni ostatní, to řekl přesně. Zajímavá, ale zároveň docela depresivní sonda do života těch nejchudších. Katastrofální situace s bydlením v Praze se za to bezmála století evidentně nijak zvlášť nezměnila, pokud nepočítáte, že sňatkem („Edo, ty si Pražák, viď? Nechtěl by sis mě vzít?“) s těžce nemocným už vykázání z města neobejdete, ehm. Líbila se mi hlavně pestrá paleta postav. Krom dobráka doktora zaujmou i tuberák „Ten se dlouho trápit nebude.“ Eda, bývalý voják Vondra, zkrachovalý herec Mušek, běhny Tonka (protřelá) a Lojzka (začínající), její milující „Měla jsem tě tehdy radši utopit!“ maminka a řada dalších. Překvapí kvalitní technická stránka, zejména nápadité prolínačky (např. pitka či „Delirium tremens“) a přesný střih. Nechtěně úsměvných scén není zase tolik a film nenudí, takže za mě slušné 4*. „A psy už nechte na pokoji, Bylino!“ (24.03.2019)

Filmová adaptace povídky (později upravené do podoby divadelní hry) Josefa Haise Týneckého existuje ve dvou verzích. Zvukovou natočil v roce 1937 Miroslav Cikán s Františkem Smolíkem v hlavní roli. O deset let dříve vznikla v režii Přemysla Pražského, který je jinak znám především jako herec, verze němá. Batalion ve své době podobně jako Tonka Šibenice nebo Takový je život obohatila československou kinematografii o prvky sociálního realismu, veristické vykreslení prostředí a věrohodnější psychologizaci postav. Nesentimentální, expresivně stylizovaná tragédie o mravním a společenském úpadku člověka se natáčela jednak v ateliérech A-B na Vinohradech a na Kavalírce, jednak přímo v ulicích staré Prahy, což rozhodně nebyl standardní postup. Velké zásluhy na tísnivé atmosféře filmu a přesvědčivosti závěrečné sekvence, ve které protagonista zažívá delirium tremens, náleží kameramanovi Jaroslavu Blažkovi, který později stanul za kamerou Fričova Varhaníka u sv. Víta. 75% (27.06.2018)

Jeden klenot z pokladnice českého němého filmu natočený na Kavalírce. Stejně jako Marthos i mému srdci je bližší zvuková verze z roku 1937. Ale byla jsem moc zvědavá, jestli se mě dotkne i tato starší němá verze. První pokus moc nedopadl, na druhý pokus jsem si našla nějaké skladby od Kryštofa Mařatky, k tomu nějaký dramatický klavír a pustila si to do podkresu. To už bylo mnohem stravitelnější. Kamera je opravdu dobrá, jen mě mrzí, že nemám takové srovnání s dalšími dobovými snímky, viděla jsem jich poměrně málo. Srovnávat se švédským Vozkou smrti mi přijde trochu nefér vůči Batalionu. Ale srovnání se stejně neubráním ... Tenhle kousek je mnohem zrnitější, jeho bídáci a žebráci ze zapadlé putyky jsou mnohem špinavější a otrhanější, reálie jsou drsnější než ve zvukové verzi. Vedení příběhu je odlišné, více se zaměřuje na vedlejší postavy než na advokáta Uhra. Každopádně je dobré zjištění, že ani náš němý film se neměl za co stydět a směle konkuroval tehdejší světové kinematografii. (05.07.2018)