Místo nahoře

Bída britské kinematografie II. Stejně jako u jiných filmů "proudu" Kitchen sink realismu/ Free cinema, musíme se nepozastavit nad jejich dvojznačností (pojímáno pochopitelně z historické perspektivy): kvalitní filmy, beze všeho, ale spíše "kvalitní" než "filmy". V tomto filmu je zpětně možno nahlédnout osud britského filmu - zatímco v r. 1959 vzniká "U konce s dechem", v Anglii vzniká "Room at the Top". Zatímco dialogy Belmondo - Seberg některým tehdejším divákům připadaly tak nepromyšlené, že si mysleli, že je Godard vymyslel až na place, slovní výměny Harvey - Signoret a spol. jsou samozřejmě promyšlené, vypointované, vzletné... Zatímco v r. 1959 se ve Francii začali diváci učit chápat příběh pomocí střihu, her s odkazy na jiné filmy, začali si zvykat na postavy doslova rozmlouvající s divákem, chápat rozpoložení Sebergové spíše než skrze to co říká skrze to jak se prochází po letních pařížských bulvárech a jak se otočí zády ke kameře, ve VB roku 1959 jsou lidé odkázání na dramaticko-literární dílo klasického střihu, "pouze" (i když je to samozřejmě důležité) okořeněné o nový obsah (tedy sociální kritiku typického britského života). V době nástupu filmových nových vln Britové osudově zaspali a jako celek se nedokázali dodnes osvobodit ze zajetí divadla a literatury. (30.04.2015)

Těžce se smiřuji s tím, když nanicovatá slepička má být konkurencí pro krásnou ženu jakou v té doby jednoznačně Simone Signoretová byla. Takže plně chápu pocity hlavního antihrdiny. Řešení romantického trojúhelníku není nikdy správné, vždy odejde někdo zraněn a většinou to bývá ten, který si to nejméně zaslouží. Zde nám k tomu hrála pompézní hudba, která by se bez potíží umístila v hitparádě inauguračních obřadů, jako hudba filmová však příliš šancí nemá. Charisma Signoretové vytáhlo tento snímek z průměru a dodalo mu lesku alespoň v těch scénách, v nichž se objeví, což je bohužel tak maximálně polovina snímku. (11.01.2021)

Touha po společenském vzestupu prostřednictvím výhodného sňatku jako téma je již docela zastaralé, poněvadž společenské nůžky dnes přece jen stříhají v jiných partiích než v tehdejší době, ale Simone byla božská a nadčasová a vášeň k takové ženě si dokážu naprosto plasticky představit jako Dalibor Vrána.  Továrníkova naivní  a lehce rozmazlená dceruška, vyčuraný pan továrník a jeho společenskými povinnostmi zahlcená žena a další věci pak hezky zapadají do dobového schématu, nicméně tak na mě díky tomu zrovna nečpěly životem. Ale hlavní hrdina z nižší společenské vrstvy se jako uvěřitelný člověk se všemi jeho slabostmi a hříchy povedl a jeho kočkování se Simone vše bohatě  vynahradí. A konec, ten laťku zvedá ještě o stupínek výš. Silná čtyřka. (04.10.2023)

Zdařilé milostné drama o ctižádostivém mladíkovi, který stručně řečeno už nechce být chudý.. Vyhlédne si malé poupátko, dceru milionáře a začne ji svádět.. Jenže pak uvidí opravdovou růži, ono kdo by téhle svůdné dámě dokázal odolat, že.. Simone Signoretová jako osudová žena dokonalá, věřila jsem jí každý něžný plachý úsměv, každou prolitou slzu a v okamžicích štěstí byla úchvatná.. Neprávem zapomenutá filmová perla a nadčasová záležitost.. (09.04.2020)

Deprese. Film, u kterého víte od začátku jak dopadne což vám však nijak nebrání v tom se do toho vžít... Jednoduchý scénář je natočen s režijní jistotou a skvělými hereckými výkony, které jsou jedním z hlavních plusů tohoto filmu. Místo nahoře je adaptací románu Johna Braina a je jedním ze základních milníku anglického hnutí Free cinema. Ačkoli je to smutné, je to upřímně pravdivé a dobře natočené. (30.04.2008)