Adam

Když jsem nad tím filmem přemýšlel, ta holka si sama vcelku rychle podepsala ortel. A to stačilo skutečně málo. Aneb film o lidech, kteří k sobě patřili od A do Z aniž by si to uvědomovali a také velice příjemná romantická komedie s výborným Hughem Dancym, o kterém jsem předtím jak jsem živ neslyšel a nádherné Rose Byrne, o které už patrně budu slýchávat čím dál častěji :-) (12.09.2011)

Lidé trpící Aspergerovým syndromem bytostně nesnáší změny v životě. Adamovi se zničeho nic těch změn nahromadilo nějak moc - zemřel mu otec, propustili ho z práce, začal chodit s dívkou, byl kvůli ní nucen zajít do společnosti, setkat se s jejími rodiči..a nakonec se dokonce přestěhovat do Kalifornie za prací. Jak tohle všechno zvládá ukazuje právě tento film - milostná romance mi tu připadá nějak vedlejší. Moc se mi líbil výkon Hugha Dancyho, o kterém jsem jaktěživ neslyšela (no, tak teď už ho znám). (11.04.2013)

Kromě všeobecně mnou uznávaného karamelu ve filmu - i když slušně upraveného do patřičných mezí - mě štvala konečná otázka, která se mi drala na povrch: "Kde je ten pořádný happyend?". Ano uznávám, že Hughovi role sedla a spolu s Rose Byrne mi dokázali, že jsou perfektními herci( i když v tomhle souboji spíše více bojovala Rose, protože u Hugha už jsem to věděla předem). Je zajímavé kolik existuje ještě námětů na filmy a kolik podobnosti člověk může najít v takovémto příjemném pokoukání s jinými díly věhlasných či méně věhlasných režisérů. Jednoduše řečeno - děkuji za příjemné pokoukání, ale příště chci přeslazený happyend :D. (16.02.2013)

Obyčejně neuznávám argumenty "odeber tuhle zvláštnost a máš tuctový drama", ale tady se prostě nedá svítit... respektive konkrétně v případě Adama platí rovnou "odeber Aspergera a máš velký kulový". Veškerej konfliktní potenciál snímku totiž nutně musel vycházet buď z oný (znásilňovaný) choroby, nebo z (nechtěný) demence příšerně napsaný postavy Beth. Jinak to zkrátka nešlo. A já se tudíž hodně divim, že velká část ČSFD tvůrcum celou tuhletu habaďůru sežrala jako šunku v aspiku. (25.07.2014)

Já jsem si v poslední době udělala naprosto hrozný zlozvyk. K puštěnému filmu mám otevřený internetový prohlížeč s asi dalšími 10 záložkami. No a tak se stává, že, ačkoli mě film baví sebevíc, film minimalizuji, proklikávám se záložkami a film vnímám jen tak naoko. Ale u Adama jsem si to nemohla dovolit. Nebylo tam snad ani jedno tzv. hluché místo a já měla obavy, že když se podívám jen na sekundu jinam, přijdu o něco důležitého v ději. Tak jsem se vydržela dívat celých 95 minut na jednoho neuvěřitelně zajímavého kluka a jednu neuvěřitelně zajímavou slečnu. Celou dobu přemýšlíte, jak to s nimi skončí a jak byste se asi zachovali vy, kdyby jste se zamilovali do někoho, od koho v podstatě nevíte, co čekat. Já jim fandila, ale... S koncem jsem byla navýsost spokojená. (11.12.2011)