Suburra

Tyhle opusy z podsvětí, kde ještě včera večer byl Tonda Jindřichův kamarád a o pár hodin později to koupí jeden z nich od druhého do zad, jsou vesměs poměrně atraktivní. Přepálená stopáž, mnohé nadbytečné scény, hodně postav, horší orientace, několik zbytečných linií. Neapolskou válku gangů z Gomory vystřídalo římské podsvětí plné zmetků chatrné morálky. Klid zbraní nevydrží dlouho, stačí malá záminka a nekompromisní násilí se znovu naplno dere mezi mafiány. Stírají se hranice mezi mocí a korupcí, velké ryby směle loví, malé si chtějí taky něco urvat a všichni, když jde do tuhého, neznají bratra. Pokud mi něco vadilo, tak pár okatě strojených sekvencí. O genialitě bych ani zdaleka nemluvil. Ale ve výsledku docela dobré. 70% (29.01.2016)

Obrovské prekvapenie, a to i napriek tomu, že filmy kde vykukuje z každého kúta politika moc nemusím. Ide o čistokrvný mafiózo film s inteligentným krimi príbehom, ktorý je plný intríg, súperenia mafiánskych rodín, sexu, drog, usadených kočovníkov, korupcie, špinavej politiky, mafiánskych praktík, bezcharakternosti, bezcitnosti, pomsty... Film o tom ako to vo vysokej politike chodí a tiež o tom, čo sa stane, keď sa odpratanie mŕtvej prostitútky zverí do rúk prospechárskemu grázlikovi. Pritom všetko je tak civilné, tak naturálne a výborne zahrané. Len škoda tej muziky, ku snímku mi moc nepasovala, našťastie niektoré hudobné pasáže som si aj napriek tomu dokázal vychutnať. Celkovo na mňa film zapôsobil veľmi pozitívne, odporúčam. 85/100 (13.01.2016)

,,Koupíme si kohokoliv. " Jako bych to v poslední době někde slyšel. ,,Kúpim si vás všetkých!" Raději mám fantastické filmy, tam alespoň člověk ví, že je to jen JAKO. Ani jedna kladná postava. Politthriller těžící z italské tradice neorealismu a politických dramat sedmdesátých let. Špinavé. Dekadentní. Jedna svině větší než druhá si jdou po krku. Zločin a korupce prorůstá celou společností. Výtvarná kamera a uhrančivá hudba. Prší. Déšť je očistou, ale nejprve s sebou nese smrt. Tušil jsem, proč tenhle snímek odkládat. Zlaté horrory. Na konci by se hodila věta - podle skutečných událostí. Zde bych jí věřil...ne jako u kdejaké mizerné duchařiny, která se nestala... (17.02.2017)

Sem tam se mi stane, že shlédnu film a nemám slov. V pozitivním slova smyslu mě totiž tak uhrane, že jsem jak opařenej. No a přesně tenhle pocit jsem měl po shlédnutí gangsterky současnosti s názvem Suburra. Kruté osudy různě postavených postaviček tu spojuje monstr výstavba budoucího komplexu s kasinem na kraji Říma tak kvalitně, že jsem doslova oněměl. Scénáristé umně zakomponovali zajímavé postavy do koloběhu dějin mafiánského světa a uzavřel tím jednu podstatnou kapitolu současného italského podsvětí. Některé scény byly více brutální, některé méně. U všech ale převládala neobvykle odporná ztráta lidskosti, kterou v celém filmu podporuje nadpozemsky zvláštní hudba francouzské kapely M83 a umocňuje tím celý příběh, který jak kdyby se odehrával na úplně jiné planetě. (08.08.2016)

Lze říct, že gangsterský film má jedny z těch konzervativnějších recipientů a o to víc lze obdivovat fatální lyrický přístup Sollimi, který vykresluje zkorumpované a zločinem prorostlé prostředí jako bezvýchodný mikrosvět, kde se setkávají lidé ze všech společenských žebříčků, které spojuje rezignace na morální a etické hodnoty. Kladné hrdiny zde nevedeme, v zásadě téměř každému zde přejeme zasloužený trest a tedy film vstupuje do diváka primárně svou náladou. K tomu využívá poměrně atypické postupy, kdy mnoho scén nemá například prostorové expozice. Často je zde scéna zahájena záběry na s dějem zdánlivě nesouvisející činnosti, které postupně budují prostor, v němž se daná sekvence bude odehrávat. Což funguje hlavně z toho důvodu, že ony scény jsou podstatně delší než je zvykem a navzdory právě té náladotvorné atmosféře jsou poměrně procedurální. Ideálním příkladem je přestřelka v supermarketu, což je epizoda, která se odehraje ve čtyřech patrech obchodního domu, ačkoli její protagonisté se setkají pouze v jednom z obchodů na jejím počátku. Velké celky, zabírající obecně povědomé interiéry obchoďáku a civilní oběti zde proráží právě onu hranici zločineckého světa a světa civilního. Výslednému tvaru se pak daří udržovat i přes revenge finále zkrachovalou náladu, protože jakkoli mnoho zla bylo potrestáno, jednalo se stejně jen v kolečka stále se točícího soukolí, které jen s drobnými obměnami bude fungovat na věky dál. (27.06.2016)