Starci na chmelu

Chmelová klasika. Moje generace tyhle brigády nezažila, takže to asi nemůžeme plně chápat. Ale jako muzikál je to celkem dobré. Je to plné klasických songů. Všichni chtějí Hanku. Filip ji nakonec získá. No říkám, je to pro mě z jiné doby, ale není to špatné. "Chodili spolu z čisté lásky, a 17 jim bylo let." :) (10.02.2013)

Pokiaľ by bol celý dej odspievaný a odtancovaný, možno by som dal aj 5 hviezd. Lenže vždy, keď postavy nemajú potrebu vyjadrovať svoje pocity týmito umeleckými činnosťami, začne dialógové peklo. Konflikt je z dnešného pohľadu absolútne nezmyselný a netrúfam si odhadnúť, ako pôsobil na uvoľnenú mládež 60. rokov. Hlavný hrdina, Filip, je blbec na pohľadanie a z jeho chovania sa bohužiaľ odvíja aj môj pocit z inak solídne technicky zvládnutého filmu. Našťastie to nie je tak dlhé a na nevydržanie ako Kdyby tisíc klarinetú, napriek tomu ma film emocionálne aj myšlienkovo minul. Pesničky sú fajn. (29.03.2015)

Nikdy jsem nepochopil popularitu muzikálu jako takového a pokud byl tenhle průkopníkem a předskokanem něčeho daleko horšího a děsivějšího, čehož jsme v současnosti svědky, pak by si místo hvězd zasloužil pět lebek. Ale protože chci býti objektivní, pak přiznávám, že jsem téhle nablblé kravince kdysi udělil celé tři stáry, ovšem když jsem dnes periferním viděním zahlédl hysterického Pucholta s kudlou v ruce, jak neartikulovaně vyřvává, že se zabije, chráně tak svou běhnu v sudu, chtěl jsem, aby starej Kemroš ten závěs strhl a mohlo proběhnout skvělé muzikálové Psycho...kud, kud, kud. Škoda, takže dvě. (29.12.2012)

Zatímco se pokrokoví lidé snaží dát najevo, jakou jedinou správnou barvu mají ty důležité životy, zde, v zaprděném Knedlíkolandu, zcela prostém kvalitního vývoje, televize vysílají podobné hnoje (rým je zcela náhodný). Z pohledu člověka, co si každý den hned po ránu flagelantsky sešlehá zádíčka bičem provinění za svůj původ i orientaci a urputně se pak snaží fixkami tmavších odstínů uvést obličej do společensky přijatelného stavu soudím, že film je naprosto rasistický! Kde jsou Afričané, Afroameričané, Asiaté, Indiáni, Inuité, o Sinhálcích nemluvě? Pepík Laufer to se svým španělsko-židovským původem sám nevytrhne, neboť zbytek osazenstva svítí jako halogenka v nosorožčí řiti. Pravda, najdou se polehčující okolnosti. FIlip četl zajímavou literaturu, kupříkladu. Celkové vyznění snímku naleptává autoritu.... autorit. Kolektiv působí chvílemi velice komunitně (ovšem pozor, nepleťte si nás, nové, pokrokové lidi, s komunisty! Na to jsme hákliví. S nimi nemáme pranic společného, a každého, kdo to nepochopí, zkádrujeme, společensky vyčleníme, znemožníme mu pracovní uplatnění a donutíme jej veřejně si posypat hlavu tunami popela). Avšak, bohužel, výše zmíněné klady jsou oněmi pověstnými rarášky, co mají nalákat nevědomé a pomoci ukrýt skutečné zlo, které je v díle obsaženo. Kupříkladu takový gender, že. Na první pohled vypadá film vyváženě, neboť zastoupení jednotlivých pohlaví je prakticky shodné, ovšem! Kde jsou translidé? Pokud tak někdo vypadá, tak je to dáno pouze tím, že svazácká móda vycházela z veliké části z přešívání poválečných přebytků z UNRRY, a vrcholem kadeřnického umu byl účes zvaný ,,na blbečka". Pragmatický Jeník sice působí velice nadějně, co se propagace LGBT týče, autoři se však rozhodli přiděliti mu vztah se starší dámou. Což sice boří hranice trapných stereotypů, ovšem proč! nemohl být oním partnerem starší pán? Josef Kemr se přímo nabízí! Jak jinak by působila scéna v potoce, kdyby si tam s Honzíkem nelovili jen raky. Stejně tak se dá nalézt až úmyslně nevyužitý potenciál ve snovém párování brigádníků a brigádnic. Stačila by snad jen polovina dvojic stejného pohlaví a snímek mohl vyznít úplně jinak. A Libuše Havelková s rukama ve škopku, máchající, ždímající, drhnoucí? Výsměch rovnoprávnosti. Takto skutečně ne, prosím. Vyzývám k umístění filmu na index, za kterýmžto účelem rozjíždím petici. Spolu se svými spolupracovníky budeme velice bedlivě sledovat (jak jen nám to ganja dovolí), zda se připojíte, nebo zda zůstanete opodál mezi zpátečníky. Važte dobře. Doba se mění, dlouhý pochod institucemi je dokonán a brzy budeme mít setsakra jiné prostředky, abychom vás poučili, polepšili, případně podrtili. Přijde ten den..... (20.06.2020)

Film, nadprůměrně nabitý trefnými hláškami, které zapříčiňuje vytříbená mluva zúčastněných studentů, i stejně výstižnými hudebními texty. Film, který má velmi silnou vypovídající hodnotu. Film, proti kterému jsou Renčovi Rebelové, až neuvěřitelně směšnou záležitostí. Vladimír Pucholt si ponechává svou komediální tvář, která perfektně kontrastuje s jeho tváří rebelskou, vzpurnou, ale i naprosto upřímnou a zamilovanou. Samotář, kterého nikdy nevidíte s ostatními a hloubajícího o nesmyslech, je zde postaven proti kryse s poctivou fasádou. Do toho přidáme ještě takovou malou, tlustou, co má tatínka u dráhy a máme tady teenagerskou love story ze 60tých let, kterou tato generace nemohla prožít nikde jinde, než na pionýrském táboře, lyžáku, či povinné chmelové brigádě. Výborné melodie, naprosto precizní režie, různé agitaci parodující výjevy - FILIPOVA METODA, NÁŠ VZOR! A vůbec celková atmosféra snímku je mimořádná. Upřímná a čistá láska vs. nekompromisně smýšlející učitelský sbor, plně odrážející svou dobu "Já to beru soudružko, až na tu hanbu a opovržení..." Love story se mění v nelehké drama a konec je naprosto otevřený. Vstříc dalším zítřkům, které předznamenaly Pražské jaro a jeho bohužel krvavou dohru. Ojedinělý a výjimečný film. (17.01.2013)