Sissi, mladá císařovna

Dílo vysoké historické hodnoty, schopné povýšit cenu rakouského ducha (jak mínilo ve své době rakouské ministerstvo školství), nebo obrázek laciné lidové zábavy (jak byla přesvědčena představitelka titulní role)? Za b/ je správně, ačkoli devastující vliv tchyně na mladé manželství je zde vykreslen docela přesně. (26.10.2012)

Druhý díl je stejně kvalitní jako díl první. Opět skvělé herecké výkony, nádherná kostýmní výprava, dobové interiéry, prokreslenost postav, humor. Nevěřím, že by se tento námět dal natočit lépe, více „rakouské“ to již být nemůže. Zatímco v prvním díle mne nejvíce zaujaly působivé záběry z vítání císařovny v údolí Wachau na Dunaji, zde jsou to scenérie z Uher a z korunovace v Budapešti. Marischkovo zpracování tématu je idealizované, zjednodušené, ale (historickou) podstatu tyto filmy vcelku vystihují: Franz Josef udělal chybu, že si milovanou Sissi vzal, i přes to, že se evidentně na císařovnu nehodila – vládnout tak velké říši je totiž přetěžké břemeno. A k tomu zamilovanost nestačí. Velmi krásně je zde ukazováno manželství bavorských rodičů císařovny v bavorském Possenhofenu, které ve skutečnosti asi tak idylické nebylo. Úctu ale zasluhuje jejich osm dětí, z nichž jedním z nich byla právě Alžběta (Sissi). Nestydím se za to, že mám po skončení těchto filmů (označovaných dnes mnohými za „limonádky“) dobrý pocit; je v nich něco pozitivního, nadějného, jakoby lidé tehdy měli ještě hluboce zakořeněné tradiční hodnoty, byť i ty se začínají pomalu rozpouštět...Je škoda, že se Rakousko-Uhersko rozpadlo. (04.05.2008)

Prostě pokračování, které se nese v duchu prvního filmu a sází na to, jak je Romy Schneider krásná a bezelstná. A ono to snímku vychází. Opravdu stojí na této herečce, a jakmile podlehnete jejímu kouzlu, jste ztraceni a budete věřit i tomu, že je tohle dobrý film. No za srdce vás chytnout může. Možná, i když jste Maďar. (14.08.2015)

Ve věku, kdy jsem odrůstala pohádkám, mi Sissi připadala jako jejich důstojná náhrada. Člověk přece mohl tvrdit, že je to historický film. Nakonec Brokeback Mountain by se také dala vydávat za western. Čímž nechci tyhle dva počiny, mající společného jen to, že oba jsou filmy, srovnávat. Jen si po letech a společně s mnoha dalšími povzdechnout, že film podle skutečného života Alžběty Bavorské by sice nebyl sladký jako Sachrův dort, ale určitě zajímavější. (03.08.2007)

Sissi II. s podtitulem mladá císařovna je přesně takovým filmem, jaký slibuje název. Je až neuvěřitelné, jak po pouhém roce dozrála hlavní představitelka Romy Schneiderová. Po prvním díle, který byl "jen" posílením legendárního příběhu, který se udál před svatbou Františka Josefa I. a Alžběty Bavorské v letech 1853-1854 v lázních Ischlu a po té ve Vídni, se nyní dostáváme na počátek sváru mladého císařského manželství a jejich povinností. V roce 1855 se jim narodí první dcera Žofie a Sissi se začíná aktivně angažovat ve prospěch Rakousko-Uherského vyrovnání. Faktem zůstává, že toto byl její nejvýznamnější politický čin, který ovšem vyvrcholil až v roce 1867. Stejně tak bychom mohli polemizovat o ideálním prostředí domácnosti rodičů císařovny, Ludoviky a Maxmiliána Josefa Bavorského. Ale i v líčení poměrů na zámečku Possenhofen u Starnberského jezera bylo vhodně zvoleno pozdní období tohoto manželského páru, kdy byli oba už smířeni. Takže přes veškeré teoretické výtky je možné i tento film plně akceptovat jakožto velkolepý historický příběh, výborně natočený a stojící především na skvělé výpravě a autenticitě prostředí. Po více než 50 letech je poměrně zarážející, že metoda Marischkovy práce nalezla jistou, ač nezáměrnou, odezvu až v současné Marii Antoinettě Coppolové. V tomto případě mám na mysli vhodné volení událostí ze života panovnice bez nutného zobrazení učebnicově známých situací ku prospěchu hlavního poselství o tom, že i panovnice může být člověk. Často i mladý člověk s naprosto běžnými starostmi. Konečně taková Alžběta, po které volají odpůrci této trilogie, takovou se stala až ve svém pozdějším věku a pakliže tyto filmy popisují jen její mládí, nemělo by smyslu hnát se kupředu a těšit se na její smrt. Konečně, nyní šlo o zdokonalení všeho dobrého, co přinesl první díl a i o přidání něčeho navíc. Tím nejlepším bylo doslovné kralování ustáleného hereckého souboru, který se s každým záběrem cítil ve svých rolích jistější a přirozenější. Vedle Romy získal i Karlheinz Böhm větší příležitost k herecké akci, Magda Schneider a Gustav Knuth byli prostě neodolatelní a Vilma Degischer a Josef Meinrad opět vytvořili nádherné protiklady. (06.02.2009)