Barfly
Štamgast
Režie:
Barbet SchroederScénář:
Charles BukowskiKamera:
Robby MüllerHudba:
Jack BaranHrají:
Mickey Rourke, Faye Dunaway, Alice Krige, Jack Nance, J.C. Quinn, Frank Stallone, Sandy Martin, Roberta Bassin, Pruitt Taylor Vince, Leonard Termo (více)Obsahy(1)
V roce 1987 natočil režisér Barbet Schroeder hořké komediální drama, jež vychází z novely legendárního Charlese Bukowskiho. Mickey Rourke zde hraje opileckého básníka Henryho Chinaskiho, který se setká s alkoholičkou Wendy (v podání Faye Dunawayové). Jejich společným životním cílem se stane upít se k smrti… (oficiální text distributora)
Recenze (278)
Povinný film pro milovníky díla Ch. Bukowského. Mickeymu Rourkovi je opravdu snadné uvěřit, že je dekadentní opilec, který si nechává pořád rozmlácet hubu, ale vždycky se znova zvedne na nohy. Doporučil bych si přečíst román Hollywood od Ch. B., který vypráví o pozadí natáčení tohoto filmu. ()
Tak takhle má vypadat Chinaski - vypitá smardlavá troska, z níž však prosakuje hodně svérázná důstojnost, zásadovost, inteligence a především charisma. Rourke v téhle roli neskutečně zaválel. Bombastické dialogy, černý humor a perfektní atmosféra nenáviděné a milované ulice a každodenního dobrovolného živoření. ()
Skvělý film věrně vystihující Bukowskeho. Z Chinaskiho permanentně teče krev, málokdy vidí na obě oči, ale stejně je mu co závidět. Život ze dne na den, umění dostat se přes všechny starosti tím, že je jen lehce odmávne; a věru, není to žádná romantika, je to tvrdě zaplacená spokojenost. Málokdo by dokázal platit jako on, ale stejně by si to většina přála. ()
Bukowski tak trochu inak.. a predsa ten starý dobrý Bukowski. Rourke bol skvelý, Dunaway detto a nezamilovať si ich povalačské životy je hriech prvého kalibru. K dokonalosti ale snímku chýba ešte veľa. Dno mohlo byť hlbšie, pach spodiny intenzívnejší, "spisovateľské (umelecké) aktivity" prepracovanejšie a koniec koncov aj ona filozofia pana Chinaskiho nedosiahla zasluhovaného podania. Ale chuť na jednu cigaretu s whiskey som dostal, to hej. ()
"Co piješ?" "Skoro všechno." "Potřebuješ pití?" "Jo, jako pavouk potřebuje mouchu." ____ On už jenom fakt, že jde o zfilmování Bukowského povídky, zaručuje neordinérní zážitek. Když k tomu připočteme skvělého Rourka v jedné z jeho nepřesvědčivějších rolí bohémského chlastače, milovníci beatnické alternativy si přijdou na své. A nejen ti. Síla filmu je v trvalé konfrontaci mezi pohledem standardní omezené společnosti a bezprostřední svobodou, zde spojenou s lahví whiskey. Morální pohled a odsuzování alkoholismu prostřednictvím pohledu na lidské trosky často dostává na frak od příjemně bezstarostné svobody žití. Ta veselá hravost a bezstarostnost čiší z každého záběru. Problém alkoholismu je zde postaven výš než na fyzickou potřebu, kdy je člověk závislým. Flaška je zde postavena na místo symbolu životní filosofie, kterou si člověk vybral jako zdroj celoživotního štěstí. Je v tom cosi děsivého a zároveň klukovsky rozpustilého. „Chlastat umí každej, ale jen málo kdo u toho vydrží.“ 77% ()
Štamgasta možno považovať za autobiografiu Ch. Bukowského. Spíjanie sa do nemoty, bitky, povaľačstvo, more všelijakých podradných prác, obľuba vážnej hudby (hlavne Mahlera), písanie poézie a prózy a opäť návrat ku chlastu.... To je život Bukowského, tak ako si ho prežil a tak ako ho prežíva aj hlavná postava tohto filmu. Dokonca meno postavy - Henry Chinaski - je rovnaké aké používal Bukowski. Niekomu to sadne, niekomu nie, mne to sadlo, navyše v snímku je vyslovených niekoľko skvelých myšlienok hodných úvahy. U mňa preto spokojnosť, odporúčam všetkým beatníkom a študentom vysokých škôl, ale len tým, čo bývajú na intráku :). 75/100 ()
Poeticky o odporných lidech. Otisknout se do té poetiky ovšem trochu víc mouder z povídek vrchního opilce, pro něhož je chlast životní filosofií, tak by to možná bylo i o něčem zajímavém, než jen "Kdokoli může nepít, ale pít ve velkém, to chce výjimečný charakter." Výjmečný rozhodně - jsou to všechno výjimeční podlidé. 7/10 ()
Překvapivě skvělý film, plný originálního humoru. Skutečně jsem se u něj smíchy prohýbal, Štamgast je prodchnutý odzbrojující bezstarostností, která je velmi nakažlivá. A já osobně jsem strašně rád, že mi se mi konečně podařilo vidět tento jediný film, který kdy vznikl podle Bukowského scénáře. Zhlédnutí Štamgasta beru se zpožděním i jako takovou malou soukromou satisfakci po dost mizerném snímku Factotum z r. 2005, který vznikl jako filmová adaptace stejnojmenné Bukowského knihy a ke kvalitám Štamgasta měl hodně daleko. Byť Štamgast není bez chyb - tou největší je asi samotný představitel hlavní role, Mickey Rourke. Sám Bukowski, který se ve snímku mihne v cameo roli chlápka u baru, se k tomuto filmu stavěl v dokumentu "Bukowski: Born into This" z r. 2003 relativně kriticky: "Mickey Rourke to opravdu přeháněl. Víš jak, zplihlé vlasy... a pochybuju, že kdy byl v chudinský čtvrti, chápete?... S ním to bylo takový přehnaný, nepravdivý, trochu se předváděl, takže, ech, nebylo to povedený." Už proto nemohu jít se svým hodnocením na maximum, byť bych strašně chtěl, protože jsem se už dlouho u nějakého filmu tak nenasmál. A teď bych si mimochodem fakt dal panáka. ()
Dílo Ch. Bukowskiho mám ze srdce rád. Tak jsem byl zvědavý jak moc dobrý bude tenhle film. Naštěstí se opravdu povedl hlavně díky parádnímu výkonu Mickeyho Rourkeho, a také filmové hudbě. Za mě 85% ()
Pro mě osobně nejlepší zpracování Bukowskiho. Ve srovnání s tímto snímkem působí Hamerovo Faktótum " téměř směšně " . Žádné zbytečné přikrášlování se tentokráte nekoná. Je tu vše tolik typické pro Bukowskiho ( Chinaskiho ) život. Chlast, ženy, vážná hudba, špína a zase ten chast :o) Snad pouze to sázení na dostizích tu chybí...Největší ( jedinou ) starostí Henryho není sehnat práci, ale sehnat pití pro sebe, případně pro svoji přítelkyni v tomto případě Wendy. Ústřední dvojice Rourke - Dunaway podává naprosto věrohodný výkon. V případě Mickeyho to ( vzhledem k jeho způsobu života ) ani moc nepřekvapí :o) , ale výkon Faye jako alkoholičky Wendy byl pro mě hodně příjemným překvapením. Naprosto přirozený nenucený výkon. Jedno velké ALE však zůstává a brání mi dát plné hodnocení. Ten, kdo má Bukowskiho načteného tak jako já, ví o čem mluvím. Převést na plátno Bukowskiho vytříbený a originální styl s tolik pro něj typickým druhem osobitého humoru je velice tvrdý oříšek a to se tvůrcům podařilo tak z poloviny. Při čtení knihy ani náznakem nehrozí nuda, zde jsem měl silný pocit, že trvat snímek o 20 minut déle, neubránil bych se již občasnému zívnutí. Přesto jsem ( jako fanoušek Henryho ) s výslednou podobou spokojen a potěšila i " minirolička " skutečného Charlese Bukowskiho jako jednoho ze štamgastů. To si nemohl Charles nechat ujít :o) ()
O jeden důvod víc, proč se vožrat ! ()
V krčme Golden Horn je jeden stály zákazník o niečo výnimočnejší, než ostatní - a nie je to len preto, že ho hrá Mickey Rourke, ktorý si (paradoxne) pred týmto filmom zahral záhadného sexi chlapáka v 9 a 1/2 týždňa. Je to preto, že tým zákazníkom nie je nik iný, než slávny opilec, amatérsky boxer a profesionálny povaľač a k tomu geniálny básnik Henry Chinaski ako literárne (a teraz už aj filmové) alter ego Charlesa Bukowskeho; Barfly je podľa mňa najlepší film, aký Barbet Schroeder natočil, Henry Chinaski je najlepšia rola, akú kedy Mickey Rourke mal - Mickey je podľa mňa veľmi dobrý herec (niečo ako premrhaný talent), no v Barfly podáva zatiaľ asi najlepší výkon v akom som ho videl. O niekoľko tried lepšie ako (aj tak dobré) Faktótum - medzi týmito dvoma filmami vidieť rozdiel medzi tým, keď niečo napíše génius Bukowski a keď je niečo podľa neho napísané. Krásne dekadentný, milo zvrhlý, zvrhlo milý, horkosladko vtipný a "bukowskovský"; výborná lahôdka, pri ktorej (ruku na srdce) každý aspoň trošku zatúži byť "štamgast" . . . ()
Chinaski je cool, ale iba ako fikčná vtipná postavička. Môže mať mnohé biografické črty, ale osobne by som jeho kamoš asi až zas tak byť nechcel. Je to síce v podstate dobrák a férový chlap, ale dlho by ma s ním v krčme byť nebavilo. Vynadal by som mu, že keď raz za čas zarobí nejaké prachy, tak by si mal niečo odložiť, lebo ak pozve celý bar, tak jeho na oplátku nikto nikdy nepozve. Ostatní na to nebudú mať nikdy prachy. Ako vidíme, stačí naliať na vlasy trochu oleja a z dvoch sexsymbolov svojej doby sú dokonalí semráci. Mickey a Faye sú geniálni, réžia už menej a z témy sa myslím dalo vyťažiť viac. ()
Beatnická vlna mne naprosto míjí, stejně jako tento film. Nudný a nezajímavý příběh dvou živořících opileckých šupáků z ulice... 20% ()
V spojitosti s týmto filmom mám dilemu, či mi je odpornejší Mickey Rourke alebo postava, ktorú stvárňuje. Doplňujúce otázky, do akej miery je za to zodpovedný Bukowski, ani to, či existuje relevantný rozdiel medzi zmieneným hercom a ním stvárňovanými postavami neriešim. Jedna otázka mi však vŕta hlavou, prečo je to označené ako komédia? Obe hviezdičky sú za Faye Dunaway, ktorá sa blysla perfektným výkonom. ()
Je to sice trochu neobjektivní pětka, ale nemůžu jinak. Chinaskiho prostě žeru a v podání Mickeyho Rourka je dokonalý. ()
Jsem téměř bezmezným obdivovatelem Bukowskiho, je to asi nejlidštějsí (ať už v dobrém, či zlém slova smyslu) autor, kterého jsem kdy četl. Taky miluju poetiku jeho děl. O to víc mě potěšil Barfly, který tuto poetiku tak věrně vykresluje a Mickey, který mě naprosto rozsekal... ()
Rourke překvapil ztělesněním Henryho Chinaski! Jak jsem v jednom životopise četl o Bukowském, tak i jemu se líbil Mickey. Dokonce zde je 2 sekundové cameo Charlese Bukowského:)). Komu se líbil film, tak si přečtěte knihu Hollywood - je to o tom, jak se tohle natáčelo:o). ()
Hlavní postavou je nezaměstnaný opilec, barový povaleč, hospodský rváč a budoucí spisovatel Henry Chinaski (čili Charlese Bukowski) v podání Mickeyho Rourka, který ztvárnil Mistra vpravdě mistrovsky. Dějově film příliš náročný není, v podstatě se v něm pořád chlastá, což zřejmě věrně odráží to, „jak to bylo doopravdy“. Člověk se až diví, že se při tomto způsobu života můj oblíbený autor dožil tak vysokého věku, ale ještě že tak, přišli bychom o spoustu hodnotné literatury. ()
Aniž bych o to žádal, nasdílel mi Barfly (nelegálně) jeden milý známý, o němž nepochybuji, že by chtěl být jako hlavní hrdina. (Ostatně on takovým do značné – do jisté - míry je, ale přece jen patří k nám, kteří chceme mít na nájem.) Nedivím se mu. Být takovým musí být velmi krásné a Henry se okamžitě přiřadil k mým vzorovým filmovým hrdinům. Henry je krásný člověk a Barfly je krásný film, navíc s uvěřitelným koloritem, který se mě dotýká i jako v Praze žijícího Evropana (na opačné straně není myslím náhoda, že slečna vydavatelka jezdí v Mercedesu). Problém mám jen s uvěřitelností samotného Henryho. Tedy ne, že bych nevěřil, že by mohl někdo takový existovat. Existují, dají se potkat. Ale nevěřím ho jemu samému. Nevadí. Asi právem si tu někteří stěžují na to, že film Barfly je (parafrázuji) trochu moc jemný, ale tento problém se mě netýká. Netřeba mi „realistického popisu“, ale netřeba mi ani víry v Chinaskiho, jaký je. (Dál trochu spoilery.) Neboť od okamžiku, kdy ve svém špinavém nuzném (z podstaty dočasném) bytě usedá ke stolu, aby napsal jednu větu (o strašných životech lidí, kteří nikdy neblázní), stává se jeho osobnost jen médiem, skrze který mluví film Barfly ke mně, dlícím hluboko pod Henryho úrovní. Ne, toto není film ze dna, toto je film z výšin. Výšin, na nichž se posléze odehrává lítý souboj dvou složek všehomíra, zápasících o básníka (jakkoli probíhá dole, kam jedna z obou musela sestoupit ze své výsosti, což naznačeno i polohou jejího domu), a to v zástupné podobě souboje odmítnuté bohyně vznešenosti s bohyní chlastu. Tully představuje ideál („Proč žiješ jako flákač?“ „Jsem flákač. Co jako chceš, abych dělal?“), Wanda reál („Obstarám chlast.“ „Jak?“ „Seženu si práci.“). Tully není nějaká naivní cukrová panenka, ona excelentně zosobňuje omne optimum: je krásná, inteligentní, bohatá, má vkus, vydává časopis a miluje básníky – jde jí o pravost, jenomže tu nelze nahmatat, vlastnit, preparovat, „vydat“. Má-li Tully představovat povrchnost, pak ve smyslu povrchní složky pravosti. Vždyť pokušení, jímž pro Henryho je, se jmenuje „to lepší“, či „správný život“ – bez ironie. To je ta zlatá klec pro Henryho – nikoli přepych a pohodlí, ale „správný život“, jehož nemožnost je vyjádřena ve výše citovaném dialogu (jenž takto bez dovětku o „utrpení vyšších vrstev“ vystihuje lépe, oč v Barfly jde). Co jako chceš, abych dělal? Vymezit to by bylo Henrymu kamenem úrazu. Naznačené subtilizace jsou dokladem, že nejde o nějakou černobílou volbu mezi životem s Tully a životem s Wandou (ať už bílou přiřadíme té či oné). Základní problém je, že režim "Wanda" a režim "Tully" se při vzájemné vztaženosti zásadně vylučují. Ani Wanda nepředstavuje „pravost života“, Wanda představuje flákání a chlast. Nedívejme se tedy na Henryho jako na hrdinu pravosti (to bych musel hvězdičku ubrat), ale jako na autentického nositele čehosi nerozsouditelného. Předkládá se zde sice cosi velmi podobného volbě Héraklově, ale jako její trochu zvrácená a velmi konfůzní verze. Film končí přesně tam, kde začal, jen mezi tím proběhla jedna theomachie. () (méně) (více)