Mys hrůzy

Pokud se o Scarface říká, že stojí a padá s geniálním Pacinem, tak to samé podle mě platí s Robertem De Nirem u Mysu hrůzy. Tedy až na malou maličkost; totiž že Zjizvenou tvář považuji i v řadě jiných ohledů za mistrovsky zvládnuté dílo. Možná nemám nastavenej smysl pro horory, ale když závěrečnou půl hodinu honí několik postaviček maniak s pistolkou v ruce mající snad deset životů, začne mě to prostě nudit. A nečíst Martyho jméno v titulcích, občas mě ani nenapadne, že za tím ten borec, kterej natočil Taxikáře nebo Casino, stojí. Taky z nějakýho důvodu naprosto nedokážu vystát Nicka Nolteho, který v Mysu hrůzy hraje jednu z nejdůležitějších rolí. Ale dost negativní kritiky. Je tu totiž taky Juliette Lewis, jejíž patnáctiletá dívka se skutečně pohybuje v mezích uvěřitelnosti, a hlavně Robert De Niro. Jak strhující postavu umí on vytvořit, to snad ani není možný. Celou dobu si s váma dokáže hrát; pět sekund si sedne na plot a budete se ho bát, jednou se usměje a na vše zapometene. Jeden příklad za všechny; když se asi v polovině filmu baví s Danielle o knihách, má tak neuvěřitelně charismatický a podmanivý náboj, že za a) začnete pochybovat o jeho vině, za b) nejradši byste ho poznali osobně, za c) závidíte Danielle, když ji políbí, za d) budete ho považovat za vzdělaného kultivovaného znalce umění, za e) budete mu fandit. (Nehodící škrtněte.) A to přitom neuplynulo ani půl hodiny od té doby, co s podobnou vervou přímo před vašimi zraky zmrzačil a znásilnil jinou ženu. Jo, Bobby, seš borec. (02.04.2008)

Martin Scorsese je holt pan režisér. Navíc jeho dvorním hercem není jen tak někdo, ale Robert De Niro (kterého v poslední době vystřídal Leonardo DiCaprio). A tohle spojení funguje. Mys hrůzy je geniálně stupňovaná atmosféra strachu, která prostě nemá chybu. Advokát, který před lety porušil všechny kodexy a zatajil důkaz ve prospěch svého klienta, který si odseděl 14 let a teď se chce pomstít. Doporučuji sledovat v noci! (07.07.2010)

De Niro je skvělý, Nick Nolte a ostatní výteční. Kromě přenatahovaného závěru směřujícího k jasné pointě, mi však vadilo, že advokát Bowden je na to, že je advokát, až příliš nedovtipný. Už tu dávnou vědomou chybu v obhajobě by profesionál (kterým údajně je) nikdy neudělal. A jestli ji udělal kvůli svému nikoliv profesionálnímu svědomí, byl to projev neskutečné hlouposti a lehkomyslnosti; mohl se obhajoby bez ztráty kytičky vzdát - a musel o takové možnosti vědět. Podobně neinteligetně se pak zachoval ve filmu ještě několikrát (například ono patlání se v krvi zavražděného detektiva), ale už se mi to nechce rozepisovat. Na sdělení pocitu jsem toho napsal až moc. (20.04.2009)

Ze všech vynikajících rolí je pro mě pokérovaný Max Cady takovou třešinkou na dortu páně De Nirovy filmografie. Jak je charismatický, tak je odporný a kolik herců je schopno vzbudit tyto dva pocity zároveň? Cape Fear má vynikající gradaci, která se za zvuku vtíravé hudby valí a nabaluje jak sněhová koule. Velmi oceňuji smysl pro humor, s jakým tvůrci obsadili hlavní aktéry původního Mysu hrůzy - Roberta Mitchuma, který hrál Cadyho a Gregoryho Pecka v roli štvance. (31.08.2005)

Mys, poslední výběžek pevné země, za ním číhá již jen hlubina hrozící vše pohltit, dál již ustoupit nelze... A před psychopatem, který je posedlý pomstou, jenž se před ničím nezastaví, ani před kamerou, kterou hned v prvních záběrech projde jak rozjetý tank, před tím, zdá se, lze jedině ustupovat... Před jeho hrůznou sečtělostí, před vyznáním, slibem a smyslem života, které si nechal vytetovat na tělo. Před jeho znalostí právního systému s níž dokáže realizovat své záměry, aniž by na něj směla dopadnout ruka zákona, před Dantovým peklem, které přináší... Robert de Niro předvádí jeden z nejcharakternějších bezcharakterů. Promlouvá chytře a vtipně, až by se jeden smál a nechal v sobě budit obdiv, nebýt toho děsu - tak pěkně se tyto dvě věci v určitých chvílích slévají do nepříjemného a přece příjemného rozporu v diváckých pocitech. Však stupňování hrůz a démoničnosti Maxe Cadyho, jež zákonitě v takovém filmu přichází, přináší nakonec i částečné odpoutání diváka, který si začne až příliš silně uvědomat, že je to jen film a říkat si: "Nevěřím, nevěřím. A vůbec, co jste říct chtěli, už řečeno bylo a teď už se nebojím, když je to jen jako." (30.06.2009)