Spy Game

Špionážní thriller bez kouzla, bez akce, zato se spoustou (většinou nezajímavých) keců. Nemluvě o tom, jak děsně je to natahované a závěrečná záchranná akce (dost jsem se na ni těšil) je vyloženým zklamáním. Na Scotta velmi slabé - to si dám raději 3x za sebou geniálního Posledního skauta... 60 - 70 % (29.10.2004)

Přiléhavý název. Špiónské hry se zatajováním pravdivých a sdílením zavádějících informací hrají postavy mezi sebou i film s divákem. Pozornější vyhrává. Cokoli se dozvíme, sehraje dříve či později svou roli. Tři mise, které Muir ve flashbacích rekapituluje, zachycují vývoj komplikovaného vztahu obou mužů, kteří se k sobě mají jako otec k synovi, ale zároveň hájí neslučitelné světonázory. Náznaky, jak se Muir vůči Bishopovi na základě svých dřívějších rozhodnutí zachová, nás drží v nejistotě, nakolik se veterán CIA idealismem svého učně ve skutečnosti nakazil a zda jej v kritické situaci podpoří. Kromě nutnosti vyhodnocovat ve vícero časových rovinách velké množství informací a sledovat, jaký cíl která postava momentálně sleduje, jsme do hry zapojováni záměrně diskontinuitním střihem. Záběry na sebe vždy přímo nenavazují, něco mezi nimi chybí nebo přebývá, opakovaně dochází ke skokům v čase tam a zpět. Některé scény tak připomínají skládačku s rozhozenými dílky, které si sami musíme poskládat do souvislého obrazce. Spy Game je sice převážně interiérová konverzačka s brilantně napsanými dialogy, ale nebyl by to Tony Scott, kdyby nevytěžil každé příležitosti nakopnout vyprávění kromě dynamiky mezi postavami také nějakým audiovizuálním ozvláštněním. Tradičně střídá různé objektivy a barevné ladění jednotlivých sekvencí (každý z flashbacků má vlastní vizuální i hudební styl), občas použije expresivně vychýleného úhlu kamery a v jednu chvíli si neodpustí ani poctu Čelistem v podobě velmi podobného použití vertigo efektu. Přes rychlý střih a vizuální rozmanitost je Spy Game slastně kompaktní podívanou, na níž by se dramaturgové mohli učit, jak neztrácet čas s jinými než kompozičně motivovanými vyprávěcími prvky. A kromě toho jde o nádherně stylovou (byť ne poslední) Redfordovu rozlučku s rolemi mužů, kteří i ve světě s rozostřenými hranicemi mezi dobrem a zlem bezpečně vědí, co je správné. 90% Zajímavé komentáře: Gemini, Pohrobek, zputnik, Hal_Moore (09.01.2009)

„24hodin“ alá T. Scott bez J. Bauera resp. K. Sutherlanda, za to s neochvějně vládnoucím R. Redfordem coby N. Muirem, (dosluhujícím) agentem CIA, („Kalouskovým (veřejným) nepřítelem č.1 -čerstvým důchodcem“), na kterého však ještě před zaslouženým odpočinkem čeká poslední (akce) „večírek“, za záchranu býv. parťáka (svého žáka) T. Bishopa (standartní B. Pitt), do jehož popravy v zaslíbené to (demokratické) zemi (velkého Mao Ce-tunga) zbývá posledních čtyřiadvacet hodin. A tak Nathan rezignuje na všechna svoje (nepsaná) pravidla a pouští se na tenký led, tj. do riskantní záchranné operace (proti samotné CIA) jež má s Tomem svoje plány. Spy Game to je celkem jednoduchá rovnice. Inteligetní, jemno-humorně odlehčená, svižná, s tahem na branku (Scottovi vlastním) špionážní „konverzačka“, s přesvědčivým R. Redfordem v typu role, pro kterou byl snad předurčen a který diváka nenechá ani na okamžik na pochybách, že je to právě ON, kdo je schopen celý snímek bezproblému (u)táhnout. Objektivně za (silné) 4*, ale když vidím to zdejší (pod)hodnocení, ostatně nebude to poprvé ani naposledy.....90% Btw, výborný hudební vkus, Tony. Nejen Dire straits (Ti) posílám „tam nahoru“. (08.02.2013)

Špiónská obdoba slavného Podrazu, s neskutečně odrzlým Redfordem a tentokráte charakterním Pittem u mne došla plného hodnocení až napotřetí. Asi si dílo svého oblíbence Tonyho Scotta stále lépe vychutnávám. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=ylcpNNuYCj0 (18.07.2010)

Tony Scott umí, o to se přít nebudeme. Ale tímhle "jinak" pojatým akčňákem o špionážních službách a záchranné misi těžko mohl zaujmout. Dvouhodinový popis fungování zákulisí tajných služeb by jako román sklidil slušný úspěch a klidně bych si ho přečetl i víckrát, ale jako film je to moc a působí to celé trochu rozporuplně...na jedné straně vám ukáže jak snadno akce selhávají, na druhé straně jediný šedý vlk oblbuje všechny tak dlouho jak potřebuje..navíc v jednom záběru hopsá na TV obrazovce v Baywatch Pamela Anderson, a ta se poprvé objevila až v roce 1992:) Robert Redford působí notně sešle, ale zase mu jeho veterána uvěříte bez problémů (narozdíl od Pitta, ten se na tajného agenta moc nehodí). Nathan Muir je stejný týpek ze staré školy jako hrdinové Forsythových románů - chrání si svoje lidi, používá staré triky, které už dneska nikoho nenapadnou, a proto fungují - a navíc je to další z řady chlapů, co si v krizi středního věku koupili Porsche (zdravíme Tylera:)). Jeho postava a chování v průběhu filmu, které vám párkrát zamotá hlavu, jsou na celé Spy Game to nejzajímavější, nepočítám-li velmi příjemné vystoupení starého matadora Davida Hemmingse a hudbu. S tou se statečně popasoval Harry Gregson-Williams, jeho dílko film výborně dokresluje, neustále jako byste slyšeli nezadržitelně odtikávající čas, prostě kvalitní práce. Ale nějaký mráz, nějakou duši nečekejte. 70% (31.01.2005)