Ta chvíle, ten okamžik

Skutečně nečekaně dobré zamyšlení nad hrdinstvím a vlastenectvím, aneb každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán. Jsou tací, kteří mají svalnaté řeči v hospodě a ve chvíli, kdy nic nehrozí. Takoví lidé, jako byl zde Vinklář, ti určitě v první den po osvobození začali vyhledávat a lynčovat skutečné i domnělé kolaboranty, aby ukázali, jací jsou hrdinové. A pak jsou tací jako je hlavní hrdina filmu, který musí každý den svádět souboj odvahy, svědomí a odpovědnosti za další lidi, rodinu, zaměstance, pacienty. Též dobrá studie české povahy, nerad přiznávám, ale je to tak. Když tak vezmu ten první typ, skoro mi ani nepřijde tak obludná postava gestapáka Munzara, ten alespoň bojuje za svoji stranu. (06.06.2020)

"Ale ty sám nejsi a nebudeš svým soudcem. Uvědomuješ si to? A ty svoje soudce znáš? Kdo to je a kde jsou ? A myslí si o tobě totéž co ty?" Mrazivý film o lidské malosti a statečnosti s výborným Františkem Němcem v roli primáře nemocnice, o němž kolují řeči, že je kolaborant, zatímco on přitom pomáhá partizánské skupině. V kontextu doby, kdy film vznikl, je pozoruhodné, že hlavní postavou snímku je nekomunista, který se přitom vůbec netají svými politickými názory. Na opačné "straně barikády" exceluje v jedné ze svých typických záporných rolí Luděk Munzar, coby velitel gestapa. (09.05.2017)

Příběh postaven na primáři nemocnice se kterým si válečné časy začaly velmi tvrdě pohrávat mě totálně rozsekal. Nebetyčně kvalitní psychárna. Zůstat zásadový člověk v atmosféře plný strachu v době války a být přitom konfrontován s extremníma situacema, kterých válka měla plný regály muselo být pro každýho člověka nesmírně těžké rozhodnutí, jako moc těžký ukazuje tenhle film. Stačí se vžít do situace primáře Kodeta a ja ti garantuju, že po skončení filmu nebudeš mít chuť ani sex. Nervák při kterým jsem jako divák absolutně nedokázal odhadnout co se bude dít v dalších minutách je podpořen mistrovskejma hereckejma výkonama panů Němce s Munzarem a paní Kolářové. Své si řekne i skvělá hudba Karla Mareše a Jirka Sequens jen dokazuje, že když se dobře vyspal a dřepnul si na režisérskou stoličku, naládoval do diváků filmovou superkvalitu. (19.09.2014)

Dost stručný oficiální text... V podstatě šlo spíše psychologické drama než o vlastní příběh a o to, jak nakonec dopadl. Nabídl totiž zásadní otázky: jak snadno lze nezaviněně ztratit důvěru lidí, jak je možné rafinovaně připravit člověka o čest, jak takovou situaci ustát a důvěru zase získat zpět. To je nadčasové a prostředí, kde se kolem primáře stále ometá velitel gestapa, bylo výbornou možností, jak se nad těmito otázkami zamyslet. Všudypřítomný strach doháněl lidi do situací, které řešili třeba i zradou. Mladá sestřička se chtěla zachránit před totálním nasazením, když udala svého dobrodince poté, co její úkryt objevil velitel gestapa... Ať hodí kamenem, řeklo by se... - Film musel mít samozřejmě svůj ideově-výchovnou složku, kterou byla účast příkladného komunisty v partyzánské jednotce. Jeho větší slabinou však bylo několik nepravděpodobností, zvláště ten únik se zraněním z německého obklíčení a pitomí Němci, kteří se po ztrátě stopy pochopitelně všichni dali na opačnou stranu, než utíkali naši hrdinové. Ale výborné výkony F. Němce, L. Munzara i R. Jelínka - čtyři hvězdičky filmu patří. (18.02.2015)

Moderní české dějiny jsou pro člověka v jakékoli aspoň trochu významnější společenské roli plné nástrah. Každé rozhodnutí přinese nějaké následky. Co je dnes správně, bude zítra špatně. A naopak. Za války se ta rizikovost ještě zvýšila. Tohle se Sequensovi povedlo. On měl vůbec pro tahle historická dramata cit. (12.12.2023)