Děti planety Duna

Jednoznačne lepší počin ako Duna. K zlepšeniu došlo takmer vo všetkých smeroch - od castingu až po triky. Dosť odfláknutá bola postava Duncana Idaha vzhľadom na to, že v knižnej sérií na rozdiel od iných postáv, prechádza celou ságou a je mu venovaná značná pozornosť. Toť taká drobná pripomienka. A ešte fakt, že dej je značne nahustený. Diváci, ktorí nevideli Dunu alebo nečítal knižnú predlohu, budú asi trochu zmätení :) (15.04.2006)

Sága Duny pokračuje a můžeme se hádat, zda jsou jisté věci chybou filmařů nebo Herberta samotného, když nezůstal jen u jedné knihy. V případě Herberta mi rozhodně nevadí, že na první Dunu navázal, třebaže žádný z následujících svazků o Duně už u mě nevyvolal ani stín toho rozechvění, s nímž jsem kdysi pročítala první knihu. Děti Duny jsou celkem věrným zachycením dalších dvou dílů - obsahově tenčího Spasitele Duny a Dětí Duny přímo. Ale právě v tom "celkem věrným" je háček. V knize byli Leto a Ghanima dětmi, jsou zde téměř dospělými mladými lidmi, což příběh posunuje o dost jinam. Susan Sarandonová je výborná, ale fakt, že hraje sestru podstatně mladší Julie Coxové (a to má být ještě její mladší sestrou), budí poněkud rozpaky. Příběh, který už v Duně klade na pokusy o filmové zpracování obrovské nároky díky své propracovanosti a složitosti, je v případě dalších dílů série už natolik rozkošatělý, že zachytit to všechno a ještě srozumitelně začíná být nadlidský úkol. Divákovi tak nejsou pohnutky a jednání postav (zvlášť se to týká přímo otce, syna a ducha, pardon, jen otce a syna, tedy Paula a Leta) bez znalosti předlohy příliš jasné a nechápe, oč jim oběma vlastně jde a jaký je mezi tím rozdíl, o pasáži s "náboženstvím a modlářstvím" Duny ani nemluvě, ačkoli Daniela Amavia a Edward Atterton se rolí Alie a Duncana zhostili se ctí. A spíš úsměv než co jiného vyvolá "typický fremen" v podání Pavla Kříže. Nicméně v rámci současné televizní a sci-fi tvorby jde pořád o dílko, které si nezaslouží zatracení. Přinejmenším kvůli několika opravdu povedeným pasážím, podbarvovaným strhující hudbou Briana Tylera. (13.07.2007)

Převést do více jak čtyř hodin kultovní Dunu, to chce odvahu. Převést do stejné stopáže rovnou dvě knihy je skoro nemožné. Yaitanesovi se to ale povedlo dokonale. Je hned několik důvodů, proč Children of Dune jsou lepší jak předchozí mini-série a rozhodně stojí za vidění. Prvním je fantastické obsazení, kterému suveréně opět vévodí dvojice Newman a McAvoy, pár kilometrů za nimi pak trojice Kodetová / Sarandon / Cox a někdě v nedohlednu je Marek „koukejte jak jsem všude” Vašut. Druhým důvodem je pak, na poměry televize, naprosto famózní triková stránka, kterou překonala jedině Battlestar Galactica (také od Sci-Fi Channel). Díky absenci Barandovský kulis, které nahradilo zelené plátno, se mohla planeta Arrakis konečně projevit ve své celé kráse a že je na co se koukat. Píseční červi, přelety nad Arrakeenem, monumentální vesmírné lodě Gildy. Poslední a možná i nejpodstatnější je pak hudba. Nevím, zda-li Bryan Tyler upsal svou duši ďáblu, ale tak či onak se jedná o absolutní vrchol v televizní produkci a... prostě se na to koukněte taky, lepší mini-sérku podle předlohy za posledních deset let nenajdete. (08.11.2010)

U Herbertovy ságy platí, že sudé díly byly jaksi slabší. Proto i tady je patrná jistá nevyváženost. A tím nemyslím rozdíly oproti předchozí sérii - vývoj postav a intrikování velkorodů Frank Herbert ovládal naprosto mistrovsky. Angažování neznámých herců do stěžejních rolí trvá i nadále, a nutno říct, že James McAvoy naplňuje představu šlachovitého pouštního bojovníka stejně dobře jako jeho filmový otec Alec Newman. Hvězda první části Dětí Duny září nejjasněji právě ve vypjatých scénách s Chani, které čerpají velkou část své síly z překrásné hudby Briana Tylera. To ona je ten hraniční kámen mezi Dunou a Dětmi Duny. Narozdíl od Revellovy hudby je plná emocí, naděje, smutku, všeho co tam má být, přesně kdy to tam má být. Právě za ni, a jen a pouze za ni je ta pátá hvězda. Nezbývá než doufat, že případná další pokračování budou podobně kvalitní jako toto. (29.05.2005)

K Duně mám dvě výtky. 1. počítačový vizuál, který je opravdu hodně laciný a za 2. zbytečně komplikované dialogy a monology. Během prvního dílu jsem se snažil všechno vstřebat (Dunu jsem nečetl a bohužel jsem neviděl ani předešlou sérii, pouze film), až ke konci toho dílu jsem si uvědomil, že občas ani není podstatné co se říká, ale že se to říká a jak se to říká. Druhý díl, který přináší určitou obměnu postav už mi byl sympatičtější a ten třetí se pak nese v podobném smyslu. Popravdě Duna není mým nejoblíbenějším sci-fi/fantasy, ale nedá se tomu upřít originalita a skvělá atmosféra. Za mě: 1. 3*; 2. 4*; 3. 4*. Celkem slušné 4, nakonec jsem byl sám překvapen, že se mi to vlastně docela líbilo. (01.09.2013)