Cesta na jihozápad

Jako western tenhle film moc nefunguje, všude je cítit sever a východ, ne Divoký Západ. Nechtělo se mně věřit, že jde o český film, protože ze všech filmů, které jsem zatím viděla, se mu scenériemi, atmosférou i tempem podobaly jen lotyšské dokumenty o Sibiři. Ale přesto, že Cesta na jihozápad nepasuje do žánru, který chce reprezentovat, se mně moc líbila. Její tempo mně přesně vyhovovalo, a navíc má silný příběh s netradičně mladým hrdinou, úžasnou atmosféru a syrově krásné přírodní kulisy. Tedy více než jen kulisy, protože příroda tu dominuje každému obrazu. Je to film točený v krajích, kde je příroda všudypřítomná a mnohem mocnější než u nás, a je to na něm hodně vidět. Přístup k přírodě se mně tu vůbec dost líbil - ani tu nesloužila jako krásné kulisy, ani nedemonstrovala kraj, který film ukazuje, ani s ní hrdinové nemuseli tvrdě bojovat - prostě tam byla a bylo jí hodně. V tomhle ohledu myslím film dobře zobrazil život zálesáků, kteří byli s přírodou srostlí. P.S. Teď jsem se dověděla, že předloha od Jacka Londona se odehrává na Aljašce, takže ten sever je naprosto v pořádku. (02.05.2011)

Čekal jsem křeč a on to byl docela obyčejný příběh o tom, jak parta chlápků honí jednoho dědu s truhličkou domnělého zlata. Zlato plodí Zlo, to je celá myšlenka. Mladičký Jiří Strach a drsný pistolník Jiří Schmitzer. Myslím, že atmosféru Yukonu se povedlo docela vytvořit, jak jsem vyčetl z titulků, točeno na Altaji, kamera výtečná, příroda též.70% (04.06.2015)

Ten příběh by možná byl zajímavější, kdyby byl celý vyprávěný z pohledu malého Stracha. Takhle to prostě nebylo úplně ono. Schmitzerův cizinec nic moc, jediný kdo to v druhé půlce držel nad vodou byl parádní padouch Zdenda Podhůrský. Někde mezi 2-3, ale protože jsem pro tenhle film měl v dětství dost slabost, jdu výš. (09.04.2017)

Výhrou tohohle filmu je, že si to nehraje na velkolepý western ve stylu italských mistrů. Komorní příběhy Jacka Londona jsou vděčné na zpracování, což už pan Sirový dokázal v předchozích povídkách. Sandhaus, Schmitzer i malý Strach hráli skvěle, obrazově to bylo dokonalé, ostatně i Soukupova hudba byla velmi slušná. Potěšila mě i přítomnost Petra Čepka. Scénář to chtělo možná trochu napumpovat a zrychlit, ale i tak je to nadprůměrný film a v československé kinematografii zvlášť vážený !!! (12.09.2014)

Povídky Jacka Londona mají ohromný romanticko-dobrodružný přínos pro čtenáře pro představu, jak to v dobách, tzv. zlaté horečky vypadalo.  Případný moralizační aspekt je už jen přínosem hlavně v paradoxech osudů daných postav. Příkladem byla již krátkometrážní povídková trilogie z počátku sedmdesátých let ´Kaňon samé zlato´(1970), ´Claim na Hluchém potoku´ (1971) a ´Poslední výstřel Davida Sandela´ (1971) ukazující, co se také může stát v touze po zlatě. Režisér Zdenek Sirový se scénáristou Jiřím Křížanem se do westernové tvorby na konci let osmdesátých vrátili a natočili již snímek celovečerní, ve kterém je středem pozornosti dospívající chlapec. Tak, jako u předchozích povídek, se vsadilo na jednoduchost a minimalizaci a opět se to na české poměry překvapivě povedlo. Příběh byl sepsán na základě dvou povídek, což je znát,, takže jakoby byl rozdělen na dvě poloviny. První o hazardní hře za účelem vyhrát svobodu chlapce zneužívaného na těžké práce a druhá o honbě za pokladem mající být ukrytý v malé truhle. Snímek může připadat poněkud nudnější, ale na české poměry  a možnosti režisérovi Zdenkovi Sirovému opět povedl filmový majstrštyk, na který už nikdo nenaváže. Stejně jako předchozí povídky, ani tento, na českou kinematografii, neobvyklý filmový počin dnes v ničem neskomírá. (06.05.2022)