• D.Moore
    ***

    Srovnání (třeba) s filmem Eva tropí hlouposti sice Uličnice nesnese, ale přesto si nemyslím, že by šlo o nějak zvlášť pokleslou nebo primitivní zábavu. Kdyby byl film kratší (čehož se dalo snadno docílit vynecháním všech otravných písní), byl by lepší. Věra Ferbasová mi připadá roztomilá a děj je klasická divadelní taškařice, při níž se herci baví stejně jako diváci (ne-li lépe). Spolehlivě mě dokáže rozesmát třeba Ladislav Pešek představující koktavého exherce, miláčka žen, kterého za-zabil zvukový film, ale stejně tak se mi líbí "hláškující" Jindřich Plachta. "Máš mě rád víc než tetičku?" - "Nemluv mi o takových strašných věcech."(17.3.2013)

  • Bebacek
    *****

    To by člověk nevěřil, jak je to těžké dělat zanedbané dítě! - Geniální, co věta, to perla.(1.11.2015)

  • Tosim
    ****

    Vrchol vyumělkovanosti a operetní nabubřelosti, ale...mě se to vážně líbí. 70%.(2.5.2003)

  • Marthos
    *****

    Když se v roce 1936 objevila na předních pražských operetních scénách nová hudební veselohra autorské trojice Tobis - Špilar - Mírovský s hudbou Járy Beneše, byla to událost sezony. Nečekaně velkolepý úspěch u diváků byl pak mimo jiné rozhodujícím kritériem pro vznik filmové podoby, kterou začal na podzim téhož roku realizovat režisér Vladimír Slavínský. Děj se točí kolem rozpustilé dcery továrníka, která se zamilovala do úspěšného letce a pro získání jeho srdce je schopna převtělit se ve žvatlavou třináctiletou dívenku. Do hlavní role byla obsazena Věra Ferbasová, tehdy třiadvacetiletá začínající herečka, kterou titulní role ve Slavínského diváckém trháku záhy katapultovala mezi nejpopulárnější kinohvězdy Československa. V následujících letech se Ferbasová suverénně uplatnila ve více než dvaceti filmech, v nichž s originalitou sobě vlastní představovala rozpustilé a prostořeké dívky, hrdinky, obdařené výjimečným smyslem pro humor. Preciznost a takřka maniakální přesnost Slavínského scénáře připravila značný prostor také celé plejádě vynikajících hereckých osobností v čele s Jindřichem Plachtou, Zdenkou Baldovou, Járou Kohoutem, Ladislavem Peškem či Růženou Šlemrovou. Pro Oldřicha Nového angažmá u Slavínského neznamenalo víc než navázání blízkého osobního přátelství s poněkud puntičkářským režisérem, u Františka Krištofa-Veselého naopak role v Uličnici představovala významný mezník v jeho herecké kariéře. A samozřejmě, když opereta, tak s písničkami, kterých ve filmu zazní víc než dost, zlidovět však stačil jen úsměvný popěvek o kanárech. ULIČNICE představuje ten typ prvorepublikové komerce, od které nelze očekávat vysoké umělecké hodnoty, přestože k pokleslé lidové zábavě má na míle daleko. Rozdíl ve vnímání tehdejšího a současného humoru se ovšem vyslovuje pro Slavínského snímek. P. S. "A copak ti dala tetička? - Od tetičky jsem dostala pejska. - Takového malinkého ratlíčka? - Ne, starou belu." P. P. S. "Takhle se jedná s oficielním mazlíčkem domu?(3.10.2008)

  • liborek_
    ****

    Extrémně sebeparodická óda na barrandovskou blbost třicátých let s velice vyumělkovaným trapným scénářem, ultimativním přehráváním a nepřehlédnutelným sexuálním podtextem. Tak takhle vidím tuhle slavnou operetní taškařici, kde 23letá Ferbasová geniálně hraje třináctiletou nadrženou sirotečku ("oficiálního mazlíčka domu"), Jiří Dohnal nechápavého Matěje, Plachta dobrosrdečného podpantofláka a Zdeňka Baldová zbohatlickou "vyšší sféry" kravičku, která se lísá k hraběti "buona-sera-mama" Morreti-Novému... Nevím, nakolik byla tahle sebeparodická hříčka chtěná či nechtěná, každopádně z filmu jde cítit, že herci si natáčení užívali a měli z toho dost velký kopec srandy. Ono je to totiž opravdu tak blbé, že se u toho musím pokaždé smát...."Tak, s chutí do toho! Zde jsou mé luzné rty... Pořádně obejmout, fušerství nesnesu!"(17.3.2013)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace