Vítr v kapse

Vůbec to není špatný film. Od Vaculíka a Tofiho sice člověk nemůže čekat žádné herecké zázraky, stejně jako od Soukupa ty režisérské, ale coby spoluscénáristovi se mu podařilo vystihnout zatuchlou atmosféru izolovanosti osmdesátých let. ___Postavy vyprázdněně naplňují své úlohy, které jim vytyčila ideologie, které už nikdo nevěří. Bezcílně bloumají polozřícenými fabrikami a ošuntělými městy, nic je nebaví, nic je netěší, snad jen v milostné sféře mají trochu svobody. Jinak se nemůžou vymanit zpod knuty závodního výboru, vedoucího, rodičů Jediné další místo svobodného vydechnutí - kromě lásky - jsou pro ně ruiny tovární haly, kde na ně občas zasvítí slunce a i to jim vezmou.___ A tak se upnou oba ke skoro nesmyslnému snu po volnosti. Tofi chce odjet do Francie, Vaculík na moře. Je jasné, že se jim to nepodaří a dokonce by se dalo říct, že jsou za své sny krutě potrestáni. Tofi smrtí a Vaculík ztrátou naděje, protože je už přece "dospělý člověk".___ Nemá šanci na modrou volnost moře, po šedivě zelené buzeraci vojny ho nejspíš čeká špinavě nudná (ne)existence ve fabrice, která je podle všeho kafkovsky zcela zbytečná. /1. 8. 2010/ (31.07.2010)

Mladí a neklidní. Tací jsou Ondřej a Cyril - čerstvě dostudovaní středoškoláci, kteří si myslí, že složením maturity skončily povinnosti a konečně mohou začít uskutečňovat své velké plány. Cyril chce navštívit své příbuzné v Paříži a Ondřej by rád pracoval na zaoceánské lodi. Zatím ale oba tvrdě zařezávají v místní fabrice. Ale i zde dokážou, že jsou sehraná dvojka ... Sagvan Tofi a Lukáš Vaculík - asi nejznámější dvojka konce dvacátého století. Kdo by neznal jejich Kamaráda do deště a nebo právě Vítr v kapse (i když Vítr je jen slabý odvar Kamaráda do deště). Když se to vezme kolem a dokola, tak je to film bez nějakého děje, zaměřujíce se pouze na kousky, kterými oba vyvádějí své kolegy z míry. Kdybych film hodnotil před dvaceti lety, tak se budu rozmýšlet mezi jednou a dvěma hvězdičkami (= film o ničem), ale dneska v něm vidím náhled na onu dobu pozdního socialismu.... (21.05.2009)

Ač bych se neodvážil říci, že to je nějaké vrcholné dílo, dávám za 4* hned z několika důvodů. Prvním z nich je samozřejmě trocha té nostalgie. Ještě si tu dobu trochu pamatuju. Jako v jejich dílně to vypadalo u nás na základce, když jsme měli praktické práce - stejné nadšenecké transparenty a plakáty plné entuziasmu, stejnej přístup a i v ty pracovní soboty jsme museli chodit do školy. Dalším důvodem je to, že postupem času se z tohoto filmu stala nechtěná (sebe)parodie - ten časovej odstup udělal svý a já se u toho filmu dost často nasmál. Až mě překvapuje, jak ten film sám o sobě zesměšňuje tu dobu (ač to evidentně nebylo prvotně v plánu, tehda se to bralo normálně a je až neuvěřitelný, že si ta parodičnost a rejpavost prošla) ve které vznikl. Dneska to je mnohem větší komedie než tehdy. Třetím důvodem - je-li vůbec možné srovnávat tehdejší a dnešní filmy o mládeži, než na všechny ty povrchní, vnitřně vyprázdněné (a často sexistické) snowboarďáky, rafťáky, gymply atd., to se radši podívám na tohle. A v neposlední řadě, ač dvojku Vaculík - Tofi nějak zvlášť nemusím, tohle je asi jejich nejlepší film. (17.05.2009)

„Přivezli mančestr.“ Vyšli zo školy, majú veľké plány... ale skončili vo fabrike na poobednej. Tvrdia, že dočasne. Ale to tvrdili aj ich otcovia. Oni dvaja budú ale iní. Alebo nebudú? Výborné dialógy a rozkošné vtipy/postavy spôsobili, že som sa uchechtával každých päť minút („Někdy jindy.“ – „Jak jindy, kdy jindy?“ – „No proste jindy no.“). Plus ma zaskočil zvrat ku koncu, ako vystrihnutý zo života. "Jak to děláš s holkama?" - "Normálně, ne?" (30.07.2010)

Mám k tomuto filmu určité sympatie, i když vím, že se z filmařského hlediska nejedná o nějaký zázrak. Asi víte o čem mluvím, ale tento film je pro mě nadhodnocen díky době svého vzniku a mých vzpomínkách na doby, které tu již nejsou. Tím tu nijak nehalekám nad tím, že tu není komunismus, ale ruku na srdce, komu ty 80tý leta nevyvanou ven určité vzpomínky, které zkrátka jsou ukryty někde uvnitř :-) (07.01.2009)