Vítr v kapse

Prostředí, kde se film odehrává, je příšerně depresivní, ať už poměry ve fabrice, na ulicích, i v rodinách. Starší generace už jsou napevno zakořeněné v zahnívajícím systému, ale ani tihle mladí to nevytrhnou, na rebélii nemají odvahu, a vlastně ani pomyšlení. Samozřejmě by rádi z toho marasmu vypadli, Vaculík sní o plachetnicích, Tofi by rád do Paříže, ale ve finále jde prvnímu jen o to dostat se Anderlové pod sukně, a druhému o modrou knížku. Oba se nakonec z malých úspěchů moc dlouho radovat nebudou. Soukupovi se možná mimoděk opět daří slušná antireklama na bývalý režim, a to pouhým zobrazováním tehdejších reálií. Hvězdu strhávám, protože kulisy ze z Plzně 80.let pro mě nejsou tak zajímavé, jako pražské pasáže, a hlavně pak kvůli opravdu hroznému Davidovu songu, který tu zní nonstop i na těch skutečně nevhodných místech. (02.01.2023)

,,Nevím, jak by ses tvářil ty, kdyby vo tobě ryli do betónu, že seš vůl.“ Co vůbec nechápu, je název tohoto filmu, který nemá s dějem nic společného. Jinak je to docela normální příběh o dvou výrostcích, kteří chtě nechtě musejí pracovat ve fabrice. Vaculík s Tofim jsou sympaťáci, ale jejich počínání vede odnikud nikam a já měl po zhlédnutí dojem, že se vlastně skoro nic nestalo. Film také působí delší, než ve skutečnosti je. Asi je tomu proto, že se často opakují podobné scény, které však většinou vyzní do ztracena. Líbila se mi však dokumentární stránka filmu, hlavně práce ve fabrice a vůbec jak to tenkrát vypadalo. Soundtrack však nebyl dle mého gusta, písničky Michala Davida mi příliš nevoní. (05.11.2013)

A tak začalo kamarádství Lukáše Vaculíka se Sagvanem Tofim. Nástup do fabriky, rutina, nuda a proplouvající deprese, tak proč si to nějak neoživit. Škola života se značně liší od snů a plánů. Je to jako čelní náraz do zdi. Nedivím se, že po uvedení filmu v kinech, byli ti dva za idoly a lamače dívčích srdcí, i když Sagvan Tofi tady působí jako namyšlený frajírek. (22.10.2020)

Ať už se jim film líbil nebo ne, když kterémukoli mému vrstevníkovi řeknu Vítr v kapse, bez jakéhokoli přemýšlení vypálí: Vaculík a Sagvan Tofi. A značná část pamětníků přidá i Andrlovou a hlavně „bonžóórno...“ Karla Augusty. Takže ta komedie musela mít něco do sebe. Včetně hudby, však víme: Non stop, já chci žít nonstop... Kdo by taky nechtěl, že. Tenkrát i dnes. (11.01.2013)

Mám k tomuto filmu určité sympatie, i když vím, že se z filmařského hlediska nejedná o nějaký zázrak. Asi víte o čem mluvím, ale tento film je pro mě nadhodnocen díky době svého vzniku a mých vzpomínkách na doby, které tu již nejsou. Tím tu nijak nehalekám nad tím, že tu není komunismus, ale ruku na srdce, komu ty 80tý leta nevyvanou ven určité vzpomínky, které zkrátka jsou ukryty někde uvnitř :-) (07.01.2009)