Jako letní sníh

Komenský sympaticky formou vzpomínání během rozhovoru s Rembrandtem (x); na cesty ve vyhnanství po Bílé hoře, letmá prohlídka jeho názorů i zkázonosnou politikou tehdejší Evropy. Padne zde "škola hrou", koperníkovská revoluce, pálení knih a oprese, vražda Valdštejna, sen o "všenápravě" a idealistické myšlence tzv. Pansofie, atd. Bavil mě truchlivý tón, zpruzelý neotesaný malíř, a je to příjemný historický TV film, co plní svůj účel - přiblížit osobnost významného učence. Výtka leda tak: extra půlhodinka by nebyla na škodu, podat toho ještě víc. Říkám si, kéž by se dnešní školní systém inspiroval právě Amosem, než šrotit se a vychovávat tupý dělníky furt jak za Marie Terezie... (06.07.2021)

Dlouhodobé zaměření L. Hlavsy na osobnosti české reformace je veskrze sympatické a jeho dokumentární drama o Komenském přichází ve chvíli, kdy se u příležitosti výročí bitvy na Bílé hoře objevila pekařovská tendence nechápat tuto událost jako porážku, nýbrž jako vítězství. Historikové mladší generace se rozněžňují nad tím, jak barokní architektura vtiskla osobitý ráz české krajině, jako kdyby výměna elity národa (k níž Komenský bezesporu patřil) za kapličku na každém rozcestí byla kdovíjak výhodný "obchod". To však nic nemění na tom, že vinou scénáře je jedinou životnou postavou Barešův Rembrandt a že na mě z obrazovky až příliš často dýchlo něco, co bych se nebál označit přívlastkem "cimrmanovské". (04.01.2021)

Druhá historická věc zaštítěná produkcí ČT Brno a opět ne sice dokonalá, ale nemající k dokonalosti daleko. Některá fakta si to trošičku uzpůsobuje, třeba nám tvůrci neřekli, že Mikuláš byl alkoholik a většina jeho proroctví tak bylo spíš opilecké blouznění, ale zase proč ne?, filmu to dodává určitou mysteriozní rovinu. Líbí se mi výprava, ta je na televizní film dokonalá a snímek by vlastně klidně mohl i do kin - kdyby dnes nějaká kina existovala, velmi dobrá je práce se světlem, s tím si tvůrci rovněž vyhráli, a dokonce i s barvou - což odpovídá tomu rámování příběhu do malířské dílny. Poněkud zklamáním jsou někteří pražští herci a dokonce i Brňák Bareš používá ve filmu pražštinu (blbej, místo blbý), to mě mrzelo. Na druhou stranu by mě zajímalo, kdo hrál druhého, mladšího orodovníka v úvodní scéně, z toho by měl mistr Lukavský radost. S postavami si ale šlo vyhrát víc - ono u životopisných věcí často totiž hrozí plakátovost postav, neživotnost, a ani Amos Komenský rozhodně nebyl chodící nádoba, moudrosti, lásky a dobrých skutků. Jinak je ve filmu zajímavá paralela s Komenského pansofií a realitou světa - je to podobné jako Moorova Utopie, prostě lidé nikdy nebudou dokonalí, pořád se budou hádat a rafat a pořád se budou vést války, takže nějaké utopie a pansofie jsou házením hrachu na zeď a perel sviním. Na druhou stranu - pro věřící - může jít o důkaz touhy člověka po dokonalosti, která se na Zemi nenachází, o důkaz, že nás to vede do Božího domu. V tom je pro mne poslední záběr s obrazem Návrat ztraceného syna o to víc symbolický. (05.01.2021)

„A není na tom světě k spomožení, naděje žádná“. Ťažký stredovek, protihabsburské nálady. Sú horizonty, za ktoré nikdy nedovidíme. Bez Boha by bol svet miestom, kde by som nechcel a ani nevedel žiť! Komenského životné múdra podané výborným spôsobom. Nadchlo ma stvárnenie Komenského Švehlíkovcami a ani Rembrandt v osobe Igora Bareša nezaostával. „Naděje není přelud.“ (05.01.2021)

Bezpochyby záslužný veřejnoprávní počin, osobně však odcházím nezasažen (nepohnut; to však může být zapříčiněno i tím, že jsem se s dílem a osobností J. A. Komenského seznamoval už i jinde), po celou dobu sledování jsem si připadal, jako bych byl znovu se školou v kině, jako celek (od nízkorozpočtové výpravy přes standardní herectví, jak otce a syna Švehlíků, tak Igora Bareše, po konvenční – pokusy o slow motion jsem radši zapomněl - stylové prostředky) to vyznívá poněkud didakticky, vlastně hrozně neživotně. Škoda. Ale zase musím pochválit protnutí životních cest Komenského a Rembrandta van Rijna (a že to nakonec bylo i hodně o tom „hlavně se neposrat“, resp. že to má i svou jednotící linku: pády a vzedmutí, pády a vzedmutí), onen rámec, do něhož bylo představování Komenského umístěno, to byl chytrý (po hříchu jediný vskutku tvůrčí) tah. 60 % (11.10.2022)