Food
Jedlo
VOD (1)
Obsahy(3)
Animovaný film Jana Švankmajera o věčné pažravosti lidstva. V animovaném snímku Jídlo Jan Švankmajer svým typickým fantaskním výtvarným vyjádřením ironicky nahlíží na věčnou pažravost lidstva a pomíjivost života. V tomto snímku z roku 1992 výtvarník a režisér kombinuje, podobně jako dalších svých filmech, animaci s živými herci. Ve filmu si zahrál Jan Kraus, Ludvík Šváb, Pavel Marek, Jaromír Kallista a Karel Hamr. (Česká televize)
(více)Recenze (151)
úžasný, úžasný a ešte raz úžasný animovaný film s naozaj geniálnymi nechutnými scénami. skvost. dobrú chuť ()
Člověk a jídlo, člověk jako jídlo, jídlo jako člověk. Tři krátké etudy na téma obžerství, což je (jak známo) jeden ze sedmi smrtelných hříchů. V první části nahlížíme na obžerství z hlediska jeho zautomatizovanosti, strojovosti. Ve druhé z hlediska evoluce (lépe stolující „vyspělejší“ hrdina zabíjí a pojídá toho druhého). Ve třetí části se pak setkáváme s vrcholnou formou obžerství – autokanibalismem. ()
Mám taký pocit, že u Švankmajerovcov mali nejaké kulinárske problémy a malý Janíček sa ako decko nikdy poriadne nenajedol. Túto detskú traumu preniesol do takmer každého svojho diela a snaží sa nám nanúniť dojem, že robí alegórie na konzumnú spoločnosť :) Samozrejme môže byť všetko inak. Kraus je ako kanibal maximálne presvedčivý a neviem, čo z toho vyplýva. ()
Nechutné, ale vynikající. ()
Tohle je vážně něco oporného. Na to opravdu vůbec nemám žaludek... ()
Sice už jsem na ty triky a nápady Švankmajera zvyklý, přijdou mi na jedno brdo, ale jako člověk-umělec je i díky Jidlu pro me zajímavý. ()
Jídlo (nebo spíš žrádlo?) obvykle hraje ve Švankmajerových filmech výraznou roli, takže nepřekvapí, že mu jeden film věnoval celý. U snídaně, oběda i večeře přitom přišel s originálními nápady, které pasují k jejich obvyklým rolím: Snídaně je taková každodenní rutina, trochu i nuda, kdo by také pořád vymýšlel něco nového? Oběd je považován za hlavní jídlo dne, takže by měl být vydatný (předehra k Otesánkovi?). Večeře, to by mohlo být něco extra, třeba nějaká opravdu neobvyklá kulinářská specialita. A leckterého diváka u toho přejde chuť k jídlu. ;-) ()
Tradiční, trochu surrealistická, hodně absurdní "švankmajerovka", ve které se vypořádává se svým celoživotním problémem, který se často objevuje v jeho dílech - jídlem. A Jídlem mi hodně připomněl moje oblíbené Možnosti dialogu. ()
Jídlo je nepochybně bravurní filmový počin, ovšem také pozoruhodný studijní materiál a do jisté míry i jakási "Švankmajerova summa", poslední "kraťas", do značné míry shrnující mnohé z jeho předchozích krátkých filmů. Švankmajer bývá mechanicky řazen do škatulky surrealismu, ovšem právě Jídlo jasně ukazuje, jak moc se od původních surrealistických východisek odchýlil, neboť zatímco forma vskutku surrealistická je, obsah ani omylem. Naopak, jídlo je velmi jasně vybudovaný celek s dosti jednoznačným sdělením, jakkoli podaným velmi expresivně a s obrovskou nadsázkou. Celkový dojem: 80% ()
Jak už jsem psal tolikrát předtím, výtvarný styl Švankmajera zbožňuji. Při sledování Jídla jsem se proto cítil jako v sedmém nebi. ()
Švankmajerův krátkometrážní skvost. Zatím nejlepší kraťas, co jsem od něj viděl. KOmbinace animace a živého herectví je až dechberoucí. Ten pán sedícví naproti Krausovi mi utkvěl v paměti a nemůžu ho dostat ven. Takový klasický divný patron. ()
Švankmajer si pro nás připravil opravdu gurmánsko-lahůdkový snímeček, při kterém se nejednomu fandovi jeho tvorby budou možná i sbíhat sliny nad takovými delikatesami, jaké si pro nás připravil. Snídaně celkem ušla, ale spíš jsem se bavil u Krause a jeho parťáka, kterak se nemohli dočkat obědu, až začali žrát všechno, co měli na sobě i u sebe. No a speciální večeře? Kanibalové museli znalecky přitakávat a taková variace na „španělský ptáček“… ()
Výborná alegorie konzumní společnosti. Na počátku (snídaně) se učíme strojově konzumovat, v pozdějším stádiu (oběd) se necháme vykořisťovat - a ve v posledku "sežrat" - bohatšími, kteří uspokojují svůj apetit na náš úkor, až na konci (večeře) vyčerpáme zdroje natolik, že jako civilizace sežereme sami sebe. ()
Tak po tomhle triptychu vás zaručeně přejde chuť. Zejména jeho třetí část vyžaduje poněkud silnějšího žaludku, ovšem za zhlédnutí rozhodně stojí. ()
Správně obludné dílko. Rozhodně můj nejoblíbenější Švankmajer. ()
Jedna gurmánská ňamka za druhou. ()
Co nás tyto příběhy naučili? První. Nás nenaučil vůbec ničemu.. Druhý. Nás naučil tomu, že pokud necháme zákazníky (štangasty) v hospodě či restauraci hladovět, tak nám sežerou celý nábytek a vybavení a pak se pojí navzájem.. Třetí. Nás naučí tomu, že máme jíst hodně zeleniny a ovoce a taky tomu, že někdo je schopen sníst vlastní penis.. Tento film, jsem si pouštěl u jídla, jelikož mi to bylo doporučeno, však nezasmál jsem se ani jednou, zato kolikrát jsem se pozvracel raději říkat nebudu.. Nejspíš nejsem hoden pochopit tohoto génia a tak to asi nikdy nedocením, ale akceptuji, že se to někomu může líbit. (PS: Tento film mi připomněl film Jedna ruka netleská..) ()
Janovi Švankmajerovi tieto hrané animované filmy sústreďujúce sa hlavne na konzumnú spoločnosť (pri Jídle som si okamžite spomenul na Otesánka) naozaj idú, pričom v tomto filme predloží svoj zaujímavý bizardný pohľad na tri základné časy konzumácie potravy. Z Raňajok, Obeda a Večera sa mi najviac páčila prostredná časť s Janom Krausom, myslím si, že aj keď pointa nie je nijak prekvapivá (keď tí dvaja zožrali všetko čo sa len dalo, čo iné už ostáva?), ale s celkového pohľadu najviac originálna. Zvyšné dva príbehy sú kratšie, avšak nie natoľko dobre (každopádne však nijak zlé); tu by som na druhé miesto dosadil Raňajky hlavne pre ich najväčšiu vtipnosť a nakonci ako keby Švankmajerovi dochádzal dych a nápaditosť, keď Večeru možno označiť hlavne za morbidnú záležitosť. Pochváliť treba tiež zvuk a tiež stop-motion spracovanie. Pri sledovaní tohto krátkeho filmu som si uvedomoval neopodstatnená pažravosť mnohých ľudí čo poznám. ()
Mé první seznámení se Švankamajerem nemohlo dopadnout lépe. Jídlo je geniální po stránce zpracování i dějové. Rozhodně nejlepší český kraťas, jeden z mála, který mě opravdu pobavil a rozesmál. Když jen pomyslím na to jak se Kraus snaží chovat jako gentleman, když jí své spodky, pokaždé mi cukají koutky do velkého úsměvu. Snídaně je vychytralá, Oběd trochu znepokojující a Večeře šokující. Bravůrní, děkuji. ()
Možná mě tentokrát tak moc neupoutaly předkládané náměty pro zamyšlení, ale nápadité, hravé a vtipné je to teda velmi.4 v rámci Švankmajera-jinak obecně je to bezpochyby jeden z vrcholů československé(potažmo české)filmařiny. ()