Jedna ruka netleská

Není to sice taková bomba, jako Samotáři (srovnání se prostě nelze vyhnout navíc tenhle film se asi kultovním nikdy nestane), ale i tak jde o docela zábavný plný skvělých hlášek ("Já to říkal, že ty ptáci maj ňáký divný zobáky", "To je normální houbovej čaj", nebo scéna, kdy Jirka Macháček čerpá energii ze stromu...). (15.11.2004)

Komedie plná lidí s nejlepšími úmysly, kteří to myslí smrtelně vážně (kromě ústřední postavy Macháčkovy, která jako obvykle nemá žádné úmysly a nic nijak nemyslí), přičemž některé z těchto postav jsou extrémním modelovým ztělesněním jistých postojů či kulturních a společenských segmentů a jevů v jejich skryté radikalitě - nejtypičtěji Tříska (jako herec par excellence) a Dlouhý (jako důsledný protagonista televizního šmírování), ale i podezřele pohodový psychiatr.. Podobně můžeme kategorizovat i u obou dívek: Dlouhého dcera (extrémní poloha druhé strany jeho svaté války proti právu na soukromí) a její kamarádka ("emo" nikoli ve své podstatě, ale jako zvláštní atribut nereflektovaného netušení kudy kam). Item plus more psychologico Trojan a jeho děti. Zajímavou složeninou "autoritativismu" a "alternativismu" je Trojanova manželka - do fašistického fanatismu ústící fobie ze škodlivin světa, nebo původně fašistická forma osobnosti, která si pouze nachází konkrétní fanatický obsah? Trojan jako její antipod představuje ve velkolepém skloubení jak násilnou vzpouru (exkluzivní masožroutství), tak ejakulaci téhož fašoidního pudu, korespondující u něj s potlačenou odvahou k sbeprojevu a vlastní identitě. Celá rodinka je vhodně zkombinována - obě děti jsou jednak protiklady navzájem, jednak pospolu tvoří extrémní protiklad rodičovské dvojice. To bychom měli analýzu. Syntézu jsem původně žádnou nenalézal, což korespondovalo s pocitem, že filmu chybí jak koncepce, tak i nějaká bytelná báze, čehož jedním z projevů mi byla dosud nezmíněná postava Taclíkova, neboť ten na rozdíl od ostatních (leda snad krom Matáska) představuje typus ryze kulturní, totiž hrdinu akčních filmů a to se vším všudy. Posléze jsem si ale uvědomil, že právě zde tkví klíč k syntéze. Tento hrdina, který se do všeho míchá, aniž byl žádán, aby tím, jak všechno kurví, posunoval děj dopředu, totiž implikuje, že se jako reálný soubor socio- a psychotypů neobejdeme bez vztahování se k suprareálnému typu kulturnímu, konkrétně např. k ideji hrdiny. Matáska lze pak polarizačně doplnit jako zloducha, přičemž není bez významu, že je zde pouhým vykonavatelem. Excelentním antipodem zcela jiného druhu je právě Macháček, o němž viz v úvodu. Že je celý film přínosným příspěvkem k problému identity, nemusím už snad zdůrazňovat. Původně tři hvězdy, protože z podobných českých filmů z přelomu tisíciletí už se stalo subžánrové klišé a jinak jsem Jednu ruku vnímat nedokázal, ale na základě spacylemonova a svého vlastního komentáře přidávám čtvrtou. (18.08.2016)

Asi po dvanácti letech jsem si film znovu pustil, abych ho mohl patřičně okomentovat a nejvíc mě pobavilo, jak jsou v něm všichni nechutně mladí. Zjistil jsem, že si snímek překvapivě dobře pamatuji a znovu jsem si ho užil jako kdysi a znovu mi nejvíce vadila Třískova shakespeareovská pasáž, která mě vyloženě rušila. Všechno ostatní na mě naštěstí fungovalo, hláškovalo se naplno a já jsem se opět bavil jako před lety. (27.12.2017)

joj, bars parádny film, zo začiatku som bol podozrievavý, lebo sa to akosi pomalšie rozbiehalo a nakoniec sa to rozbehlo a rozbehlo sa to pomerne slušne. navyše - čierna komédia je žáner, ktorý vo mne vždy vzbudzuje isté pochybnosti - len málokomu sa totiž podarí natočiť naozaj film, ktorý sa môže právom pyšniť týmto titulom. Ondříčkovi s Macháčkom sa to však podarilo na skoro 100%. Tých málo chýb (ktoré s odretými ušami ubrali na hodnotení piatu hviezdičku, ale naozaj tesne) pomalší rozbeh a snaha miestami sa za každú cenu podobať americkým filmom (čo však v niektorých prípadoch v spojení s českou tradíciou vyznie naozaj nevšedne) nestojí za povšimnutie a preto celok hodnotím ako veľmi dobrý a zábavný snímok. Ďakujem. (04.09.2005)

Mišmaš rádoby komických výstupů mnoha aktérů, přičemž příběh pokulhává a doufá se v jedinečnost Jirky Macháčka. Čím více film trvá, tím více jsou zpočátku svěží vtipy vyčpělé a trapné. Ivan Trojan by si už zase jednou zasloužil hrát nějakou postavu bez psychických problémů. A jeho žena taky. Není to až tak zmatené jako Eliška má ráda divočinu, jsou tu vtipné hlášky ("strome, kamaráde"), k něčemu se i trochu chtěl autor vyjádřit (ano, prosím, lidi blbnou, a je jedno, jestli sami doma odříznutí od reality, nebo z reality, předávané televizí, I've got it), ale celkově prostě je to ... mišmaš. (23.06.2004)