Brouk v hlavě

Jiskřivá fraška o manželské nevěře a záletnictví, odehrávající se v hotýlku "U něžné kočičky". Ani já neznám všechna předchozí zpracování, ale tohle mělo tempo a spád! Dlouho jsem se tak nezasmál, zvláště scénky s Dejdarem jsou k potrhání. Jako celek to není dokonalé, jsou tu slabší místa, ale některé pasáže jsou opravdu špičkové! Příjemně secesně malebné (zvláště dámy v kloboucích) a konverzačně velmi zábavné. A pěkné je také - což asi dnes málokdo ocení - že "Zlata Adamovská" (skvělá v roli zralé ženy, atraktivní manželky), je svému manželovi věrná a za celou dobu si ten klobouk z hlavy nesundá. Tučné čtyři hvězdičky! Tomu, kdo má rád tento žánr, lze doporučit též "Slaměný klobouk". (11.02.2011)

Nekorunovaný král francouzských bláznivých veseloher (nazývaných někdy nepříliš přesným termínem fraška) Georges Feydeau nesporně náleží k osobnostem, jejichž umělecký význam přesahuje hranici dobové popularity a v podstatě jej lze vnímat jako důstojného Molièrova nástupce. Z nepřeberného množství her, aktovek a operet přežila do dnešních dnů vlastně jen konverzační komedie Brouk v hlavě, založená na dvojnickém motivu bezvýznamného hotelového sluhy Boutona a ředitele pojišťovny Viktora Emanuela Champsboisyho, jejichž totožná přítomnost zahájí divokou eskapádu omylů, záměn, nedorozumění a převleků. Doslova renesanci hra zažila na sklonku šedesátých let v jevištním nastudování Divadla na Vinohradech s nezapomenutelným Vlastimilem Brodským v titulní dvojroli, kterou později převzal jiný velikán domácí Thálie Viktor Preiss. Televizní kamera, narozdíl od jeviště, potom umožňuje některé (vděčné) motivy dovést do naprosté dokonalosti – od vzájemné konfrontace Boutona a Champsboisyho až k promyšlenému triku s posuvnou postelí v hodinovém hotelu. Samozřejmě silnou devizou Zelenkovy inscenace zůstávají herecké výkony, jimž vévodí zcela jednoznačně excelentní Preissova dvojnická kreace, odlišená nejen vnějškově, ale i charakterově. V rámci možností, daných prostorem před kamerou, hrají slušný standard Adamovská, Svobodová, Hrušínský a Němec, naopak Postránecký v roli neurotického hoteliéra Ferraillona sklouzává k tupě šaržírované nesnesitelnosti a mladí jsou vyložená slabota. Poděkování náleží Zdeňku Zelenkovi především za to, že tento reprezentativní repertoárový kousek dokázal zachytit na filmový pás v době, která stále ještě disponovala kvalitním představitelem titulní dvojrole. A jak se zdá, na dalšího Boutona a Champsboisyho si jeviště (a případně film) počkají nejednu generaci... (01.08.2010)

Jedna z mála televizních inscenací, které člověka suverénně pobaví a ještě na závěr řekne, že stejně čeští herci jsou nejlepší. A v dnešní době, kdy žijí z žoldů tvůrců moderních telenovel typu Ulice a Ordinace, je opravdu už vzácnost vidět je v tak povedených rolích. Takovou je třeba role bankéře Champsboisy a opilého sluhy Boutona v podání naprosto výtečného Viktora Preisse. Vlastně bych nejraději vyjmenoval všechny. Například Jan Hrušínský mě spolehlivě dostával do kolen svou zjemnělou dikcí nadrženého Francouze. A další. (30.07.2012)

Přiznám se, že upřímně závidím mnohým zdejším hodnotitelům, že jim stačí k pobavení tak strašně málo. Já teda neviděl žádné úžasné české herce, kteří jsou nejlepší na světě ani žádnou dokonalou hru, nýbrž jsem viděl dementně napsaný, nepopsatelně nudný a především nekonečně nudný příběh připomínající třeba nejrůznější komedie plné omylů od M. Friče, ovšem s tím zásadním rozdílem, že ty od Friče mi trhaly bránici. V této Zelenkově inscenaci jsem se všeho všudy asi 4x usmál. Po zbytek stopáže jsem trpěl. Taktéž mě hrozně sralo, že se navzdory krátké stopáži spousta vtipů opakovala. Do divadla pro pseudo intelektuály zřejmě dobrý matroš. Pro ostatní normální a inteligentní lidi to nebude to pravé ořechové. [15 %] (29.05.2021)

Hodně ukřičená televizní inscenace známé divadelní hry, která staví na herectví Viktora Preisse, jenž svou krásnou roli ztvárňuje jak na jevišti Divadla na Vinohradech, tak také tady v televizi. Bohužel především Postráneckého hoteliér Ferraillon je šíleně ukřičený a otravný. Ale hodnotím malinko lépe než Brouka páně Brodského z roku 1969, protože především kvalita obrazu i zvuku je diametrálně odlišná. Ale stále platí totéž, jako jsem psal u divadelního záznamu z roku 1969 - na jevišti geniální představení, v televizi to ztrácí svoje kouzlo. (02.09.2015)