Dívka s mušlí

Moc hezky natočený film. Tyhle smutné, dojemné příběhy vás nesmí totálně zdrtit, ale nakonci musí bliknout aspoň malinká naděje. Nejpůsobivější je každopádně nekonečná důvěra v matku, která nemá ani za nehet úcty ke svým dětem. Nikdy bych se nechtěl ani z nejmenší části dostat do takového vztahu rodiče - děti... (20.01.2009)

Neskutečně realistická sonda do ran, které musí nevinná dětská duše snést, stane-li se obětí, v alkoholu utopené, matčiny osobnosti. Jiří Svoboda natočil velmi zasahující sociálně-psychologický film, tažený vynikajícími výkony patnáctileté Dity Kaplanové a její filmové matky Evelyny Steimarové, kterou jsem v lepší kreaci snad neviděl. Petr Hapka a jeho hudba také přispěly ke kvalitnímu, leč znepokojujímu, zážitku. 90% (20.07.2014)

Evelyna Steimarová coby matka alkoholička, která si za svůj život pořídila s různými tatínky už čtyři děti. Nejstarší dcera de facto převzala starost o rodinu. Její zoufalá snaha udržet mámu a tři syny pohromadě je hlavním tématem filmu. A není to film vůbec veselý. Své kvality ale nepochybně má, i když mi chvílemi přišel schematický. Dita Kaplanová byla tehdy velký talent...70% (05.04.2012)

Dívka s mušlí patrí k filmom, u ktorých je veľmi ťažké udržať uveriteľnosť a proporcie. Uznávam, že vynútená starostlivosť o troch mladších nevlastných súrodencov spôsobí rýchlejšie dospievanie a rozvoj potrebných znalostí na úkor tých detských, ale Vendulkina mánia nedeliteľnej rodiny mi pripadala nevierohodná. Takže z celého filmu ma zaujala najmä doba jeho nakrútenia vo vzťahu k jeho depresívnemu vyzneniu a veľmi dobré stvárnenie matky - alkoholičky Evelynou Steimarovou. (26.07.2014)

"My za to nemůžeme, že jsme se narodili!!!" Tohle psychologické syrové drama s velkým D je přitom natočeno s tak citlivou a křehkou režií, že smekám před panem Svobodou! Je pravdou, že tento dříve velkým talentem oplývající režisér se nebál a dokázal natočit absolutně jakékoliv téma a žánrově skákal od jednoho oboru k druhému. Dívka s mušlí je příběhem o mladé dívce Vendule, která žije ve společné domácnosti ještě se třemi bratry a matkou, alkoholičkou, která si v noci vodí domů chlapy a o rodinu se vůbec nestará, o tu se musí starat právě Vendula, která to ale dělá s láskou. Matka ji má s jiným chlapem, ostatní sourozenci má zase s dalším. Každý ji po čase nechal a přitom je nešťastná a tak chlastá, prodává dokonce svým dětem oblečení, boty nebo flétnu, na kterou hraje jeden z chlapců, jen aby měla na flašku. Vendula chodí občas na návštěvy ke svému otci, který by ji chtěl mít u sebe a tak ji stále přemlouvá, aby se k němu a jeho nové ženě, se kterou má asi desetiletou holčičku nastěhovala. Ale Vendula by šla jedině, kdyby si vzal všechny, i její nevlastní sourozence. Těžké a složité sociální téma, psychologie postav jsou výborně napsané a všechny výborně zahrané. Vendulu zahrála Dita Kaplanová (nehoráznej výkon), její matku Evelyna Steimarová (tady je asi nejvíce poznat, že její dcera je Anna Polívková, neskutečná podoba, jako by si z oka vypadly). Parádní malinkou roličku si střihl na saxofon hrající Eugen Jegorov jako opilý amant matky, kterého si v noci přivedla do bytu. Film jsem viděl po delší době a úplně mě uzemnil! Podle mě je to nejlepší psychologický film z těžkých a šedivých osmdesátých let, který funguje i jako odkaz tehdejší doby a žádný jiný režisér už tohle téma nikdy nepřekonal. Málem bych zapomněl na nádhernou tklivou hudbu Petra Hapky, která film dělá ještě smutnějším. Jsem rád, že jsem majitelem originálního filmového plakátu, který mi visí na dveřích pokoje. (27.05.2019)