28 dní poté

Danny Boyle si získal obec fanoušků svým Mělkým hrobem a svou pověst talentovaného filmaře potvrdil kultovním Trainspottingem. Zákonitě se od něj tedy čekalo něco velkolepého a ono to bohužel tak úžasné není, i když to z mého pohledu na 4 hvězdičky stačí. Je to film, který k tématu přistupuje až příliš krotce a nerozhodně. Tempo filmu kolísá, scénář je rozpačitý, někdy ukecaný a především s trapně happy-endovým koncem. V rámci žánru je to přesto nadprůměr, ale od režiséra Trainspottingu jsem prostě očekával víc. Celkový dojem: 70 %. (09.12.2007)

Dvacet osmička je pro mnoho příznivců post-apokalyptických a zombie filmů něco jako kult, který se musí uctívat, a také se jedná o základní pilíř nového žánru produkce 21. století z hnízdečka britských gémiů. Nejedná se ani tak o šílenou zombie akci, ale spíše o vyvolání sklíčenosti a to díky prázdným vylidněným ulicím a deprimující hudbě z produkce Johna Murphyho(soundtrack, který se opravdu povedl). Oba tyto hlavní faktory ovlivňují divákovy pocity po zbytek celého filmu, a i když se nejedná o akci jako tomu bylo v "Úsvitu Mrtvých", tak přesto je vytvořen dokonalý pocit prázdnoty a akční temné atmosféry. Je pravda, že o klasické zombie se nejedná a hovoří se zde o nakažených, avšak je na každém, jak si to odůvodní. Každopádně setkání s nakaženým na zámečku, který obývá vojenská jednotka, a následný útok nakažených je něco neuvěřitelného a deprimujícího. Některým důchodcům by nestačil ani kardiostimulátor, aby to rozdejchali. 90% (11.02.2009)

Scenáristicky premakaná reprodukcia námetu priemernej romerovky Day of the Dead, pokazená nevhodným vizuálnym a hudobným pojatím. Chcem vysokorozpočtový, celuloidový remake Guillerma del Tora s hudbou Marca Beltramiho! (26.05.2003)

"TAK JSEM JIM SLÍBIL ŽENSKÝ." Atmosférický a (nejen) díky použité digitální kameře nepříjemně realistický film se silnou režií a obsazením (Murphy, Gleeson, Eccleston), plus se scénářem plným silných scén, ale také obrovských logických lapsů. Pokoušet se jen tak z prdele projet zablokovaným tunelem okupovaným zombíky, který můžu klidně objet nebo vypustit zombii na vojáky, kteří drží mé přátele jako rukojmí, přičemž zombie by mohla zabít i je, to si mohl Garland odpustit. (21.10.2007)

Předně jsem se divil, že by se Boyle pouštěl do něčeho takového, jako je "zombie" (respektive zde "nakažení") horor. Ale jako takový jsem ho ze začátku chápal a proto se podivoval nad nevhodně zakomponovanými scénami, pro tenhle žánr se nehodící. I nezvyklý hudební doprovod dával tušit, že tady něco nehraje. A od druhé půle jsem měl jasno. Boyle se na pozadí boje o přežití snaží zobrazit chování lidí v mezní situaci, kdy mají na výběr, jestli si v sobě zachovají kouska lidskosti, anebo v nich převáží pudová touha za každou cenu přežít, i za cenu ublížení jiným. A Boyle opravdu lidem nevystavil to nejlepší vysvědčení. Jeden z vojáků ve filmu říká "Lidé se zabíjeli předtím a budou se zabíjet i potom." V tomhle se věru od těch "nakažených" moc neliší. Samotní "nakažení" pak hodně připomínají agresivní běhavé zombíky ze Snyderova remaku a občas dokážou přivodit pár ´infarktových situací´. (08.12.2003)