Everest, the Hard Way
Obsahy(1)
Dá sa najťažšia cesta na Mount Everest vyliezť alpským štýlom? Jej autor, najznámejší britský horolezec Chris Bonington, sa vyjadril, že je to nemožné. Ale pre štyroch slovenských horolezcov je to výzva. V roku 1988 nastupujú do juhozápadnej steny Mount Everestu, z ktorej niet návratu... (K2studio)
Videa (1)
Recenze (26)
Najťažšia cesta a najsmutnejší Barabášov film. Dokázal však natočiť film o 30 rokov starej tragicky končiacej výprave takmer len s pomocou hovoriacich hláv a dvoch priamych účastníkov. Napriek tomu je to napínavé, dramatické a dojímavé. Ivan Fiala možno potreboval tento film viac ako Pavol Barabáš, aby zo seba dostal to, čo ho ťažilo po celý život, a nikdy neprestalo. ()
"Výstup končí v dolině." Silné, smutné, pietní, výborné. Beseda po filmu skvělá. Dokumenty Pavla Barabáše mě rozsekají spolehlivě vždy. 1988, čtyři Slováci zrealizovali výstup tisíciletí, zaplatili měnou nejtvrdší, střecha světa si je drží v náruči navěky. Spoiler: 3 noci nad 8500m, osleplí se všichni čtyři najít, plazit se dolů s edémem plic a mozku, dehydratovaní, v příšerné vichřici, po výstupu nejtěžší cestou, kdy jeden z nich na vrchol vyšel... Člověk si u filmu popláče, patos na místě je. Klobouk dolů. ()
Téma nesmírně tragické a silné, ale bohužel mě příliš neoslovila forma, kdy dědečkové pamětníci dané události pouze ve vzpomínkách popisují. Jejich vyprávění rozhodně nepostrádají emoce, ale ani tak to nemá šanci vtáhnout diváka tolik do centra dění. Dobových záběrů je tentokrát opravdu málo. [70 %] ()
Výborný Barabášův horolezecký dokument, což v jeho případě už vůbec nepřekvapuje. Na rozdíl od jeho předchozích dokumentů je malinko potlačená obrazová složka, ale o to zajímavější jsou v dokumentu znázorněné výpovědi horolezeckých legend (Chris Bonnington, Petr Habeler), účastníků tehdejší expedice i významných horolezců mladší generace. Největší místo dostává pochopitelně Ivan Fiala, vedoucí expedice. Výpověď je velice osobní a zahrnuje jak tehdejší události, to co se dělo po návratu, ale pokouší se vysvětlit i to, s čím musel třicet let žít. Horolezecké veličiny komentují tehdejší výstup jako jeden z milníků horolezectví, ale současně se zaměřují i na rizika dlohodobějšího pobytu "v zóně smrti" nad 8000 m. Stará horolezecká pravda je, že úspěšný výstup nekončí na vrcholu, ale až návratem do základního tábora. Pověry Šerpů často zmiňují, že Čomolungma se často rozzlobí a pokořitele nerada pouští zpátky. I to se možná tehdy splnilo, počasí se opravdu změnilo hodně extrémně. O tom všem dechberoucí formou vypráví dokument, který vysvětluje motivace horolezců, rizika himalájského lezení i obtížnosti rozhodnutí "v pásmu smrti". I když tehdejší události shodou všech okolností dospěly k tragédii, vyznění dokumentu je hodně osobní i dojemné. V souvislosti s těmi návraty zpátky se mi opět vybavilo, jestli tím prvním na vrcholu nebyl tehdy v roce 1924 už Mallory. Tehdejší technické i komunikační možnosti oproti těm současným byly ještě v plenkách, ale jak to bylo tehdy v roce 1924 s tím vrcholem už se nikdy nikdo nedoví. To už ví jen George Mallory ... Ještě jsem si vzpomněl na jednu z nejoblíbenějších knížek svého dětství "Himalájští tygři". Byla to sice románová fikce, ale založená na skutečnostech, které autor studoval velice důkladně. Budu si ji muset po letech znovu přečíst, jaké budou mé dojmy z této knihy teď. ()
Že jsem u sledování usnula už není žádná novinka. Slabé 4* se ale nebojím dát, protože mi přítel dost slušně tuto tragickou událost převyprávěl. Kousky dokumentu jsem ale viděla a velitele expedice mi bylo extrémně líto. Vypadal jako milý pán, kterého i po tolika letech sžírá vina a lítost na svými kamarády. Asi přicházím na chuť dokumentům pana Barabáše. Určitě jich ještě pár padne. ()
Galerie (8)
Photo © K2 studio
Reklama