Kanárská spojka

Cílem boje mafiánských rodin se stává recept na zvláštní Karlovarský nápoj, Becherovku. Ten se díky spoustě šťastných a nešťastných náhod dostává do nepravých rukou, a obě rodiny udělají vše pro to, aby jej získali... Přiznám se, nejvíc mne nalákalo v textu distributora přirovnání k parodiím Zucker/Abrahams/Zucker, i když obecné hodnocení zde na čsfd dávalo již dopředu tušit, že to žádný velký trhák nebude. A opravdu - nevím kde výše zmíněné přirovnání vzniklo, protože u Kanárské spojky jsem se zasmál snad všehovšudy dvakrát, a to spíš nad hloupostí tvůrců filmu než nad nějakou scénou ve filmu. Kapitolou sama pro sebe je ale hudební doprovod Michaela Penka, tu radši hodnotit nebudu, neb mi stupnice záporných hvězdiček nestačila... (07.12.2013)

Před mnoha lety jsem to viděl a jediný co jsem si pamatoval byl recept na Becherovku schovaný v chlebu a Michala Penka. Byla to děsná píčovina a teď po letech je to pořád píčovina, ale celkem vtipná. Dobře jsem se bavil mnohdy jsem jen zíral co že to natočili. Asi stejný jako Divoké pivo, nebo Nahota na prodej filmy které propadly v zapomnění. To byl počátek 90 let. Za zmínku stojí dobrý Penk škoda že pak propadl drogám. Skvělý Roden či Táborský nebo Chýlková, ale jiní se snaží dělat co můžou aby ti nějak zachránili. Místy je to docela cynické viz dítě v letadle či sebevrah na mostě. Film není pro každého a musíte to brát s nadsázkou a mít ba to náladu, ale jako obraz doby dobré. (08.11.2020)

To nejzajímavější - vlastně co to melu - jedině zajímavé - je, kde na takovou slátaninu Trajkov sehnal peníze, protože každý producent, který podobnou věc podpoří, jasně prokáže svoji nesvéprávnost...A pak je vlastně zajímavé, kde zůstala soudnost herců, podílejících se na " projektu", jelikož herecké obsazení je nadprůměrné. Ztráta času v jakékoli rovině. Celkové hodnocení 0 %. (07.05.2007)

Jsem si jistý, že to měla být taková přehnaně parodická záležitost, něco jako Konec agenta W4C. Je tam pár trefených vtípků, ale jinak je to celkově nedotažené, herci někdy fajn, někdy zoufalí a celkový dojem je víceméně útrpný. Hlavním pocitem během sledování není veselost, ale častá nuda a hlavně narůstající přesvědčení, že hodně dlouho nechci vidět Becherovku. (25.11.2014)

Ideální na bolení hlavy, ani Becherovka nepomůže… Ivo Trajkov natočil asi vůbec nejabsurdnější počin devadesátých let. Nepochopím asi nikdy, co přesně chtěl říct, ale jisté znaky jsou čitelné. Pod mixem žánrů se skrývá parodie na westerny či gangsterky (s gore efekty!), prostředí se střídají podobně nerytmicky jako v moderních amerických parodiích a především zcela nerespektují jakýkoli koncept. Trajkov si pro legraci nahodil asi pět zápletek, jenže s nimi vůbec nehýbe a veškerý „posun“ souvisí s neustálým přeskupováním postav ve smyslu -> před minutou byl s tím, za minutu s nepřítelem, za další s nepřítelem nepřítele. Musel to být zábavný přístup během fáze natáčení, protože scénář evidentně NEBYL, jenže tak velký tvůrce debutující Trajkov není, aby tím zabavil dvě hodiny, a nekonečné zvraty ve stylu Lipského „Joea“ se neskutečně znechutí. Parodování klišé (romantických, hudebních manýr) je pak možná přesné, ale neuvěřitelně toporné. Často pro přehrávání herců (Rodenův pláč Trajkov žene až k nesnesení), často pro celkovou tvůrčí neschopnost. Přitom je filmu škoda. Kanárská spojka je místy silně sebereflexivní a ironická (přiznává, že je blbá...), když třeba poslíček z novinami vyvolává „Roden už nebude hrát s Trajkovem“ či když slyšíte zprávu o zdrcující kritice Kanárské spojky v televizi (!), vidíte možnosti. Navíc tento mladý tvůrce určitě není neznalý, výchozí záběr se točí kolem odkazů k Lawrencovi z Arábie a v jedné scéně je dokonce vtipně uvozen („To je Don Omar či Rudolph Valentino?“), přičemž Trajkov inscenuje jakoby němý záběr s velkým důvtipem. Snesitelné je i Kopeckého adorování Al Caponeho či slovenské vsuvky ve stylu „všetko má koreně u nás na Dunaji“. Jenže každá drobná perlička zapadá při vzpomínce na zbytek, v němž je Kopeckého a jiných matadorů málo, zatímco trapný Táborský s přehánějícím Rodenem dominují. Ke konci je to tak strašná křeč a trapnost (+ nechutnost za scénu u Nuseláku), že chuť na panáka Becherovky spolehlivě zapudí. Tak zpotvořený experiment se nevidí často, je to k nepochopení. Vzhledem k taktnímu mlčení by mě ani nepřekvapila kultovnost „spojky“ po letech. A pokud ne toto, tak Roden má v záloze podobně obskurní Massebu (nebo to bude Don Gio?), jak vidět, velké množství pochybných děl čeká na „objevení“. Připíjím na zdraví, budoucí fanoušci…! (03.12.2005)