K zemi hleď!

Môj prvý film, ktorý som si pozrel na prelome rokov na Silvestra. Chvíľami sa dej trochu tiahne a snímka, hoci nenudí, sa môže zdať nadbytočne dlhá. Čo podobné drobnosti kompenzuje je predovšetkým úctyhodný výkon Leonarda DiCapria, ktorého postava prejde asi najväčším vývojom. Don't Look Up je veľmi umne režijne i scenáristicky poňatý satirický zážitok, ktorý pobaví a zároveň podnieti k zamysleniu. Do vianočného repertoáru Netflixu prinesie príjemné spestrenie a podobne ako decembrové rozprávky, aj on so sebou nesie posolstvo o tom, že ľudská hlúposť je reálne väčšia hrozba než kadejaká prírodná alebo vesmírna katastrofa. (1.1.2022) (02.09.2022)

║Rozpočet $75miliónov║ Tržby USA ║ Tržby Celosvetovo $779,351▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA ║ Tržby za predaj DVD v USA ║ Taký remake Štvrtého proroctva, ale nie, katastrofická satira ako hovado ale ani nie moc vedľa by som povedal. Na ameriku akurát tak ušitá. Obsadenie fajn, aj keď možno DiCaprio a Jennifer Lawrence sa až tak úplne do daných úloh nehodia. Režisér Adam McKay ide stále svojím štýlom mimo mňa, kde sa podeli kvalitný režiséri. /70%/ (31.12.2021)

Moc nevím, jak se k tomuhle filmu postavit, čili moje hodnocení je ryze osobní a vyjadřuje zejména míru toho, jak moc mě tenhle film vlastně nasral. Miluju satiru, ale u žádné jsem nebyl takhle vytočený. Don't Look Up je vlastně tvořený pouze ze scén, které ve filmech nejvíc nenávidím - osoba A je totální debil, osoba B je inteligentní. Osoba A má veškerou moc. Osoba B nemá žádnou moc. Osoba B se snaží přesvědčit osobu A o něčem. Osoba A využívá svou idiocii a moc k tomu, aby udělala osobě B ze života peklo. A takhle je to pořád, i protože málokterý film má těch totálních debilů v sobě tolik. Nasrat je asi přesně to, co film z velké části chtěl, ale já na tohle nepotřebuju koukat. Já moc dobře vím, jak tenhle svět funguje, a to že na to pak koukám ve filmu v téhle mírně nadsazené ale přesto vlastně zcela reálné podobě, mě rozhodně nepobaví, protože to, co ten film zobrazuje a kritizuje, mě vlastně trápí nejvíc na světě a jsem z toho v konstantní depresi a zasahuje to do v podstatě všech oborů lidské činnosti. Takže ačkoliv je tenhle snímek udělaný výborně, vůbec na mě nefunguje jako komediální sci-fi, ale jako existencionální drama, které je ale natočené jako strašná kravina. Takže nevím, co si z toho mám vlastně odnést. Filmu si vážím a zároveň bych byl radši, kdyby vůbec nebyl (resp. kdyby ani nemusel vzniknout). Reálně jsem se zasmál až na konci při útoku bronteroka. Do té doby to bylo vlastně pouze o skřípání zubů a schovávání hlavy do polštáře. (04.01.2022)

Co k tomu říct? Poprvé když jsem viděl plakát k filmu s hlavním protagonistou Leonardem, jakožto i jedním z ekolídrů dnešní doby v mém oblíbeném žánru katastrofických filmů, zajásal jsem zvědavostí. Po prvních pár minutách jsem si ale uvědomil, jak na tenkém ledě se tento žánr pohybuje a člověk na to musí být dost uvědomělý, aby si to mohl užít a musím říct, že podání v tomto žánru je to velice těžké. Nevím proč, ale vzpomněl jsem si na film Mars útočí! (1996) , který s tímto v mnohém spojuje a to jak naivním chováním prezidenta USA, tak i celkovou ironií lidstva na blížící se nebezpečenství, ale také hvězdným obsazením. Tedy až na výrazný rozdíl, že K zemi hleď! je mnohem lépe propracovanější v detailech a v podstatě je to takovým obrazem dnešního světa, kdy hlavní roli hrají masmédia, které v mnohém ovládají sociopati a jiní zvláštní tvorové a zneužívají lidské naivity pro svůj vlastní prospěch. Osobně, ale stále doufám, že takto bychom jako lidstvo nedopadli, i proto mi tento žoviální styl ironické satiry byl spíše proti srsti a stěží jsem to dokoukal do konce. Můžu říct, že mi komedie v katastrofických filmech nevadí (Armageddon (1998), Den nezávislosti (1996)), ale asi ta nečinnost a laxnost bohužel v tomto žánru ano. I proto již nyní netrpělivě vyhlížím Moonfall (2022). (19.01.2022)

Americký film K zemi hleď! který nastavuje zrcadlo vyšší společnosti, nám představuje dva vědce, kteří se snaží probít přes byrokratickou a idiotickou bariéru mezi slušnými inteligentními lidmi a hloupými zhýralci, pro něž je dollar a moc alfou a omegou života. Dělám u policie 15 let. Tuhle realitu, kde člověk musí překousnout naprosto absurdní věci, které nemají s logikou a rozumem a objektem zájmu nic společného, zdolávám celý svůj profesní život. Výsledek? Je to nezdolné skoro stejně jako rčení: Takhle se to dělalo vždycky, tak na tom nebudeme nic měnit... Ta absurdnost jednání mě dostávala a poznával jsem v tom lidi. Obzvlášť ty, kteří jsou u moci. Za tu dobu, co to dělám jsem poznal tisíce lidí většinou v těch vypjatých okamžicích, kdy se chovají opravdově a prostě my jsme opravdu takoví. Stoprocentně jsem rozuměl na konci DiCapriově postavě, že radši umře doma s rodinou, než aby šel s tou bandou sráčů na cizí planetu. Nejlepší scéna? Když generál v Bílém domě prodá návštěvníkům vodu zdarma. To je lidstvo. Buď jsme lidé, kterým jde o vlastní prospěch za každou cenu a nezajímá nás nic, nebo jsme tu snahu něco změnit už dávno odložili do pozadí. Jak se říká, hlavou zeď neprorazíš. A lidská tupost je jak babylonská zeď. Stará a obrovská. Už aby lidstvo skončilo, vesmíru se rozhodně uleví. Svým dětem nepřeju život v naší společnosti. Ten nekonečný boj je unaví a zničí stejně, jako mě. Tímto emotivním neprofesionálním způsobem končím svůj 1001 komentář zde na ČSFD. Nechť je mým ideálům země lehká. Čest jejich památce. (26.06.2022)