Mág
Režie:
František VláčilScénář:
Václav NývltKamera:
Jiří MacákHudba:
Jiří SvobodaHrají:
Jiří Schwarz, Veronika Žilková, Marta Vančurová, Petr Čepek, Jan Hrušínský, Rudolf Hrušínský, Věra Tichánková, Jana Švandová, Miriam Kantorková (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Osudy básníka Karla Hynka Máchy byly rozeklané, ani jeho básnická skladba Máj nebyla přijímána jednoznačně - ostatně právě k ní, pásmo v dobové transkripci jako Mág, název filmu odkazuje. Režisér František Vláčil se snažil pásmo životopisných událostí ozvláštnit poetickým nazíráním, avšak výsledek přesto svírá těžkopádnost, obraz vnitřně rozervaného umělce zůstává plochý. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (53)
Těšil sem se, marně...nechat číst Máchovo básně národovcem Hrušínským, je nepochopení toho kým básník byl, ztělesněním vášně... ()
"Domýšlivý a pyšný jako ďábel" Nejsem si jistý, zda byl Mácha opravdu takový, jak jej ztvárnil Jiří Schwarz v tomto posledním filmu Františka Vláčila. Přiznám se, že mi v některých scénách přišel Mácha hodně protivný, zejména pak v těch, v nichž vystupuje společně se svou snoubenkou Lori. Žárlivý, domýšlivý, ba skoro by se dalo říct nadutý... Ale k velkému rozevlátému umělci asi takovýto charakter i trošku patří. Co se mi na filmu naopak poměrně líbilo, byla typická Vláčilova poetičnost s řadou hezkých záběrů na Máchou milovanou českou krajinu se siluetami hradů a zřícenin. Byť v tomto ohledu autoři snímku moc fantazie neměli. Spojovat Máchu jen s Bezdězem, Hamburkem případně s pražským Vyšehradem mi přijde trošku málo. Co mě ovšem asi nejvíce zaujalo, byly umně do filmu zakomponované Máchovy verše v krásném přednesu Rudolfa Hrušínského. Vždyť co to bylo za film o Máchovi bez jeho poezie. Třeba té, co zazní v okamžiku, kdy k němu přichází kněz, aby mu udělil poslední pomazání: "Tam na své pouti pozdravujte zemi. Ach zemi krásnou, zemi milovanou, kolébku mou i hrob můj. Matku mou, vlast jedinou i v dědictví mi danou. Šírou tu zemi, zemi jedinou". ()
Možná chyběl Vláčilovi Zdeněk Liška. Svoboda se snaží seč může, ale jeho geniality nedosahuje. Snímek shazuje, podle mě, špatné rozvrstvení - místy až mdlé - hudby. Tam kde by Liška hřímal hromy metal blesky jak Zeus z Olympu a podepřel obrazové vyjádření, je Svoboda polotichý. Chybí mu síla, náraz vlny, která nemožnost najití svého místa v světě, povznese na piedestal jediného českého romantického rozervance. ()
Opravdu na mistra Vláčila slabá záležitost. Film postrádá jakéhokoliv pevného bodu. Mácha je tu vykreslen jako psychopatický magor, který neví co chce, propadá paranoismu, souloží s Žilkovou na dvorech denní Prahy a ještě jí vyčte, že se jí líbí sex. Koliduje mezi pácháním dobra a ponižováním lidí co má rád. Možná, že to takové hovado opravdu bylo (Inu básník, řekl by Smoljak) ale proč to není ve filmu trochu jasněji vyřčeno a proč tam pořád lavíruje s klaďasem? ()
Jaký je rozdíl mezi básníkem a mágem, mezi magií a poesií? Vláčil v názvu využil chytrou pravopisnou hříčkou a rozvinul ji v celý film. Na kontrastu mezi viděním Máchovým a viděním jeho okolí (Tyla, Kašky a dalších obrozenských divadelníků, a konečně i Lori) a poznání, že přízemnost se skrze poesii může stát magickou, je celý film postaven víc než na Máchově životě. Herecky dominují emotivní, provokatérský a vlastně i trochu přízemní Jiří Schwarz jako Máchovo tělo versus vznešený Rudolf Hrušínský, jehož dokonalá recitace (byť vznikla k jinému účelu a jiné příležitosti) zde symbolisuje Máchovu duši, vtělenou v Máj (nebo snad Mág?), ovšem i ostatní role (hlavně divadelnická společnost; naopak vysloveně mne zklamala Žilková v roli Lori) jsou zajímavé a pozoruhodně podané. Vláčilova imaginace je překvapivě konvenční, kamera a vlastně i hudba je silně neoriginální a připomíná spíše průměrný historický TV film než fascinující režijní empatii Markéty Lazarovy. Děj a dialogy jsou ale dost dobré, například scény, líčící inspiraci Máje a Poutě krkonošské jsou fascinující, ale jinak je to vážně spíš místy kýčovitý průměr, zvlášť ke konci. ()
Vcelku přístupně zobrazená chronologie Máchova života. Ty jeho životní milníky jsou notoricky známé a tak tu bylo na můj vkus málo abstraktna a toho avizovaného poetického nazírání. Ve výsledku to bylo spíš nasírání, tou přímočarostí. Každopadně je to precizně zvládnutý životopis, který stojí za zhlédnutí. ()
Filmu o Máchovi, mém nejoblíbenějším básníkovi, pokud by byl byť jen trochu povedený, bych ani nemohl dát jiné hodnocení... navíc, když je zajímavý, dobře natočený a Rudolf Hrušínský v něm vypráví mé nejoblíbenější Máchovy verše krásně doplňující právě probíhající dění. Františku Vláčilovi se povedlo nejen přiblížit osobnost největšího českého romantika, ale také zasadit jeho život do sobě vlastní nepospíchající atmosféry plné běsu a zkázy... kdo jiný mohl natočit takový film, hold velkému rozervanému básníkovi. Pravdou je, že jeho starší filmy mají trochu propracovanější obrazovou složku i silnější onu vláčilovskou atmosféru... pokud by se jim více podobal, mohl být ještě zajímavější. Ale i tak jsem spokojený. ()
Telenovela dobrá leda tak k žehlení... Mácha podaný jak slizoun, co málem znásilňuje holčičky v parku. ()
Nemyslim, ze by slo o spatny film a ze je treba zpochybnovat Vlacilovy kvality. Problem je spis tocit film o nekom, kdo byl genius slova, ale osobnostne spis takovej levak... Noveho se nedozvite nic a tim padem sledujete jen takovy popis znamych udalosti z Machova zivota. Navic si nejsem jisty Schwarzem v hlavni roli. Proti tomu vynikaji krasavice Zilkova, Vancurova, Dvorska, Svandova a take rada skvelych hercu a postav. Ja si proste radeji uchovam svoji predstavu o Machovi jako romantickem snilkovi potulujicim se krajinou a pisicim romanticke basne... P.S.: je pravda, ze film se ke konci uz trosku tahne. Castecne to pricitam tomu, ze vsichni vime jak skonci. ()
Moc pěkné vykreslení postavy K. H. Máchy, který jako básník putuje krajem kolem Bezdězu, Housky a třeba Kokořína a sbírá náměty pro své básně, které se mu jen velmi těžko dařilo prosazovat proti kostnaté cenzuře C. K institucí. Jeho život byl plný radosti, ale i smutku a zvláštních příhod, které na svých cestách často zažíval. Moc pěkně zde vidíme jeho život v Litoměřicích, které si velmi zamiloval, jak se dozvídáme z jeho korespondence se svou snoubenkou a přáteli. V básních často zmiňované České středohoří je kraj krásný, ale i velmi krutý a stane se místem tragického konce jednoho z největších básníků 19. století. Tento snímek Máchu popisuje lidsky, smrtelně a velmi autenticky v souvislosti s jeho deníky a dopisy, kdo má rád osobu Máchy, ale zároveň poezii a obrození, doporučuji snímek shlédnout a najít si v něm kousek vlastního porozumění k tak krásné době a tak výjimečné osobě jakou Mácha rozhodně byl. ()
Po shlédnutí jsem si dokonce přečetl i životopis K.H. Máchy a docela mě zaujal. Stejně jako celý film. ()
Vždycky jsem viděla Máchu takhle. ()
Příjemné překvapení. Po přečtení pár recenzí a vidění několika filmů z pozdní Vláčilovy tvorby jsem mnoho neočekával, ale poetické pojetí je překvapivě konzistentní a komplexní, Žilková asi i celkem umí hrát a hlavní hrdina je ztvárněn natolik extravagantně a přitom lidsky, že bych za to Schwarzovi dal nějakou cenu. Ale ve školních lavicích nás nějak zapomněli informovat, že byl Mácha takový MACHO. A scéna s popravčím na štítu střechy je prostě epicky dojemná a též mnohé lyrické metaforické obrazy. Škoda, že tuhle svou poetickou polohu Vláčil neobjevil ve své plné síle, mohli jsme se dočkat ještě mnoha skvostů. [Ponrepo] ()
Zvláštní film, především atmosférou. Pro mě výjimečný hlavně výpravou, resp. místy, kde se natáčelo. Mág je totiž společně s Páni kluci filmem, který se téměř celý natáčel v Litoměřicích. Proto, se více než v kterémkoli jiném filmu soustředím na prostředí, na úhel kamery, na spojení hudby a s toho pramenící atmosféru, mně důvěrně známou, protože na Dómu bydlím a Vikárka je co 300 metrů od našeho domu. Je zajímavé sledovat prostředí, které za těch 37 let doznalo řady změn, tak i zfilmovaný život K.H.Máchy, lidí a tehdejší společnosti. ()
Vláčil si zobral na mušku po Dvořákovi ďalšiu veľkú osobnosť, no spracoval to podobne pochmúrne a čudne a toto je pre mňa jeho najslabší film. 2* už klasicky za jeho poetickosť. ()
Rozevlátý Mácha, obdařen snad všemi necnostmi a přesto geniální básník, vše jen podtrhuje podmanivá recitace Rudolfa Hrušinského ()
Páni to snad ani nemělo konec. Jel jsem to asi na deset krát, než jsem se ho dočkal. A pak jsem marně hledal nějaké plus, které bych páně Vláčilovu dílu dal, ale nic jsem nenašel. Takže těch dvacet, co dávám, je po troškách za profesionálně odvedenou práci, sem tam náznak dobré hudby a některým hercům. Tož tak. ()
Kvalitní film, který shazují slabší herecké výkony a scénář. Hodnocení: 65 % ()
Divné. ()
Esteticky a citlivě promyšlený film. A divák? Každý vidí to, co chce vidět... ()