The Little Herdsman from the Valley
Režie:
František VláčilKamera:
František UldrichHudba:
Milan DvořákHrají:
Vlastimil Drbal, Josef Kemr, Libuše Geprtová, Jiří Schmitzer, Ilja Prachař, Stanislava Strobachová, Jiří Němeček, Zdeněk Dušek, Jiří Štěpnička (více)Obsahy(1)
V roce 1947 jsou v beskydských horách stále ještě patrné stopy po válce. Desetiletý chlapec například pravidelně pase krávy na louce vedle zničeného německého tanku. Chlapec nemá tatínka a jeho matka slouží u sedláka. Proto se o malého pasáčka stará většinou jeho děda. Kluk nechodí do školy, je zvyklý jen pást krávy a v zimě štípat dříví. Jednoho večera potká v lese dvě tajemné postavy. Myslí si, že je to král skřítků se svým písařem, protože právě takovou pohádku mu vyprávěl děda. Ve skutečnosti jsou to však banderovci, kteří si s místním starostou domlouvají přechod svého oddílu a rabování ve vesnici... Baladický snímek natočil na motivy románu Ladislava Fukse František Vláčil v roce 1983. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (68)
Tenhle příběh mě zasáhl na tom správném místě. Malého chlapce mi bylo opravdu líto. Každý s ním jednal jako s hadrem, ale na práci to jim byl dobrý. Ten malý prcek způsobil, že jsem si vzpomněla na Boženu Němcovou a její V Zámku a podzámčí, kde byl taky takový klučina, ke kterému nebyl život taky zrovna moc přívětivý. Před Libuší Geprtovou a Josefem Kemrem musím smeknout. ()
Předposlední film Františka Vláčila a je vidět, že mistrovi dochází bohužel dech. Jeho lyrické a poetické vidění už nemá takové souznění s obrazem a celistvost detailů a záběrů nevyniká, tak jak jsme u předešlých Vláčilových filmů zvyklí. Spíše připomíná Kachyňovu poetiku (zejména ty animace svítících očí ve snopech a keřích). Taky zásadně chybí Liškova hudba s propojením jednotlivých filmových částí, bez které to prostě nefunguje. Naštěstí herecké obsazení je výborné a Josef Kemr v roli staříčka, Ilja Prachař jako starosta, Jiří Němeček jako Potocký, Libuše Geprtová coby matička nebo samotný pasáček Vlastimil Drbal film pevně drží ve svých kvalitních hereckých okovech. Docela mě překvapilo, že námět pochází z pera temného Ladislava Fukse, podle nějž scénář napsal Jiří Křižan a i zde použil svou nesmrtelnou větu "Tož tak na světě..." Občas jsem měl problém porozumět slovům, ani ne však kvůli nářečí, jako spíš kvůli ozvučení. Prostředí statku starosty a některé další lokace připomenou Vláčilův starší snímek Stíny horkého léta, odehrávající se ve stejné časové rovině a se stejným motivem banderovců jako Pasáček z doliny. Když srovnáme oba dva snímky, Stíny horkého léta jsou o dvě třídy lepší. Pořád je však Pasáček z doliny nesrovnatelně zdařilejší v porovnání s dnešní filmovou tvorbou. ()
Knihy Ladislava Fuchse jsou jsou dosud nevyčerpaným zdrojem filmařské inspirace. Soudobému trendu byl odpovídal jak Pan Theodor Mundstock, tak Myši Natálie Mooshabrové. Jenom Vláčilové už tu nejsou. V "dolinách" to takhle chodilo, žádná sociálka. Alespoň - jak film napovídá - vyrostl z pasáčka řádn člověk, tak jako z jeho předchůdce. Už nemohoucí (Kemr) a dosud nemohoucí (Drbal) tu vytvořili prostředí skutečně živé. - Filmy z těchto let jsou hrozně zahuhlané; pomohly sluchátka. ()
Vláčilovsky posmutnělá atmosféra mých milovaných Beskyd. Vynikající dětský výkon a spousta výborných herců v dalších rolích ( třeba Prachař tady opravdu válel ). V rámci Vláčilových měřítek je to skutečně spíše průměrný kus ( asi nejvíc mi scházela výraznější hudební složka ), v kontextu ostatních českých tvůrců - neřku-li současných českých tvůrců - těžkej nadprůměr. ()
Dalsi krasny film od rezisera Frantiska Vlacila /Stiny horkeho Leta, Marketa Lazarova/ tentokrat o problematike banderovcov. Nadherne sceny z prirody, este stale drsna realita roku 1947 v beskydskych horach, no a samozrejme vyborna rezia. Z hercov bol na urovni hlavne Ilja Prachar /Spalovac Mrtvol, Kladivo na Carodejnice/. To su silne atributy filmu, a Pasacek z Doliny je dalsi krasny dokaz toho, ze aj za najtuhsej normalizacie sa tocili pamataniahodne a vyborne filmy. 87 % ()
Herecky vykon maleho Drbala povazuji za jeden z nejlepsich detskych vykonu, ktere jsem kdy videl. Z dospelych hercu pak bezesporu zaujme hlavne Prachar, Kemr a Nemecek. Krasne zpracovani Frantiska Vlacila (bohuzel, zadnemu jemu filmu jsem nikdy nedal plne hodnoceni), kteremu mj. pomaha krasna beskydska priroda a nenasilne pridane nareci. Uzasna atmosfera. Jen mam pocit z prilis useknuteho konce... ()
Krásně drsný filmeček o malém chlapci chvíli po válce. Vynikající Josef Kemr či Ilja Prachař! ()
Co se týče tématu banderovců, tak slabší, než Stíny horkého léta, nebo Zánik samoty Berhof a navíc tomu nářečí jsem chvílema rozuměl hůř, než slovenštině. ()
Tak tohle je Vláčil ve své nejlepší formě. Dobrodružství malého chlapce těsně po válce, průchod banderovců přes Beskydy jeho dětskýma očima. Poezie a politika. Famózní Vlastimil Drbal je "pastéřem", jak by řekl on. Poctivě udělaný film, kde téměř nezazní "pražština" a mluví se místně. Zážitek z obrazu, jednotlivých postav (Kemr, Prachař, Schmitzer). Kdo umí, ten umí, klobouk dolů pane režisére! 100% ()
Uplynulo pár let a tak moc se změnilo... ()
"Já sú pastýř, musím pást..." Roztomilý venkovský klučina věřící na skřítky na jedné straně, drsná realita života v poválečné době s Banderovci v zádech na straně druhé. Tuhle vcelku kontrastní mozaiku sestavil mistr Vláčil vcelku zajímavě. Kouzlo tohoto melancholicky laděného snímku tkví v první řadě ve zcela spontánním Vlastimilu Drbalovi v hlavní dětské roli. Onu posmutnělou poetiku podtrhuje kamera Františka Uldricha, která dokáže někdy doslova kouzlit (viz zejména záběr s odrazem na vodní hladině při dialogu pasáčka s jeho maminkou u potoku) či upoutat detailem. Pěkná je i závěrečná písnička v podání Karla Černocha za doprovodu houslí a cimbálu, jejíž ráz koresponduje s charakterem celého filmu (plného moravského nářečí). Některé postavy nejsou zrovna moc sympatické. Zatímco u starosty Ilji Prachaře to moc nevadí, u maminky pasáčka v podání Libuše Geprtové je to už trošku na pováženou. Ta její role je taková nejednoznačná. Chápu, že má o to více asi vyznít charakter pasáčkova dědečka, ovšem Josef Kemr zde působí přeci jen spíš nepřekvapivým dojmem (trošku jako jiný jeho děda v Na samotě u lesa). ()
Hlavní hrdina je dítě. Chudé a negramotné. Jeho šance navštěvovat školu je mizivá. Zase dědka hraje Kemr. Mě to nebavilo, nenadchlo a je to veskrze zbytečný film. Pražští pepíci se tu snaží hovořit nářečím. To je to samé jako když 70% řeckého obyvatelstva mluví anglicky. Nikdo jim nerozumí. "Ar sidi on de tebl nes to dir" To znamená "Our CD is on the table next to door" Osobní zážitek z města Pigadia na ostrově Karpathos. ()
I když k tomu je blízko, naštěstí se "nehraje na city" a smutná naivita hlavní postavy nezachází do krajností. Říznost beskydské mluvy je zachycena kupodivu pěkně a celý film ubíhá tu rychle, tu pomaleji, až k závěru, který není ani smutný, ani veselý. Rozhodně se nebudu bránit dalšímu shlédnutí, zejména scéna s minou je hodně charakteristická. ()
Veľký príbeh malého pastierika, ktorému osud nepraje. Nedoprial mu otca, poriadnu matku, ani priazeň okolia a tak pozná len lúku s kravami, za to polievku raz denne a výnimočne na sviatok klobásku s horčicou. O láske a pohladení musí len snívať, vtedy sa film dostáva do rozprávkovej nálady a divákovi je ešte smutnejšie. Na záver príde obrat, ktorý všetko vyrieši, ale nie je to zadarmo a trpké chvíle si užijú všetci. Pri filme som ľutoval, že som nerozumel všetkému, čo sa hovorilo, horší zvuk a nárečie urobilo svoje. –––– Na sčítání ti dal Pánbů prsty. –––– Já jsem do školy nechodil. Co bylo třeba jsem se naučil sám. Aj podepsat sa vím. ... Tak ať si teda chodí do školy. Ale enem v zimě! ()
Nepříjemné koukání na útrapy nevinného dítěte, ke kterému se chová svět i dědina hovadsky. Ne příliš poetické, spíše syrové. 72%. ()
Libuse v typicke roli. :) Poeticky zabarveny film s hodne televiznim nadechem. Odehrava se v pohranici, tesne po valce, banderovci, miny, charaktery atd. Film se mi zdal kratsi nez je (plus pro rezii), klucina to odehral dobre... Na druhou stranu jsem presvedceny, ze Vlacil natocil mnohem lepsi filmy. V tomto kontextu tedy udilim jen mirny nadprumer. 3+ ()
Je to vlastně prorežimní film a já s tím nemám nejmenší problém. Myšlenka socialismu pochopitelně z něčeho vzešla a my dnes o tomhle uspořádání smýšlíme téměř výhradně negativně a na pravé příčiny jeho zrodu jsme zapomněli. Bohatí lidé mají chudé lidi tendenci vykořisťovat a to tak, že postupně ztratí jakékoliv zábrany. A historie přináší opakované důkazy o tom, že za svoji lakotu a bezcitnost zaplatí. Právě díky těmto zkušenostem jsou ve své krutosti daleko sofistikovanější a rafinovanější, nůžky mezi bohatstvím a chudobou se ale stejně rozevírají do vzdálenosti, v jaké od sebe ještě nikdy v minulosti nebyly. Tento stav je trvale neudržitelný a důkazem toho, že stojíme na prahu další sociální revoluce je i fakt, že je Pasáček z doliny v červených číslech. Zasloužil se o to samozřejmě nejen levicovou rétorikou. Úžasná je tady i práce s jazykem, čistota nářečí věrohodně kombinovaná s jednoduchým způsobem uvažování většiny filmových postav. ()
Až poetickým způsobem vyprávěný obraz neskutečně sympatického kluka (dlouho jsem už neviděl hrdinu, co by byl tolik "all heart"), který žije po válce jako pasák krav, žije z toho, co mu kdo ze známých dá (za štípání dříví dostane polévku), bez školy a bez kolektivu, jen ve svých lesích a pastvinách, s kravami, ale žije svůj život, v dolině, mezi statkem, pastvou a domkem, kde otec není, máma je věčně pryč, protože slouží a o kluka se stará převážně děda. A do téhle až idylicky líčené (avšak obtížné) reality roku 1947 přichází banderovci, kteří se připletou do vsi, kde jim starosta (Ilja Prachař) pomůže, ten spolu se sedlákem (Jiří Němeček), tvoří záporné duo příběhu (ty postavy, krom své hamižnosti a mrzutosti jsou ale jinak o ničem), proti nim jako protipól stojí mnohem zajímavější postavy dědy (Josef Kemr) a stréca (Jiří Schmitzer). Samotní vojáci jsou jako element spíše jen na pozadí (prochází okolo příběhu), kluk má občas rozhovory s mámou, která ale jaksi "je a není" v jeho životě a zajímavým způsobem je tak vždy promítnuta do hladiny, jako odraz. [Režie: František Vláčil, podle knihy Ladislava Fukse] ()
'' Režisér František Vláčil tímto snímkem zůstává ve stínu svých nejlepších filmů. '' WTF, jak někdo může něco takovýho napsat. Navíc je to pořád lepší než naprostá většina filmů co se točí dneska. ( tak už to někdo přepsal :p ) ()
Takovéhle krásné poetické filmy se už dnes netočí, už po pár minutách jste sami kdesi v horách pár měsíců po válce. Drsný svět, kterým prochází malý pasáček sám jen s dědou. Banderovci, kteří se chtějí dostat do Rakouska přijdou do vsi, kde lidé křesťanského založení pomáhají těmto skupinám s příslibem porážky komunistických antikristů. Sedlácké rozhovory nad pivem, které vede Prachař jsou toliko opravdové, že nevíte jsou-li to herci, nebo skuteční sedláci. Krásné rozprávky, které se malý od dědy dozvídá poeticky dokreslují celý příběh. Škoda, že televize nedává tyhle filmy častěji, zbytečně upadnou v zapomnění. ()