The Little Herdsman from the Valley
Režie:
František VláčilKamera:
František UldrichHudba:
Milan DvořákHrají:
Vlastimil Drbal, Josef Kemr, Libuše Geprtová, Jiří Schmitzer, Ilja Prachař, Stanislava Strobachová, Jiří Němeček, Zdeněk Dušek, Jiří Štěpnička (více)Obsahy(1)
V roce 1947 jsou v beskydských horách stále ještě patrné stopy po válce. Desetiletý chlapec například pravidelně pase krávy na louce vedle zničeného německého tanku. Chlapec nemá tatínka a jeho matka slouží u sedláka. Proto se o malého pasáčka stará většinou jeho děda. Kluk nechodí do školy, je zvyklý jen pást krávy a v zimě štípat dříví. Jednoho večera potká v lese dvě tajemné postavy. Myslí si, že je to král skřítků se svým písařem, protože právě takovou pohádku mu vyprávěl děda. Ve skutečnosti jsou to však banderovci, kteří si s místním starostou domlouvají přechod svého oddílu a rabování ve vesnici... Baladický snímek natočil na motivy románu Ladislava Fukse František Vláčil v roce 1983. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (68)
Nevím, nakolik skutečně tendenční a poplatná době vzniku za normalizace a umělecky slabá je Fuksova předloha, ale Vláčilův film je silný zážitek, dojemný i trýznivý. Hodně díky hercům – malému představiteli pasáčka (Vlastimil Drbal) jsem to všechno věřil a Ilja Prachař hraje svoji svini tak, že ve srovnání s ním by filantrop Trautenberk dostal Nobelovu cenu míru. A to navíc v těchhle horách a lesích není žádný Krakonoš, jen banderovci… To pak malému chudému klukovi nezbývá než věřit na pohádky a zázraky, aby mohl věřit vůbec v něco. Právě kontrast dětského pohledu na svět a tvrdosti života toho lidského ptáčete je působivý jako rána pažbou. A kolem opuštěného německého tanku se pasou kravičky… ()
Lyrický příběh o chudém chlapci, který byl nemanželským synem podruhyně a pase vesnickým sedlákům dobytek, mě dlouho nechával chladným. Zprvu z příběhu skutečně výjimečně vybočuje nádherný výkon Vlastíka Drbala, který je bezprostřední a dovedl si poradit i se zvláštní vláčilovskou poetikou. Chlapec sní o štěstí, navštěvuje starého chalupníka v podání, v němž Kemr připomíná svou rolí dědu Komárka z komedie Na samotě u lesa. To podstatné se však ukrývá v samém závěru příběhu. Ať jsou dnes banderovci některými médii či politiky líčeni málem v růžových barvách, pravdou je, že to byli přinejmenším tlupy, které používaly pro své cíle teroristické metody, pro mne osobně měla i jejich filozofie nacistické kořeny a ukazuje to i tento film. ()
Poetický příběh malého chlapce v poválečné době je výpovědí velice těžké doby pro všechny zúčastněné. Vlastimil Drbal v roli onoho chlapce je přesvědčivý a herecký výkon až dojemný. Jeho pohádková představivost například způsobí, že postupující dva banderovce považuje za krále a jeho písaře. Prožívá období plná nenávisti a zášti. Svět dospělých je pro něj nepochopitelná realita. Též vynikající je Ilja Prachař v roli sedláka. Jeho přisprostlá drsnost je až zarážející, ale hodna své době. Neprávem pozapomenutý snímek, který svou upřímností jednotlivých postav poukazuje na tragédii života každého z nich. Umělecká hloubka snímku je příznačná a velice dojemná. Jedná se o mistrovské dílo vynikajícího režiséra Františka Vláčila, který dal do příběhu ohromný přesvědčivý cit. ()
Pro Vláčila typická poetizace reality zde louží jako nástroj k přetvoření látky, která obsahuje množství ideologických rysů. Prospěchářský starosta zastupuje zkostnatělé vesnické struktury nahrávající machizmu, tvrdé a nelítostné společenské hierarchii, odkazující na starou feudální a rolnickou dobu, zatímco jeho antagonista buditelsky prosazuje modernizaci vesnice a význam vzdělání. Vláčil jako protiváhu tohoto stereotypního dělení na zkostnatělé předrevoluční myšlení bojující s pokrokovými ideály, staví velký důraz na starý svět, jenž je sice dle dobové ideologie stejně zpátečnický, ale zde představuje svět stojící mimo dějiny. Svět elementárních etických hodnot, lidskosti a magických pohanských motivů, které představuje nejen dědeček ale i tajemná chlapcova matka, kterou lze v podobnosti s Viktorkou Němcové Babičky vnímat jako připomínku konceptu vesnice 19. století. Naopak křesťanství je zde souhlasně s dobovým ideologickým rámcem spojeno s majetkem, mocí a despocií, nikoli však výlučně. Protože stále představuje určité hodnoty, jako sebekázeň a odpovědnost, která starostovi (potažmo kapitalistovi) zcela chybí. Řadí se mezi hodnotové systémy, které svou nadčasovostí zdaleka přesahují dobovou ideologii vzniku snímku. ()
Film obsahuje drahé a vzácné koření, kterého je čím dál méně ve filmech cítit a to je směs lyriky a autentické lidské zranitelnosti. Proto odpouštím formální nedostatky a hodnotím maximem. ()
Pasáčkovi z doliny nelze upřít neopakovatelnou uměleckou podobu, která je čerpána z předlohy Ladislava Fukse, což u tvorby režiséra Františka Vláčila bývá železným pravidlem. Nicméně pomyslné puzzle není až tak vypiplané, jak by se mohlo na první pohled zdát, protože některé věci bohužel negativně srážejí hodnocení. Například zvolené animace nezapadají do celého konceptu, práce s jednotlivými nářečími by mohla být pečlivější a další nepříliš povedenou věcí je nevyrovnanost vyprávění. Na druhou stranu má příběh svou sympatickou dětskou tvář a navíc zobrazuje drsný venkovský život z jiného pohledu, který se jen tak nevidí. ()
Príbeh sa vlečie ako vozger z nosa. Najnezáživnejší Vláčilov snímok. ()
"Najhorší je to, že nemáme čo piť!" Vláčilova poválečná poetika, pro mne spíše průměr. ()
Ten kluk v hlavní roli, to byla teda bomba! ()
Baladický příběh ve stylu Glazarové nebo Šlejhara - zaostalý obecní pasáček, jemuž se svět proměňuje ve fantaskní pohádkové příběhy, které mu vypráví jeho děda. Leč, to nadčasové a univerzální v příběhu se zde trochu vytratilo. Film se pitoreskně drží detailů "správného" výkladu událostí na východním Slovensku v poválečném tříletí, kdy se lesy hemžily Banderovci a na polích stále ještě stály rezavějící německé tanky. Ani Vláčil už asi nemohl nic udělat s tím protivným ideologickým nánosem a jednostranností některých detailů či situací - slovenská obec plná vzdychání na staré pořádky, jaksi "venkovsky" přirozená krutost a zloba uložená v lidech (těch bohatších, přirozeně), nedůvěra ve správný vývoj událostí, sklony pomáhat Banderovcům, rigidní katolicismus, viz slova starosty: "No ba. Seděl jsem na obci před vojnú, za vojny, starostuju vám aj včíl. Hergot..." Tady se doba natáčení na filmu dost podepsala. Ale když je v záběru pouze notně šumlující Vlastík Drbal s Josefem Kemrem, je to Vláčil, jak ho známe. I ta hudba stojí za poslech... ()
Jména jako Ladislav Fuks a František Vláčil už sama o sobě slibovala mimořádný zážitek. Možná ještě větší než jaký to nakonec byl, ale rozhodně mě film nezklamal. Vláčilova poetičnost se do něj promítla myslím naplno, od Fuksovy předlohy bych sice možná čekal místy větší mrazivost, ale knihu neznám a těžko říct, jak s námětem naložili sami scénáristé. Výsledek ale rozhodně není špatný a i díky hereckým výkonům je film na normalizační poměry zcela nadprůměrný, dokonce se v něm ani přehnaně nepromítá ideologické zabarvení, jak by se u podobného námětu dalo v té době předpokládat. Ostatně s banderovci by snad neměl nikdo soudný sympatizovat ani dnes, i když... Jisté potíže mi hlavně zpočátku dělaly jen místy až téměř nesrozumitelné dialogy v silně rázovitém nářečí, což ale mohlo být způsobeno také již ne úplně kvalitním zvukovým záznamem, na němž se podepsal nejspíš zub času. Předpokládám totiž, že ledabylé nazvučení je charakteristickým neduhem spíš až současné české kinematografie. Jinak snímek jako takový podle mne nezestárl a ani nezestárne, je to plnohodnotný filmový zážitek i dnes. ()
František Vláčil potřetí zasadil svůj film do období třetí republiky (Stíny horkého léta & Adelheid) a opět v něm hrají záporný prim Banderovci, svině prohnané, s kterýma si Vláčil skrze své filmy vyřizoval do pozdního věku své účty z mládí pravděpodobně. Pasáček z doliny je mírným odklonem od předchozích Vláčilových psychodramat k jakési pohádce o zanedbávaném ogárkovi z Beskyd, avšak typické nemilosrdné prvky Vláčilovy syrovosti jsou v celém filmu více než patrné. Své na tom má určitě i tradičně velmi kvalitní předloha od Ladislava Fukse. ()
Ach to nářečí, co pražáci? Ale jinak asi nejlepší film pana Vláčila. Ne, žádná filmová pecka zralá na lva, ale v jeho tvorbě nejnormálnější film. Malému jsem fandil a litoval, že tu minu nemrskl po těch dospělých sviních. Nádherné prostředí, jadrná mluva, skvělí herci. Co dodat. ** A PŮL ()
Vláčil se na ty banderovce doslova zaměřil. Stíny horkého léta jsou v podstatě hodně podobným dílem. Tady bych ale přece jen ocenil více kvalitních herců, skvělou dobou a krajovou mluvu a zajímavý příběh. Vidíme docela zajímavé herce jako Jiřího Smitzera nebo Josefa Kemra - v podobných filmech spíše jinak ojediněle. A Beskydy jsou krásné. Nevím ale zda dnešní diváci jsou schopni takové filmy docenit, když většina ani neví, kdo nebo byli banderovci. ()
Kdysi jsem začal číst knihu - nebavila mě, tak jsem ji odložil. Nemůžu si pomoci, ale ani film mě nenadchnul a ani nedojal. Asi jsem jinej, nebo jsem neměl tu správnou náladu... ()
Kdyby tomu bylo alespoň rozumět. Děkuji, ale raději Stíny horkého léta nebo Cukrovou boudu. ()
Možná i 5 hvězd bych dal, kdyby tak bylo rozumět tomu hošíkovi, na jehož fenomenálním výkonu je film postavený. ()
Moc krásné na to, abych to dokázal vylíčit slovy... ()
Nádherný poetický příběh v mém rodném jazyce (gramaticky velmi dobře napsané, ale ne každý herec to dokáže dodržovat, nejautentičtěji zní malý Drbal, který drží i výslovnost a přízvuk). Fakt je, že čecháčští herci snažící se mluvit valašsky působí spíš směšně než jinak a je pro mě nepochopitelné, proč nevybrali víc rodilých mluvčích). Herecký výkon Drbala je famozní, nějaký Kolja se může jít posrat. ()
Jeden z dobře utajených klenotů československé kinematografie 80.let! Těžký život malého beskydského chlapce těsně po druhé světové válce, jehož největším snem je přestat pást krávy a stát se pacholkem na rychtářově statku. Malý pasáček je vlastně naprostým opakem dnešních rozcapených parchantů které nemůžu vystát - je skromný protože žije ve skromných podmínkách, nemá žádné hračky, je šťastný z mála, třeba i z obyčejného trička, jeho největší oporou je mu dědeček který u něj svými příběhy rozvíjí fantazii ale učí ho tak i rozumět přírodě, naopak maminka je k němu odtažitá až zlá a on ji přesto miluje... Ten chlapec je tak roztomile zahraný a nadabovaný že si ho zkrátka zamilujete, což se stalo i mě, který má vůči dětem lehce řečeno averzi. Naopak dospělí z vesnice jsou burani nejhrubšího zrna, není jim nic cennější než vlastní statky a bezpečí. Ono se od války vlastně nic nezměnilo, stále žijeme v kastovním systému který se řídí tím jak je kdo majetný a jak hustou síť příbuzných a loajálních známých má... Scéna s minou je víc než výmluvná... ()