Údolí včel

Představoval jsem si to jinak, že to bude podobné Kladivu na čarodějnice, navíc můj oblíbenec Petr Čepek, no nebudu to okecávat, zklamalo mě to. Teď se do toho asi trochu zamotám, ale co, stejně svoje komentáře čtu jen já sám! Údolí včel bylo přesně takové, jaké jsem si představoval Kladivo na čarodějnice než jsem ho viděl, totiž předpokládal jsem nějakou filozofickou, meditativní, pomalou, zdlouhavou a syrovou podívanou, která pro mě bude procházkou nudným sadem. Kladivo mě však nadchlo a zařadilo se mezi absolutně nejlepší české filmy co jsem viděl. Tento zážitek mě také jaksepatří navnadil na podobně laděné české snímky té doby, především legendami a chvalozpěvy opředenou Markétu Lazarovou a její „dítě“ Údolí včel. Markéte mi stále uniká, nutno podotknout, že po zhlédnutí Včel už mě tak neláká, bylo to totiž přesně taková, jaké jsem si představoval Kladivo! Ne že by šlo o špatný film, je to skvělý snímek, ale já se prostě dost nudil! (19.11.2008)

Další syrové středověké dílo Františka Vláčila. Je to chudší sourozenec Markéty Lazarové, ale i tak se jedná o neuvěřitelně silný a intenzivně působící snímek. Příběh rytíře prchajícího před svou minulostí je natočen, tak jak to Vláčil uměl nejlíp, tak nějak poeticky a zároveň autenticky. Děj je jednoduší než u M. Lazarové, sleduje příběh jen pár hrdinů, a tak je film jednodušší, přesto je však Údolí včel rovnocenným partnerem. Skvělí jsou zde dva začínající herci Kačer a Čepek. Vláčilův rukopis je nezaměnitelný. Jedná se pravděpodobně o nejlepšího českého režiséra, jehož autorství se od ostatních originálně odlišuje. (10.01.2007)

,,VELIKÁ A MOCNÁ JE SÍLA ŘÁDU. VÍTĚZÍ NAD LIDSKOU PÝCHOU A ZLOBOU SVÝCH NEPŘÁTEL.“...... /// Kačerův hlas, Vláčilův filmovej svět a fantastická Körnerova studnice příběhů. Historická balada, plná poetickejch textů a magickejch dialogů … no jo, když vona to byla vobčas i nuda. Chyběla mi tam dynamika děje a čekání na dramatický drama v závěru prostě ta proklamovaná a oslavovaná síla dialogu neukrátila. Hledáte filmový umění? Tak to jste tady správně! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou napsal Vladimír Körner, číst nebudu. 2.) Mohu odpouštět jen těm, co jsou čistí. 3.) Neustále váhám mezi triem Bergman - Tarkovskij - Vláčil. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (15.05.2013)

Bergman po česku? Aspoň tak to vnímám já, protože Vláčilovo pošmourné a zašpiněné vidění středověku ho ke švédskému géniovi hodně přibližuje. Stejně jako obřadnost gesta i slova, váha na jediný obraz, který zdánlivě nic neříká a přitom mluví každým detailem. Körnerův scénář je vystavěný mistrovsky, buduje kámen po kameni schodiště k závěrečné tragédii, která se vynoří z téměř harmonické oslavy pohanství středověku. Čepek, Kačer a další herci z Činoherního klubu vnesli do příběhu nádech divadelnosti, pomalost, důraz na každé slovo i čin. Zdeněk Liška zase potvrdil, že byl výjimečným skladatelem, jakkoli občas v podivném žoldu: jeho světský i náboženský hudební doprovod precizně podbarvuje tiše bzučící drama o dvou stranách víry. Ačkoli bylo Údolí včel celkem nelítostně zadupáno Novou vlnou, v čase dokázalo dominanci komplexní umělecké výpovědi nad dobovým filmařským experimentem. Při vší úctě k Nové vlně, tohle je prostě o třídu jinde. (26.01.2004)

" Oslava " středověku v celé své síle a kráse! Fanatismus, loajalita k řádu v kontrastu s touhou po svobodě. Vynikajícím způsobem budovaná a zachycená atmosféra, člověk se na 96 minut ocitá sám ve 13. století. Nevím, zda- li je to více způsobeno úžasnou černobílou kamerou Františka Uldricha, či vynikajícím způsobem zvolenou hudbou Zdeňka Lišky, či mistrnou režií Františka Vláčila nebo opravdu vynikajícími hereckými výkony charizmatikého Petra Čepka jako Ondřeje z Vlkova ( na ty jeho oči jentak nezapomenu), Jana Kačera jako fanatického náboženského rytíře Armina von Heideho a Věry Galatíkové jako Lenory. Během snímku jsem se pohyboval mezi 4-5 * hodnocením, ale konec snímku, to rozhodl za mě! Neuvěřitelně silný a intezivní zážitek! (15.06.2009)