Dancer in the Dark
Dancer in the Dark
Dancer in the Dark
Dancer in the Dark
Tanečnica v tme
Režie:
Lars von TrierScénář:
Lars von TrierKamera:
Robby MüllerHudba:
BjörkHrají:
Björk, Catherine Deneuve, David Morse, Peter Stormare, Joel Grey, Cara Seymour, Jean-Marc Barr, Vincent Paterson, Siobhan Fallon Hogan, Željko Ivanek (více)Obsahy(1)
Svérázné československé emigrantce Selmě Ježkové hrozí brzká slepota. Sama emigrovala do Spojených států 60. let, aby tu zajistila oční operaci synovi postiženému dědičnou chorobou. Přestože Selmu obklopují dobří lidé, zůstává ve svém údělu sama. Potíže překonává zejména díky vášni k muzikálům. Trierovský dokumentární způsob snímání pomocí ruční digitální kamery tvoří zvláštní a často diskutovaný kontrast k žánru melodramatu a muzikálu. Závěrečnému snímku Trierovy “trilogie zlatého srdce” dominuje islandská zpěvačky Björk, která se zde se svou výjimečnou rolí zcela identifikovala bez dalších ambicí na filmovou kariéru. Za svůj výkon si odvezla hereckou cenu z Cannes, kde byl film oceněn i cenu nejvyšší, Zlatou palmou. (Aerofilms)
(více)Recenze (399)
Uplně jinej von Trier než jsem čekal že bude. Je to vyhroceny do mnoha ozubených koleček, který dost přeskakujou. Björk je tady skvělá, jak v herecke roli tak s jejím překrásným islandským hlasem si to dává. Kdyby to dělal někdo jinej může to dopadnout jinak. Možná i lépe... ()
Musím uznat, že hlavní roli Trier obsadil dobře. Björk jsem to věřila, pro svou roli byla hodně nadšená a dokázala ve mě vyvolat lítost. Ten výslech u soudu, kdy ji vyloženě všichni chtějí odsoudit mě zasáhl. Ona je čistá, mluví pravdu a přesto, že byla vinna bych ji asi neodsoudila, přišla mi v něčem pomatená a neschopná racionálně uvažovat. Mě ten soudní verdikt celkem emocionálně rozložil, ale Trier rád citově vydírá. ()
za Björk ()
Tak nejdříve k tomu možná nejdiskutovanějšímu... Tanec v temnotách je nepatrně slabší než Prolomit vlny. Na Björk jsem před filmem tak nějak neměl názor, její hudbu neposlouchám, ale uznávám její jedinečnost a kvality. Vůbec nejdiskutovanější je pravděpodobně jméno Selma, emigrantka z Československa, kterou navíc hraje zmíněná Björk, jejíž eskymácký vzhled je známý. Tak ani v tomto nevidím problém, nemohl by to totiž být další Larsův vtípek? Samozřejmě včetně Oldřicha Nového? Vidím to tak, on totiž mistr rozhodně hloupý není. Tanec v temnotách se od Prolomit vlny značně liší, podobnost je snad jen v tragickém osudu a naivitě hlavní hrdinky... ostatně o naivitě tato trilogie pojednává též. Díky tomu, že je hlavní hrdinka emigrantka, má film i politický podtext. Názor Larse von Triera na Američany, jejich kulturu a politiku celkově je znám, ale že to ve filmu dotáhne až k takové "dokonalosti" jsem nečekal. Nejvíce jsem se bavil rozborem rolí v komentáři od Mattyho... prostě je to tak. Ale zpět k ději, či atmosféře filmu... ta je opět silně depresivní, bezvýchodná, což by zase mohlo připomínat Prolomit vlny. Nepřipomíná, mnohokrát zmíněný film měl takovou atmosféru téměř po celou stopáž, za to tady přichází světlé chvilky, muzikálová čísla. Vše je pozitivní, barevné a plné úsměvů, samozřejmě jen ve snu hlavní hrdinky. Ono spojení silného dramatu a muzikálu je vůbec povedené, přechody mi nepřijdou nijak násilné, písně tam prostě patří a to muzikály vůbec nevyhledávám. Závěr je možná až příliš... ale zase sám nevím, jak bych se v takové situaci choval, proto to neberu ku škodě filmu. Ještě krátce k hercům a nehercům... Catherine Deneuve fantastická. Björk taktéž, i když je její výkon civilnější, ale zase o to více procítěnější... nehraje, žije. Další den a stále nad filmem přemýšlím, něco takového se mi nestává příliš často, ovšem u filmů Larse von Triera vcelku pravidelně. 85% ()
Jak Bjork nemusím jako zpěvačku, tak tady je úplně úžasná. Silné téma a emotivní scény, které mi kazily přechody do muzikálových čísel. Kdyby Lars nechal příběh čistý, byl by tam silnější dopad.... ()
Jeden z těch filmů, co mě dostaly tak, že ani nemám co napsat, pořád jsem se snažil něco vymyslet, ale myslím, že tentokrát si to budu celé rozebírat jen ve své hlavě... Bravo, Larsi. 10/10 ()
jeden z velkych filmu, kterej hodne silne zasahl moji dusicku :) bjork je sice ulitla, ale tady dala svoji postave pevny hranice a dokazala neco, co bych vazne necekala. navic hudba je naprosto perfektni, nikdy sem neslysela tak dokonale zvtarneny zvuky fabriky, vlaku, a emoci. at si citovy vydirani, v tomhle pripade ho i vitam. oliver twist by se mnou urcite souhlasil. ()
Myslím, že většina kritiky tomuhle filmu křivdí. Citové vydírání je možná leckomu nepříjemné, ale není vůbec podstatou umění člověka dojmout, případně rozesmát, ale v každém případě vyvolat city a zanechat silný emocionální dojem? Snaha obrat předložený námět až na kost je v tomhle případě správný krok. Proč by režisér nemohl využít utrpení hlavní hrdinky, když bylo tolik opravdové? Nikdy už si nepustím svou oblíbenkyni Björk, aniž bych si nevzpomněl na Selmu (bože to je jméno!). Začátek možná byl trochu líný a konec předvídatelný, ale jediné, co mě na filmu iritovalo, byl zákeřný prokurátor, podaný příliš jednostranně. Oproti Vlnám film akcentuje fakt, že i ti nejhodnější lidé (ne jen ti, kteří tak vypadají) jsou schopni neuvěřitelné krutosti, která MŮŽE být pouze důsledkem jejich slabosti. ()
Melodrama? V polovině 90. let to vypadalo, že von Trier má k melodramatům sklony. Kam se ztratil ten krutý cynismus? Neztratil se, děti. Umřel! Ve skutečnosti tedy ne, jen je daleko lépe maskován právě za pozlátkem melodramatu a muzikálu. Muzikálu velmi nezvyklého, nikoli např. motivací zpěvu, ale použitou hudbou a kontrastem mezi "civilními" scénami, natočenými podle Dogmat 95 a scénami hudebními, které v prostředí lisovny nebo třeba na vlaku používají zavedené vizuální postupy klasických holywoodských muzikálu. Děj je jednoduchý, matka pracuje a šetří na operaci očí svého syna. Je ošklivě podvedena, a syna zachrání jen svou nevinnou smrtí. Björk se zřejmě překonává (určitě není herečka) a von Trier svou pověst hereckého režiséra jen potvrzuje tím, co dokázal z Björk "vymáčknout". ()
Trier a jeho tradiční citové vyděračství, které předkládá, se z počátečních kapiček přesune na násilné servírování kolohnátskou naběračkou. Silný příběh, který je proložen muzikálovými snovými prostřihy hlavní hrdinky, které jí na chvíly dávají pocit štěstí a uvolnění neuvěřitelně povznáší? parodují? zlehčují? drdinčin osud. Film se vyzněním snaží navázat na Prolomit vlny a má i některé znaky tohoto mladšího počinu. Moc se mi líbila ( jako skoro u všech Trierových filmů, které mají nádech dogma) amatérská kamera a především výkon paní zpěvačky Bjork. Svojí roli ztvárnila fenomenálně, stejně jako hudbu. Dost mi vadil ten komunistický dělnický podtext, ale v zájmu příběhu se to dá tolerovat. ()
Prostě nádhera.....100% ()
Od Larse jsem naposled viděl jeho nejnovější přírůstek - Antikrist, který byl kontroverzní, jako sám dánský režisér. Dalo by se čekat, že jeho ostatní filmy půjdou stejným směrem a Tanec v temnotách nijak zvlášť nevybočuje. Až na to, že je to muzikál. Přiznám se, že je nemám nijak zvlášť v oblibě a bylo to znát i v tomto případě. Příběh je posazený v depresivní tónině, tak jak to umí jenom Lars, ale ruší ji právě ty muzikálové vstupy. Samozřejmě je to logické, když je to muzikál, ale nedá mi to napsat, že kdyby nás o tyto vstupy rejža ochudil, tak by to bylo velice dobré drama! ALE... na druhou stranu, vzhledem k postavě Selmy byly tyto hudební vstupy nezbytné, protože ze surové životní reality potřebovala snít svůj sen! Utéci do imaginárního světa, plného úsměvu a hudby, kterou tolik miluje. Ten kontrast je bolestný i pro diváka, když vidí téměř slepou, zranitelnou dívenku, která se utápí v hektickém světě a usměvavou "tanečnici", která rozsévá do okolí pozitivní energii a radost. Z tohoto hlediska musím vyseknout poklonu zpěvačce Björk, která ztvárnila obě tváře naprosto přesně! Von Trier nijak zvlášť nešokuje, ale z horizontálního tempa v průběhu, nasadí nakonci prudkou vertikálu s dramatickými sklony a po aktu "vykonání" nabídne totální zlověstné ticho! Čekal jsem, že konec zmastí, ale opět zůstal svůj a to se cení. Kamera snímá fantasticky, ale na tyhle kousky už jsme u jeho filmů zvyklí. Závěr? Kdo by čekal, že z dílny Larse von Triera vyleze muzikál, že? Ale tento je vysoce originální, i když místy fádní a nesourodý. ()
Tak tohle bylo strašné ... Moje první ochutnávka Triera mě totálně dostala, nevím u jakého filmu jsem měl tak pochmurné pocity, nehledě na vyděračskou scénu, kde jsem byl totálně šokován až mi bušilo srdce. I ty "podivně smutné" písničky tomu přidávají jakýsi zdrcující punc ... wow ()
Lars von Trier dokáže z herců dostat opravdu to nejlepší. Stejně jak z Emily Watson, tak i z Björk dokázal dostat neuvěřitelně přesvědčivý výkon. Ano, obě jsou dobré, ale přece jen pro Emily to byla první role a Björk se u filmu taky moc před tím neohřála. Björk ve filmu ztvárnila trochu jednodušší, slepnoucí ženu, které jde jen o život a pohodlí svého syna, a přehlíží tak své vlastní problémy. Trier perfektně propojil vypjaté, dramatické scény, které jsou natočené částečně v duchu Dogma 95, a muzikálové, barevné scény, které jsou naopak veselé a Selma (strašně české jméno, ale opravdu jediná věc, co mi zde neseděla)v nich uniká před realitou do vlastního světa. Film je to smutný a konec poměrně překvapí. Díky tomuto filmu jsem podlehl filmovému mágovi, který točí mé nejoblíbenější filmy. Takže kdo má rád smutné filmy, co vás vydeptají, hudbu Björk nebo Larse, tak není co řešit. ()
Koniec bol za 7 hviezdičiek z 5. S celkovým hodnotením balansujem medzi 3 a 4, ale v podstate som rád, že sa takéto filmy točia. Veľmi rád. ()
13.3.2001. Vidieť ľudí odchádzať z kina mlčky a s očami červenými od sĺz, potom vidieť tých istých ľudí mlčky stáť a pozerať do prázdna s očami stále červenými od sĺz v autobuse č. 39 smerom do Mlynskej doliny, to som zažil len pri jednom filme ktorý som premietal. Pri tomto. ()
Ne, nebudu se ani trochu krotit, rozhodně ne jen proto, že Trier je kultovní a obdivovaný režisér a proto, že tenhle film tu má 81 procent. Už dlouho, opravdu hodně dlouho jsem neviděl takhle neskutečně mizerný film. Tohle je ryzí odpad!--------------- Začněme hereckými výkony. Žádné. Dokonce i dobrým hercům (Deneuve, Stormare, snad i ten Morse) scénář podráží nohy, ale Björk je tak do očí bijící herecký antitalent, že by potopila tenhle film možná i sama o sobě. --------------- Hlavní postava mi byla odporná od prvních scén až po tu poslední, svou blbostí, uťáplostí, nesmyslností, nelogičností… takhle se prostě lidi nechovají, vážně ne. Ten konec jsem jí z celého srce přál. --------------- Když už jsme u toho - scénář by rád byl dojemný a slzy ždímající, ale je tak zoufale nelogický a (s prominutím) blbý, že mě místy mrazilo. Takové to mrazení, když je vám trapně za tvůrce, protože to očividně neumí. --------------- Roztřesená “ruční” kamera je buďto provedena dobře (Carlo Di Palma v Manželích a manželkách, eventuálně Emmanuel Lubezki v Potomcích lidí), anebo amatérsky, což také může mít svůj šarm (libovolný béčkový “found footage” horror). Tady jde o tu amatérskou stránku věci a šarm to nemá - jenom to podtrhává tvůrčí impotenci a zcela dotváří vyznění filmu jako amatérského pokusu o “něco”. --------------- Muzikálové vsuvky jsou křeč a kýč a fakt, že nad nimi skuhrá (opravdu, to je slovo, které mě primárně napadalo) právě Björk znamená vždy pět minut utrpení. Já se na to ani pořádně nedokázal dívat; bylo mi trapně do té míry, že jsem prostě nezvládl neuhýbat pohledem. --------------- Tento film byl ryzím utrpením, větším než Menzelovi Donšajni, ovšem nikoliv utrpením z těch důvodů, které režisér zamýšel. Tady jde o paradox - snímek, který by rád dojil z diváků slzy a činí to zcela záměrně, přitom mu chybí jakákoliv emoce. Trier to tak možná udělal schválně, ale “schválně” vytlačený exkrement vonět víc nebude. --------------- Trier je pseudoumělec. Po tomhle filmu jsem si tím skoro jistý. Ten člověk mě víceméně uráží svou snahou o “intelektuálno”. Tohle prostě ne. Pro mě jeden z ideologicky, technologicky a obecně nejodpornějších filmů, které jsem viděl v poslední době, možná vůbec. ()
Já vím, že je to asi "drzost", ale mně se tenhle film fakt nelíbí (a to mám za sebou dokonce DVA pokusy o smír s Larsem von Trierem) .... a navíc - Bjork nemusím jak vidět, tak slyšet. ()
Ze začátku jsem se přemáhal, abych se dokázal dívat dál, ale nakonec mě příběh vtáhl do děje. Jeden z nejdepresivnějších filmů, které jsem kdy viděl. Přitom se člověk musel smát zvratům osudu a slepé spravedlnosti. Zpěv Björk u vlaku se mi líbil, i když tenhle druh hudby zrovna nemusím. ()
Muzikál, který mi vyrazil dech. Skvěla hudba, vynikající kamera. Výborné herecké výkony, nejen Björk, ale všech. Skoro není co vytknout. Jedině snad, že se Trier jako vždy snaží vyždímat z diváků slzy, což se mu podle mě v tomhle filmu nepodařilo, alespoň u mě ne. Ale na to jsme u Triera už zvyklí. Nejlepší muzikál, který jsem za posledních spoustu let viděl. Moje hodnocení: 90% ()