Manželé a manželky

Manželé i manželky mají dost času a energie se nimrat ve svých šedivých a šedivějších manželstvích a podstupovat "škatulata, hejbejte se" tam, sem a zase zpátky, v bláhové víře, že jinde je to barevnější a ještě s tím baví svého psychoanalytika: "........ jednou jsem žil s úžasně zajímavou ženou. Víte, milovali jsme se všude, byla to sexuální šelma, éro. Chtěla se milovat s jinými ženami, brala drogy, vždycky si něco šňupla, aby měla orgazmus. Byla to pro mě škola, fascinovala mě, byl jsem do ní blázen. A nakonec skončila v ústavu. To není k smíchu, to je smutná záležitost. Byla skvělá, ale byla cvok. Vždycky mě přitahovaly ženy, já jim říkám "kamikadze", protože nemají pud sebezáchovy. Narazí do vás a vy zemřete s nimi.......". No, není Woody Bůh? (12.09.2005)

„Využíváš sex k vyjádření všech emocí kromě lásky.“ Woody mohl (jako u většiny svých filmů) sebevíc zdůrazňovat, že nejde o reflexi jeho životních peripetií, distributor stejně využil všeobecného rozruchu okolo režisérova rozvodu s Miou Farrow, lehce naznačil obsažení dané situace ve filmu a na americké poměry velmi artové drama nasadil premiérově do neuvěřitelných 865 kin (u Allenových filmů to běžně bývá okolo 10). Slušné zisky dosvědčují spíše vnímání filmu coby doplňku k bulvárním zprávám než náhle probuzený zájem masového publika. Ať už kopíroval film realitu či vice versa, autenticitu Manželům a manželkám upřít nelze. Syrovost je z velké části dána roztěkanou formou, protlačující do popředí paradoxně obsah. Moc se mi líbilo napsání a zahrání postav stylem, kdy jsem dopředu dokázal odhadnout jejich pravděpodobné rozhodnutí. Tuhle jistotu (a s ní související hodnověrnost) u novějších allenovek postrádám. Scénář v souladu s vnější nehezkostí nešetří ostřejším výrazivem, ale vulgarity nikdy nejsou používány samoúčelně. Allen si tedy i v případě tématu, k němuž by teoreticky mohl pociťovat (nej)osobnější vztah, zachovává zdravý intelektuální odstup a společně s námi sleduje hrdiny jako aktéry nějaké zvláštní reality show, kteří mají na rozdíl od jiných manželských dvojic možnost povykládat o svých vnitřních pocitech do kamery. Za pár let, až manželské hádky a rozvody zažiji na vlastní kůži (ne, že bych po tom bažil), nejspíš s hořkostí další hvězdičku přidám. 85% Zajímavé komentáře: kleopatra, novoten, rawen (14.03.2009)

Můj v pořadí patnáctý film, který jsem od Allena viděl, z toho desátý s nejvyšším hodnocením. A stejně mě Mistr dokáže znovu překvapit, až z toho neumím přestat žasnout. Vždyť s tolika zkušenostmi s jeho nešikovným nimralstvím ve vztazích bych ho měl mít přečteného se vším všudy, ale přesto nedokážu odolat. I přes správně navádějící název filmu jsem nečekal, že na mě vybalí studii manželských vztahů v pravém slova smyslu, silně kousavou, s dostatkem objektivity, ale zase bez přehnaně chladného nadhledu - a že v ní vyjádří myšlenky, na které se snadněji dívá než o nich po závěrečných titulcích mluví. Občas navíc přihodí trochu nepostradatelného humoru, tentokrát se silně hořkou příchutí (nejvíc ho ve svých horoskopických hláškách pobrala jednodušší Sam). A jako kdyby to nestačilo, dokáže divákovi připravit i hřejivou atmosféru, to při srdečných promluvách s nadanou studentkou (civilním způsobem krásná Juliette Lewis). Už x-tý film, u kterého říkám, že patří k režisérově úplné špičce. A zdaleka ne poslední. Silvestrovská projekce 2006 (31.12.2006)

A: Musíme vám něco říct B: (Woody Allen): Co? Co? tak už povídejte A:Jack a já se rozcházíme B: Aha, Chápu. Ale nic vážného, ne? ----- Standardní komentář si odpustím, omílal bych již řečené a místo toho nahodím ještě jeden bonmot: "Nebo byla teorie permanentní partnerské touhy mýtus, jako třeba společný orgasmus? Rifkin a jeho žena ho zažili jen jednou, v okamžiku, kdy je soudce rozvedl." (08.08.2007)

Tak tohle me od Allena docela prekvapilo. Ne, ze by to byla zas takova pecka, ale jsem u nej zvyklej na komedie a tohle bylo regulerni drama bez jedinyho vtipku. Chvily mi trvalo, nez jsem si zvyk na styl natoceni, cely to pusobi trosku dokumentarnim dojmem a je to udelany stylem, ze nekdo vypravi neco patrne u psychiatra a pak se ta scena odehraje. Nicmene po case zacal bejt film lehce predvidatelnej, i kdyz na konci se tomu Woody nastesti vyhnul a konec je hodne povedenej. Jinak celej film je v podstate studie vztahu dvou manzelstvi a to hodne realisticka a bez nejakyho prikraslovani. Co se tyce hercu, Woody se sice uplne nezbavil koktani a obcas nejakejch zmatenejch pohybu, ale zvladnul vaznou roli opravdu dobre, ale tentokrat neni pozornost soustredena na nej, ale je rovnomerne rozlozena mezi hlavnich 6 hrdinu. A vsichni hrajou dobre, akorat Judy Davis byla na me misty az moc protivna, ale to nebylo ji, ale jeji roli. Celkove se jedna o perfektni drama, ale od Woodyho mam precejen radsi komedie a uplne bez chyb to taky neni, takze jen 4*. (29.07.2008)