Kamenný most

Viděl jsem bohužel tu údajně zkaženou verzi (existuje vůbec ještě ta bez nich?), s Hanákovými voiceovery, které jsou opravdu zbytečné a jen popisují věci víceméně jasné z obrazu, ale když si je odmyslím, tak to na ty čtyři hvězdy je. Sice mě překvapuje, že měl Vorel tvůrčí krizi tak strašně rychle, vlastně ještě na počátku svojí tvorby (což by vysvětlovalo, proč po devadesátkách točí samé nicoty o ničem), ale zase musím uznat, že se tu s ní popasoval stejně zručně a hravě, jako Fellini v Osm a půl. Ty dva filmy jsou sice úplně odlišné, ale oba pojímají tvůrčí krizi režiséra takovým způsobem, že to jako jejich další film bohatě stačí. Zde se mi především líbilo vykreslení postav, slušná filmařská stránka plná dobrých nápadů, hodně zvláštní a poutavá atmosféra a vůbec celý vývin děje - když pominu fakt, že to do svého konce dospěje místo vlastní uvědomění hlavně pomocí houbiček. Rozebírá se zde i téma komerčnosti filmů, kvůli kterým spousta osobitých tvůrců nedostane příležitost natočit něco originálního, což je ve vztahu se současnou českou kinematografií sakra aktuální, protože tu originalita a kvalita skoro není. A vlastně i kvůli té originalitě se mi to líbilo. I když ne úplně, najdou se zde věci, které mi dost vadí, ale v rámci české tvorby to je skutečně příjemné oživení. Dost depresivní, ale do jisté míry taky působivé. Jen se obávám, že tenhle film byl opravdu Vorlův poslední dobrý a hlavně poslední, který o něčem byl... Slabé 4* (28.05.2022)

Péťo, vidíš to? Měl jsem věřit těm hlasům, co zdaleka halekají o nesnesitelné nudě a divákově utrpení, když jde o film Tomáše Vorla? Nevěřil jsem a má důvěra byla bohatě odměněna - skvělým filmem, pohlížejícím na svět nevorlovsky vorlovskou optikou, který přes několik křečovitých záškubů (už jsem si zvykl, Tome) nabízí skvělý zážitek, balený do svérázné atmosféry, tradičně výtečné kamery Marka Jíchy a neméně působivé hudby. Kdo nevnímá Vorla jako tvůrce lidových veseloher, toho musí Kamenný most zasáhnout. (04.02.2009)

Škoda hlavně scén v poslední třetině, co byly už moc na houbách. Kdyby se to prostříhalo, byla by to slušně černohumorně zparovaná deprese rozervané umělcovy duše, ale takhle to bylo chvílema už moc natahovaný a nudný, a to i v kratší DC verzi. Zajímalo by mě, jak by film působil v té původní verzi bez vnitřního monologu Tomáše, který mně hlavně ke konci už dost štval už jsem skoro nevnímal jeho obsah. Nevím, jestli by nakonec nebylo lepší vidět to bez něj celé a tu Tomášovu depresi si do toho projektovat sám, nebo jestli by to nefungovalo a film tak byl naopak nuda k nedokoukání. (24.08.2020)

(DVD verze) Jelikož nejsem pamětníkem, nemohu srovnávat s původně natočeným filmem, což tu spousta lidí dělá. Pastiš (to je slovo:-) na Chytilovou mě potěšil, ale jinak mi Vorlovo tápání devadesátými léty příliš nesedlo. Ovšem jako další divný film z poloviny devadesátých let je to další kamínek do skládačky. (11.08.2008)

Marnost nad marnost. Tak neodbytně kvílí bezútěšný pražský umělec. Rozerván, rozčarován. Rozevlátý chodec bez cíle, tápavým krokem našlapuje vlastním životem. Seslanými múzami nezachycen. Přijal roli zdejší bohémy. Rozložené srdce duší i dušiček na místě, které stejně tak jako ráno i večer, oslňuje mystickou vyhlídkou, láká kejklířskou přehlídkou. Zbourat tíži zemské gravitace, stíhat lehkost bytí. Se zavázanýma očima magicky se toulat samospádem myšlenek. (12.02.2016)