Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Notář Karas je nesmělý starý mládenec, který úspěšně uniká vdavekchtivým ženám a večery občas tráví ve společnosti doktora Pacovského a Ing. Čádka. Netuší, že právě oni dva ho chtějí vlákat do podivné hry, která by ho ochránila před nástrahami žen, jež by se rády staly paní Karasovou. Například před veselou vdovou Růženkou Smutnou, která si dokonce našla pro svůj záměr spojence v panu Houžvičkovi. Karas má však oči jen pro svůj idol ženské krásy - pro obraz Dívky v modrém. Jednou večer se nechá tak unést, že vtiskne dívce na obraze polibek, a ta k jeho překvapení z obrazu vystoupí. Tím se však ubohý notář ocitne v poněkud prekérní situaci a rozhodne se vydávat ji za svou neteř, komtesu Blanku z Blankenburgu. Den ode dne pak ve stále zamilovanějším doktorovi roste žárlivost na Blančiny ctitele, kteří si v jeho domě podávají dveře. A pak se jednoho dne dívka v modrém vrátí do obrazu, i když ne nadlouho. Vyjde totiž najevo, že Blanka se ve skutečnosti jmenuje Vlasta, není komtesa, ale studentka filozofie, a komedii sehrála na přání Karasových kamarádů Čádka a Pacovského. Znamená to konec lásky? (TV Nova)

(více)

Recenze (160)

Orlau32 

všechny recenze uživatele

Půvabná BAAROVÁ, báječný Oldřich NOVÝ. Roztomilá veselohra z roku 1939. Je vidět, že už tehdy tíhnul režisér Otakar VÁVRA k pohádkovým námětům. Vždyť dějově je to pohádka pro dospělé. Povídá se, že v tomto snímku byla Baarová nejkrásnější a zamotala hlavu nejen Oldřichu Novému. Dnes už se kult krásy v českém filmu moc nepěstuje, že? Nebo že by u nás krásná děvčata nechtěla k filmu ? To je samá Miss a modelka a za 10 let po nich neštěkne pes. Ale krasavice ze stříbrného plátna jsou stálice a těší naše oko už 70 let. ()

elizabeth_ba 

všechny recenze uživatele

Jistě jsou i lepší filmy, ale pro tenhle já mám slabost. Snad proto, že chápu, jak se člověk dokáže zamilovat do obrazu nebo představy o něm :-)), a oceňuji, jak dokáže poučit o tom, že podobný člověk může žít a být docela blízko a člověk si toho, dokud si z něj někdo (přátelé nejvěrnější) neztropí šašky, ani nevšimne. A snad i proto, že jsem taky taková "dívka v modrém", ač teda Lídě Baarové se (ničím) nevyrovnám... ()

Reklama

Mirokukii 

všechny recenze uživatele

Geniální. Už jen ta představa toho, že by se událost, kterou si prošel Jan Karas (vystoupení dámy z obrazu), mohla udát, je geniální a v tomhle Vávrově černobílém filmovém provedení se jedná o nesmírně milý a zábavný snímek. V momentě vystoupení úžasné Komtesy Blanky z obrazu, jako bych se i já vrátil o nějakých 300 let zpět. Projev Lídy Baarové je famozní a když pominu zbytek skvělého osazenstva, tak si dovolím tvrdit, že tento snímek udělala právě ona. Velké štěstí Jana Karase (Nový), že má tak pohotové kamarády, kteří pro žert nejdou daleko. A teď mě omluvte, letím zlíbat obraz Audrey... ()

Linda.csfd 

všechny recenze uživatele

Něžný, křehký, lyrický příběh plný krystalicky čisté romantiky. Při scénách, kdy Nataša Gollová předčítá z knížky či Oldřich Nový promlouvá k obrazu, taju jak máslo na horké palačince. I hudba, jenž je podmanivější než parfém Opium od YSL něžně dokresluje poetickou atmosféru. Manýry Lídy Baarové a nesmělost Oldřicha Nového se potkávají v této jemné černobílé nádheře. ()

Jurkodak1 

všechny recenze uživatele

Prvorepublikové komedie mám rád (i přes to, že jsou vlastně všechny o tom, že se někdo za někoho vydává a někdo se zamiluje do někoho, kdo je ale zase zamilovaný do někoho jiného, atd.), ale tato mi přišla alespoň originální (i když obsazením moc ne :D ) v příběhu, který se pokoušel býti trochu mýtický, což jsem po víkendu, kdy jsem takových komedií viděl několik ocenil, protože to trochu probouralo stereotyp. ()

Galerie (59)

Zajímavosti (7)

  • Hospodyně Otylka (Antonie Nedošinská) ke konci filmu, kdy se nabyvatel zámku přišel podívat se na obraz a oživlou dívku, říká Janu Karasovi (Oldřich Nový): „...šel nahoru", myšleno do knihovny. Dopustila se tím faux paux, protože svému zaměstnavateli tzv. onkala, co je v tomto vztahu nanejvýš nevhodné (oslovení leda pro služku či obecně podřízeného). Jedině správné bylo užít uctivějšího tvaru totiž „...šli nahoru". Nyní bychom to chápali jako rozdíl mezi tykáním a vykáním. (Brtniik)
  • Na prvním snímku filmu je zobrazen zámek ve Slavkově u Brna. (Lentilkatka)

Reklama

Reklama