Dívka v modrém

Velice pěkná veselohra o dívce z obrazu v podání Lídy Báárové (opravdu krásná žena). Která oživne a Oldřich Nový se může zbláznit radostí. Pěkná je tu staročeština ,kterou Lída mluví čimž vzniká řada vtipných situací. F.Kreuzman ,který náhodou taky pochází z Heliandy. Když si to tak rozeberem je to docela divná úchylka zamilovat se do obrazu. Oldřichu ještě ,že ta Lída oživla. (23.03.2008)

Předválečné filmy, to je kapitola sama o sobě. Nemůžu si pomoc, ale ta brilantnost, lehkost a nonšalance mi nikdy neseděla, neboť vždy šla ruku v ruce s povrchností. Čpí to neupřimností, tuctovitostí a naprostým odtržením od reality, již paradoxně všechny filmy "jakože" představovaly. Proč si veškerá produkce brala za vzor tehdy na kolovrátku natáčené americké plečky nevím - všechny postavy v ději jsou jako ze šablony. I přesto lze snadno konstatovat, jaké to byly u nás herecké individuality, no koukněte na to dnes. (14.05.2006)

Je mi celkem jedno, jestli Baarová sympatizovala s nacisty, dělali to bohužel i další. Její herecké představení v téhle romantické komedii je prostě skvělé a s Oldřichem novým mají skvělé momenty, tedy dokument je ona skutečně komtesou. Výborné, vtipné momenty se na sebe vrší jeden za druhým a ta konfrontace starého s moderním je místy až neuvěřitelně nápaditá. (07.01.2015)

Jeden z mých nejoblíbenějších filmů z "pro pamětníky" a také můj nejoblíbenější film od Otakara Vávra. Roztomilý Oldřich Nový a životní role okouzlující Lídy Baarové jako Blanky, jejíž staročeština je tak roztomilá. :) Nezapomenutelná je záhadná země Helianda, kde jsou sto let za opicema, protože tam žijí jako ve středověku. ... "A odkud že je?" - "Z Helliandy." - "Z Helliandy, a prosím vás, kde to je?" - "Ale má drahá, vy nevíte, kde je Hellianda?" A nebo: "A co vy myslíte o té Heliandě, profesore?" - "Ale ovšem, to je známá neprozkoumaná země..." ... Tak vidíte, jaký jsou lidé blbci. :) Každý Helliandu zná, a přitom nezná. (22.12.2011)

Jedna z nejmilejších starých českých komedií, v níž vyniká nejen Oldřich Nový, ale zejména Lída Baarová. Ten příběh už znám skoro nazpaměť a přece se na něj vždy rád podívám. Když se doktor Karas zamiluje do obrazu (podobně to nejdeme v Pygmalionu), rozhodnou se jeho dva kamarádi využít nápadné podoby Blanky z obrazu s jejich kamarádkou Vlastou, jež se zhostí velmi zdařile úkolu představovat dívku ze 17. století. Trik naivní, ale diváka pobaví, stejně jako třeba František Kreuzmann převlečený za pěvce - mušketýra a další pánové, které se do Blanky - Vlasty zamilují...Pěkné výkony i od Nataši Gollové, A. Nedošinské či krásně naivní a nesmělý part slečinky - S. Langové... Tohle se nadmíru povedlo a zůstalo to ve zlatém fondu naší kinematografie. (18.01.2016)