Maskovaná milenka

Je to sice limonáda, ale bohužel ne ta lehká, sladká a plná bublinek. Otevírá ji sice úžasně dynamická scéna karnevalu a tajemný románek, který se při ní rozpoutá, je také zajímavý, jenže ouvej - ve druhé půli začne být film nudný, postava Lídy Baarové se snad až zprotiví a divák mnohdy nestačí žasnout, jak naivní červená knihovna se z toho stala. Škoda. (05.03.2016)

Já jsem volná! Chci zůstat vždycky docela volná. Nikdy se žádnému muži nepodaří, aby mě spoutal, říká v jedné z úvodních scén baronka Lenka alias Lída Baarová. Jak výsměšně znějí ta slova v souvislosti s osudovým vztahem Baarové k nacistickému ministru Goebbelsovi, jak podivuhodnou cestu ke svému nitru tu prostřednictvím podobných dialogů musela Baarová absolvovat. Buď jak buď, zůstává Maskovaná milenka fascinujícím příběhem velké lásky, efektním velkofilmem, v němž ambiciózní Otakar Vávra, tehdy již renomovaný režisér a scénárista, realizoval jeden ze svých uměleckých pokusů o historické téma. Zakázku na výpravnou podívanou s radostí přijal Havlův Lucernafilm, poskytujíc tím útočiště i pro nenáviděnou Lídu Baarovou, která se mezitím s opatrností smiřovala se svým neradostným postavením ve společenských kruzích. Film vzbudil nečekaný zájem, přepychové kostýmy pro hlavní představitelku dodala mimo salon Hany Podolské i vídeňská firma Lamberta Hofera a novináři tehdy na stránkách svých deníků psali cosi o pravé knížecí nádheře na Barrandově. Palác Lucerna a barrandovské ateliéry se v těžkých časech nacistické okupace staly centrem činorodosti a důkazem, že český film nechce a neumí kapitulovat. Cožpak taková aktivita a nemalé finanční náklady znamenaly v té době málo? Jaké jiné důkazy měl položit na oltář vlasti filmový podnikatel Miloš Havel? Maskovaná milenka nebyla jen pompézním filmem, jemným rozptýlením v pochmurné době, ale odvážným pokusem, velkou touhou oslavit chybějící radost ze života a složit hold vznešenosti a kráse. (19.07.2009)

Lídě Baarové ta postava moc pěkně sedla, protože svým zjevem se k takovým rolím přímo hodila. Uvěřila jsem jí, že je opravdová šlechtična. Zazněl tu názor, že by se místo ní hodila do role spíše Marie Glázrová, která byla Lídě Baarové typově podobná. Dovolím si nesouhlasit. Jako dovedla bych si Marii Glázrovou v té roli představit, ale to by se celé ubíralo někam jinam. Navíc Lída Baarová působila mnohem jemnějším a citvlivějším dojmem. Gustav Nezval byl velmi okouzlující. Nedivím se, že kostýmy pocházeli od Hany Podolské. (22.11.2012)

Z literární předlohy Vávra - mohl ovlivnit její výběr nebo mu byl dán filmovou společností - maximum. Naznačuje to i Marthův komentář citující dobovou reakci kritiky. Bez ohledu na dílčí slabiny patří MILENKA ve Vávrově tvorbě jednoznačně do nadprůměru a nadprůměrem je i v dobové produkci nejen české, ale i evropské. Poněkud divadelní ráz natáčení viditelně omezuje prostor pro projevení se protagonistů hereckého obsazení. Nejvíce na sebe upozorňují Ladislav Pešek a Jiřina Šejbalová; v nadprůměru se pohybuje - nikoliv náhodou, Vávra (29letý) z ní dostává maximum - i Lída Baarová. Jakkoliv MILENKA zůstává úrovní za DÍVKOU V MODRÉM, zachovává si svůj nezaměnitelný ráz a z poněkud unylého syžetu dostává maximum. Na juvenílii v každém případě je to až překvapivě dobrý zážitek. (31.01.2014)

Štěstí že si mladá šlechtična pro svůj ďábelský plán zvolila vojáčka, vybrat si prosťáčka z lidu, tulili by se k sobě už po pětadvaceti minutách a divák by se pak neměl čím bavit (i když…), ano, vskutku, filmaři na to bezděky kápli, jen „zelené mozky“ jsou natolik odstřihnuty od reality, že je možno je ošálit škraboškou! Ale zase nemůžu říct, že jsem v závěru nebyl dojat. Byl. Asi stárnu. 70% (04.12.2016)