Němá barikáda

Herecke vykony jsou na urovni, zaslouzi absolutorium. Z filmu neni velmi citit silnejsi bolsevicky, komunisticky ci rudoarmejsky vliv-zapach, presto vsak v nekterych usecich-castech filmu zacpi a to tak ze mi degraduje celkovy dojem.Tri hvezdy vsak dam.Nektere sceny jsou natoceny velmi pusobive a mohou zanechat silny dojem. (18.05.2008)

Nema barikada je klasika v podani Drdovy knizky, a film ten se povedl taky na vybornou. Prvni slzu jsem uronil hned na zacatku, kdyz nestastne zastreli puvabnou Andulku (Vlasta Vlasakova). Potesila tez skvela Vasova, ale i hlavni zena, polka Barbara Drapińska. Bezvadny film o odporu prazanu, o obycejnych lidech...Marvan jako prvorepublikovy zkuseny cetnik je paradni a zamyslenihodnou figurou. Krasne udelany film. (30.01.2015)

Vcelku povedený film, scénář i herecké výkony na slušné úrovni. Ohledně narážek na propagandistický obsah bych řekl, že taková už byla doba a film jí zachycuje vcelku věrně (samozřejmě by se něco našlo, přinejmenším vlasovci), ať už se nám to líbí nebo ne. Velké plus filmu je samozřejmě použití věrné techniky, tedy opravdových německých tanků Pzkpfw IV. Mimochodem, víte že na mostě odpálený panzerfaust proti Pzkpfw IV byl skutečný a tank byl skutečně zničen? Pár let po válce, kdy byl film natočen, se tu německé obrněné techniky nacházelo hodně a nebyl to problém, pro dnešní filmaře by to byl trochu luxus, originální Pzkpfw IV v dobrém stavu má dnes obtížně vyčíslitelnou historickou hodnotu a cenu v řádu desítek milionů :) Nicméně tank by byl tehdy do hutí odeslán tak jako tak, stejně jako desítky jiných, takže nemá cenu truchlit a nezbývá než jen si trochu trpce vychutnat neopakovatelné a velmi realistické filmové záběry hořící Pzkpfw IV, srovnatelné pouze s dokumentárními záběry z války. (18.09.2010)

Dobrý film, určitě lepší než Osvobození Prahy, ale místy poněkud nudný, za což ovšem nemůže ideologie, nýbrž jeho rozvláčnější druhá polovina. Co se týče bitevních scén a přestřelek, Otakar Vávra nikdy nebyl žádný Jiří Sequens, ovšem vždy udělal maximum pro to, aby to, co právě točil, bylo co nejatmosféričtější. Tentokrát se mu to povedlo třeba při výborné scéně pátrání po odstřelovači nebo při montáži se stavbou barikády, když si naštvaní a odhodlaní lidé v dlouhém záběru podávají dlažební kostky. Opravdu škoda, že se film po hodině tak nějak okouká a člověk už jen čeká, kdy přijedou ty vyhlížené ruské tanky (v tomto případě tedy ten ruský tank) a bude konec. A i když se mi hudba Jiřího Srnky líbila (ve finále krásně spojil vlastní tvorbu s československou a sovětskou hymnou), Zdeněk Liška pro novější Vávrovy válečné opusy složil přímo nesrovnatelně zajímavější věci. (05.11.2015)

Hned v roce 1946 se objevilo několik filmů, které reagovaly na válečnou zkušenost. Drtivou většinu produkce s touto tematikou tvořily příběhy o nezdolnosti a hrdinství českého národa, občas zůstalo u patetických hymnů, jindy se podařilo realisticky vykreslit lidský příběh. Po dvou válečných komediích (Nikdo nic neví, Velký případ) se objevilo i výjimečné svědectví o době, ve které jsme žili, a z níž cosi stále trvá, příběh židovského transportu Daleká cesta. Ve stejném roce se Otakar Vávra rozhodl natočit svůj první historicko umělecký dokument. Němá barikáda Jana Drdy představovala opravdový literární bestseller a tudíž i vhodnou předlohu pro film. Vávra spojil své zkušenosti, opět se podařilo docílit přiměřených hereckých výkonů a viditelně se učil na škole anglického civilního dokumentarismu. Film je historicky pokřivený stejně jako byla pokřivená doba, ve které vznikal. Zachycuje pouze jednu stranu pražského povstání. Vlasovci se zde pochopitelně neobjevují, stejně jako fakt, že Rudá armáda zachytila v Praze už jen zbytky německých posádek. Přesto Vávra natočil film, který na mě dodnes působí silně emotivním dojmem, a to už vůbec nemluvím o tom, když jsem ho viděl v dětství poprvé. Vznikl příběh o pražském povstání a o lidech, kteří se jej zúčastnili. Jinak vzniknout ani nemohl, pokud se nechtěl střetnout s režimem. Byl logickým vyústěním doby. Z řady angažovaných filmů s hrdinskou tematikou je umělecky nejzdařilejší. Výrazné výkony Barbary Drapińské, Jaroslava Marvana a Vítězslava Bočka. Pan Vávra vystupuje v televizi jako pamětník a režisér filmů s Adinou, Lídou a Natašou. Ale měl by občas mluvit i o letech následujících. PS: Někteří recenzenti si tento film viditelně pletou s Vyšším principem Jiřího Krejčíka (1960). V tomto filmu má slovo dělnická třída, zastřelení studenti se tu nevyskytují. (08.02.2004)