Proti všem

Pre mňa najlepší diel trilógie. Možno preto, že vzletné reči nahradili životaschopné a uveriteľnejšie dialógy, že je tu naozaj každý proti každému, aj brat proti bratovi. Tentokrát tu už nemáme čisto čiernobiele rozdelenie skupín a postáv, brutálnemu násiliu sa nikto nevyhýba a uvidíme, čo je to napríklad náboženský fanatizmus. Realita možno bola trochu iná, ale pre neznalca týchto dejinných udalostí ide každopádne o hodnotný informačný výlet do jedných z najzaujímavejších časov českých dejín. Mladých, nových divákov by mohlo zaujať, že tentokrát nesledujú veľkú počítačovú bitku, ale že tu sú skutočne všetci bojujúci z mäsa a kostí. Je to síce statickejšie, ale takto sa točili filmy v tomto období aj v Hollywoode a Proti všem za nimi monumentalitou nijak výrazne nezaostáva. (11.06.2014)

Posledný diel tejto husitskej trilógie je určite najslabší. Má už viacero prázdnych pasáží a momentov, postavy, resp. celé hnutie je tu vyjadrené až príliš maximalisticky - naopak bitva na Vítkově je takmer dokonalá. Navzdory všetkým neduhám Boží bojovníci sú základnou kostrou naších dejín a celú trilógiu tu hodnotím predovšetkým ako celok. (01.12.2016)

Po letech dokoukán třetí díl Vávrovy husitské trilogie. Ze všech tří částí asi nejslabší. Čtvrtou hvězdičku přidávám především za finální epochální bitvu na Vítkově. Jinak je to hodně o politických machinacích...Je tu nejen Pražské katolické měšťanstvo a katoličtí kněží, jsou tu Husité, mezi kterými to začíná vřít a kteří se začínají štěpit, ať už na umírněné husity, na radikální, ale i na odštěpení zfanatizovaných adamitů, či chcete-li pikartů.... (08.12.2022)

První díl byl emotivní, druhý ideologický a třetí idealistický. Trilogie si prošla vývojem, ne nepodobným tomu historickému. Od počátečních nadějí zoufalých poddaných, přes boj za lepší svět, až po budování odkazu. To poslední symbolizuje postava Jana Žižky, který se snaží najít v lidech to lepší a ostře se vymezuje proti adamitům a jiným radikálním proudům. Otakar Vávra si uvědomoval, že jen s tímhle by film nenatočil a proto se znovu spolehl na bitvy. Je jich několik, a zvlášť ta na Vítkově je opravdu povedená. (15.05.2020)

Původně jsem tu měl jen jednu hvězdičku, ale po nedávném shlédnutí se musím opravit. Jakoby opatrné politické tání v polovině 50. let zaznamenal i tandem Vávra-Kratochvíl, a na poslední chvíli je vtělil do filmu. Hlavní dějová linie se vůbec nezabývá nějakými husity, křižáky apod. Jsme plně soustředěni na tragický osud mladé ženy Zdeny, kterou pomýlí charismatičtí táborští kazatelé Kániš a Bydlínský. Jejich soustředění na sexualitu a blížící se svět bez tělesného hříchu Zdenu fascinuje a přitahuje, navíc se do Bydlínského zamiluje. Na poslední chvíli si oba uvědomí, že Kániš nemá budoucnost, ale je pozdě. Kto za pravdu horí... Je otázka, dá-li se tento příběh považovat za jakousi antitezi Husa, nebo jde-li o relikt tažení KSČ proti různým úchylkám, ale připadá mi to velmi odvážné. Vždyť táboři byli první dva díly neustále předváděni jako předchůdci komunistů, jako bojovníci za spravedlivý sociální řád a teď tohle. I mezi nimi byly černé ovce. Škoda jen, že ona sexuální přitažlivost charismatických kazatelů není kromě nějakého toho nahého ramene předvedena lépe... Kladem této hlavní linie je také poměrně životaschopné filmařské ztvárnění. Kamera se občas hýbe, střih je funkční a vůbec je vidět, že Vávra a jeho spolupracovníci se za první dva díly leccos naučili. Druhá linie je tradiční, Žižka, Zikmund, křižáci a bitva na Vítkově. Bohužel je tradiční i v provedení, zvláště dobře je to vidět na bitvě, srovnáme-li ji s přepadem tábora Rakušanů před Táborem. Vše je statické, bez invence a i herecké výkony se plně podřizují monumentální neživotnosti. V ní vyniká především Žižka, u kterého je jediným zdrojem vzrušení otázka, upadne-li či neupadne Štěpánkovi latexový nos. Z celé Vávrovy husitské trilogie je tento díl rozhodně nejlepší. (29.11.2007)