Proti všem

Z celé trilogie asi nejpřístupnější, protože neobsahuje tolik vyumělkovaných dialogů a konečně se objevili i obyčejní lidé, kterým se dá porozumět a nezačínají se okamžitě protivit, i když i takoví zůstali. Možná je to kvůli tomu, že se obsáhl nejmenší časový úsek, a tak nebylo moc prostoru pro rozmělnění poslední části. Bitvy i davové scény opět dokáží ohromit a řadí se k tomu nejlepšímu, co trilogie nabídla. (13.11.2016)

Proti všem aneb Návrat krále českého socialismu. Žižka se v první třetině filmu neobjevuje a vše tak stojí na zástupu vedlejších postav, které však kvůli nedostatečné stopáži nemají prostor se představit, natož aby pořádně zaujali. Naštěstí v závěru přichází vrchol celé trilogie. Pokud Vávra něco uměl, tak to byly davové scény, které jsou na bitevním poli v doprovodu chorálů o to působivější. (10.05.2020)

Z ohlasů na toto monumentální dílo je nejlepší citace z dobového pramene, která jen potvrzuje oprávněnost všeho, o čem dnes mluví devadesátník-pamětník Vávra. Jasné Žižkovo odlišení nejen od adamitů, ale i sebestředného Želivského nejlépe vypovídá o hodnotovém směřování filmu, které je v plném souladu s Žižkovým životem (pozdější odchod z Tábora do Hradce Králové). Zpochybňování vítkovské bitvy nemůže nic změnit na jejím celkovém kontextu i úspěšném odolávání katolické křižácké přesile. Skvělý Štěpánkův výkon v tomto završujícím dílu dosahuje rovněž svého vyvrcholení - živý muž-pragmatický idealista splývá se svou epochou do dvojjediného symbolu. Symbolu demokratického češství. Prokop Veliký, Jiří z Poděbrad, Jan Blahoslav, Jan Ámos Komenský, Josef Dobrovský, František Palacký, Karel Havlíček Borovský, TGM - zhruba takto probíhá další nosná linka pozdějšího dějinného bytí také Žižkova a Husova odkazu. Zlomem, který dal této snaze její nadčasový ráz, byla právě bitva na Vítkově hoře. A tak patos a celé velkolepé pojetí Palackého koncepce jsou víc než oprávněny. Národní malosti si užíváme do sytosti - proč si alespoň čas od času nepřipomínat také momenty a chvíle jejího opaku? (26.08.2007)

Film plný patetických hereckých výkonů ale i vtipných postav (Jaroslav Vojta se sekerou a v transu celých 100 minut). Druhá půlka plná řeží je vyloženě dobrá. Děj je notoricky znám, chtěl bych jen vyzdvihnout krásnou jeptišku Janu Rybářovou, kterou můžeme vidět prakticky jen zde a v Krškově Stříbrném větru. Škoda! Nádhernou roli tu také ztvárnil Václav Voska, který, chtěje aby svět byl jeden velký grupen-sex z toho udělal odnož církve. Docela jsem mu fandil ale nepovedlo se to. Zajímalo by mě, co by na tuto krvežíznivou bandu s cepy řekl Jan Hus. Obávám se, že to byl jen farář, který chtěl reformovat církev a že jeho záměrem nebylo rozpoutat občanskou válku. (12.05.2012)

Pokud neznáme nebo si na chvíli odmyslíme husitskou historickou tradici a její postavení v socialistickém dějepise, ocitáme se ve slušném ideologickém zmatku. Všichni se tu totiž chovají stejně, mají šílené výrazy, fanatické řeči a třískají do všeho, co se hýbe. Zkrátka nemám komu fandit, což mi připadá zajímavé. Velkolepé pojetí, obzvlášť záběry bitvy na Vítkově, je taky nesporným kladem. Přesto se vám svěřím, že postupem času se s Vávrovou trilogií srovnávám stále obtížněji. Herci jsou nesnesitelně teatrální, milostná zápletka s panicem a novickou trapná a celé mě to hrozně nudí. (3. hvězdička je za adamity a za to, že co do operní stylizace je to pořád o poznání únosnější než Borského Roháč.) (25.01.2010)