We Live in Prague
Obsahy(1)
Filmový fejeton ze života v pražských ulicích. (oficiální text distributora)
Recenze (19)
Ve své době docela novátorský počin a jinak stále docela svěží dílko, dokument jasně předzaznamenal další vývoj tohoto režisérského génia, a sice, jakým směrem se pak dál tento režisér bude dále ubírat. Viděno v cyklu "Hledání ztraceného času" (Archivní žurnál číslo 33). U zrodu filmu stáli samí dvacátníci:-) Vávra 22 let, Jaroslav Tuzar (ruční kamera) 25 let, a Františku Burianovi (hudba, hlasy a zvuky) bylo 29 let. ()
Stejně jako tehdy žijeme i dnes. Aneb o pražské každodennosti. Nicméně mnohem radši mám Ruce v úterý (1935), které jsou také o životě, ale člověk se víc dozví. ()
Rytmizovaná pohľadnica na život hlavného mesta medzivojnového Československa. Neobvyklé uhly kamery zachytávajú rôznorodé, často na metóde kontrastu vystavané výjavy (láska smutná čakajúca versus láska naplnená, veľkolepé moderné stavby versus tradičné baraky nižších sociálnych vrstiev a podobne). ()
Film, který pravděpodobně neměl být tak úplně dokumentem, má dnes neocenitelnou dokumentární hodnotu. To dělá čas. ()
Žeby ten život (v Prahe, alebo kdekoľvek inde) nestál za to? Čo tá samovražda v závere?! Myslím, že nie je každodenná - a dať to do finále filmu sa mi zdá predimenzované. Inak, samozrejme, historická hodnota je nepopierateľná. ()
Než se nestor českých režisérů Otakar Vávra prosadil jako tvůrce celovečerních hraných filmů, vložil své síly do výroby krátkých avatgardních snímků. Poprvé měl možnost prosadit se v roce 1930 brněnskou etudou Světlo proniká tmou. Po několika zamítnutých projektech (jakou byla například Wolkerova sociální balada Topičovy oči) vznikla pozoruhodná reportáž životního rytmu velkoměsta Žijeme v Praze, postavená na mnoha kontrastech jako svatba a pohřeb nebo luxusní vily na Babě versus chudá dělnická kolonie. Zajímavostí však zůstává, že většina těchto scén byla hraná a Vávru později motivovala při vytváření scénářů ze současnosti (nejvýrazněji se tato tendence objevuje v dramatu Šťastnou cestu). Na snímku se pak podíleli významným způsobem začínající kameraman Jaroslav Tuzar a avatgardista Emil František Burian. O neradostném postavení mladých filmařů z počátku třicátých let svědčí nejlépe ta skutečnost, že do cechu starých rutinérů pronikl pouze ambiciózní Otakar Vávra. K samostatné režii krátkých filmů se až do roku 1938 nedostal ani Jiří Lehovec, ani Jan Kučera a vlastně ani Alexander Hackenschmied, který z existečních důvodů přešel k nově založenému oddělení Baťových závodů ve Zlíně. ()
Třináctiminutový Vávrův exkurz do matičky Prahy v první polovině 30. let, ve kterém má divák možnost vidět výjevy rozličného rázu, od veselých příhod po ty spíš smutné, od mládí po stáří - zkrátka všechno, co si člověk dokáže představit pod jakousi rozmanitou každodenností. ()
Stále svěží a zajímavá avantgarda. | ► Žijeme v Praze ()
Kontrastními záběry dynamizovaný inscenovaný portrét české metropole jako města, které se přes živé tradice otevírá budoucnosti a jehož přítomnost je stejně památná jako historie. Zdůrazněnou všednodenností se ohniskem dění stávají sami Pražané a velkolepou pointou v záběrech na památky osvětlené elektricky se jeho podstata shledává v lidské práci, která překlene i všudypřítomné osobní tragédie – chudobu, osamocenost, sebevražednost. Film svou estetikou souzní se soudobou postpoetistickou revizí avantgardistického civilizačního optimismu – a z této perspektivy umožňuje i jiný, pesimističtější výklad, jemuž napomáhá asociativní výstavba, při níž se scény navzájem negují, a navozují tak dojem nepřestajného kolísání, potažmo kolapsu. Tato dvojznačnost mě na něm také oslovila nejvíce – spolu s otázkami po příbězích, které jednotlivé obrazy naznačují. Filmový román. ()
Jednoduchý dokument, ktorý sa snaží poňať, čo najviac oblastí života v Prahe. Kamera je na môj vkus dosť nestála a nezaberá vždy všetko zo správneho uhla. Mimochodom tento film mi veľmi pripomínal tie zo začiatku storočia, čo robili Američania a Francúzi. ()
@ Hedka: Mně se to též jaksi nehodilo do závěru filmu a nepochopila jsem, co tím chtěl básník říci!? Ale pak jsem si řekla, že nemusím všemu rozumět... ()
Nevím, v čem měl být přesně přínos filmu, ale pokud šlo o to zachytit dobovou Prahu a její všední život, tak se podle mě snímek povedl. ()
Wááááu ! Praha v roku 1934 !! Úplne iný svet !!! A ľudia netušia, čo ich čaká, čo čaká Prahu a čo svet... ...rovnako ako Vávra, že sa na ich premeny bude dívať ešte 77 rokov. ()
Žánrový snímek Prahy, za otravnou hudbu Emila* dolu... ()
Život v Praze se Vávra snažil pojmout vtipně a zároveň dramaticky. Svatební pochod, v zápětí pohřeb, stařenky s nůši na zádech utíkající před četníky, věčný ruch na ulici, u Vlatvy lidé a děti krmící kachny, záznam fotbalového zápasu, do toho sebevražda mladé ženy skokem z Karlova mostu - v Praze bylo opravdu živo! ()
zajímavý pohled to tehdejšího života, který každopádně patřím k těm lepším dokumentárním snímkům. Gradací je protiklad pohřbu a svatby. ()
Krasne obrazy Prahy, krasne protiklady zivota (uchvatna scena svatby/pohrbu). V serii dokumentech, ktere nam byly promitnuty, byl tento osvezujicim dilkem... ()
Hezké obrazy Prahy autentické a na svou dobu novátorsky pojaté. Hodnocení: 75 % ()
Velice pěkná a z historického hlediska nesmírně zajímavá procházka Prahou s koláží životních událostí. ()