Plavecký mariáš

Děsivá agitka na kterou už tehdy museli někteří citlivější diváci opovržlivě reagovat. Je prodchnutá kolektivizací, budovatelským nadšením, láskou ke všemu sovětskému (...to je omyl dědo, co myslíte, že by udělali v Rusku, prokopali by kanál k nějakému jezeru a naplnili by tuhle řeku, až by praskla. Jo holečku, dneska už se i přírodě poručit dá. Je tam i František, hodný opovržení. Odnášel si malý smrček z lesa. Kradl ze společného, kouřil v lese (teda na louce) a vůbec si často myslel něco jiného než většina. Třeba že v neděli by mohl hrát fotbal a ne stavět kravín. (06.02.2021)

Veselohra Plavecký mariáš na námět Jana Morávka byla diváky v době své premiéry přijata neobyčejně příznivě. Proč tomu tak bylo? Zaujal je především prostý lidský příběh bývalého plavce Váni, kterému se podařilo sestavit vorařskou partu a pomohl tak dopravit několik tisíc kubických metrů polomového dřeva včas na pilu. Film realizoval zkušený tým filmařských praktiků v čele s režisérem Václavem Wassermanem a kameramanem Ferdinandem Pečenkou, který dokázal citlivě a poeticky přiblížit krásu neporušené přírody a půvab zapomenutého českého řemesla. Snímek je cenný i tím, že ukazuje vltavské povodí v původním stavu těsně před dokončením kaskády velkých přehrad. Budovatelský entuziasmus pak částečně vyvažují mistři ze staré herecké školy v čele s Marvanem, Plachým, Fialou, Pištěkem a dalšími, byť některé dobově podbarvené vtipy a situace pobaví i přes jejich současnou kamennost. (05.10.2008)

Václav Wassermann byl člověk, který psal kdysi výborné komedie (Hej rup!, Katakomby), zaměřené levicově, takže jeho poválečný přechod k agitaci byl asi věcí upřímného přesvědčení. Zvláštní je, že i když přehodil výhybku ze salonních komedií k budování, veřejně se zasazoval za obsazování "buržoazních" hvězd starého Barrandova. Plavecký mariáš vznikal původně se záměrem napsat novou, "pokrokovou" veselohru pro Vlastu Buriana. Měl hrát hluchého voraře Šindeláře, který pak hodně zpopularizoval Jiřího Plachého. Burian totiž nedal ani na přemlouvání Jaroslava Marvana a odmítl. Postava Šindeláře, na jeho projevu závislá, musela být seškrtána na minimum a Plavecký mariáš je proto nakonec jen další story á la Štika v rybníce, kde se všichni můžou přetrhnout, aby "splnili plán", "přiložili ruku k dílu" a kdesi cosi. Šlo to dokonce tak daleko, že i Marvanův malý vnouček je uvědomělým předsedou žákovského výboru ("Dědo, jak se dělí demonstrace?") :o) Neškodná blbinka, opravdu spíš k smíchu. 20% (07.03.2007)

Uvědomělá agitka a k tomu ještě trochu budovatelská to tedy rozhodně je, staří voraři tak trochu nemají mezi mladými své nástupce-konkurenti tak si tak trochu zavzpomínají na svou už dávno zašlou slávu a zapomenutých a dávno už nepoužívaných technik svého jedinečného řemesla...Ale uznejte sami když to tedy nevidíte jinak, a také vtom nevidíte žádnou politiku, tu si musíte u takového filmu prostě odmyslet, že se jim to dařilo celkem dobře a já se i bavil. V těch těžkých dobách bylo absolutně normální že se do společného budování zapojovali jak staří tak i mladí. Samozřejmě film je především postaven na třech hlavních hereckých výkonech a sice na tom asi nejlepším Marvanovém ( Váňa), u kterého byl jeho humor stále snesitelný i v tak těžkých dobách, připadalo mě to jak když Marvanovi jeho herectví vůbec nebrali a nikdo mu nic nediktoval, a on sám si hrál co chtěl a jak chtěl. Pak tam byl ale další z dědkovské trojky a to Jiří Plachý nahluchlý Šindelář, který byl tak trochu mimo, vypadalo to že ze sebe dělal naprostého hlupáka a ničeho si nevšímal, ale když potřebovalo máknout, tak vždy velmi elegantně a bez zbytečných řečí máknul a uplatnil své bohaté zkušenosti. Jeho: "Co říkal?"Já tě neslyšim ! Nebo to nemusel řikat že de, to vidim ne ! By se tu snad ani nedalo spočítat. A poslední byl Eman Fiala lovec zmijí Domáček, avšak u všech prostě zmijař. A pak to tam docela už vázlo Robert Vrchota (hajný Maršík), Gustav Nezval (lesný Šebek) nebo nemakačenko a frajer Václav Mareš, také byli ve svých rolích sice dobří ale jen v rámci svých možností. Tak tedy špatný film to nebyl, určitě jeden z těch lepších Marvanovských podobně jako třeba z té doby Železný dědek, jeho dva Andělové nebo třeba Bylo to v máji, ale musím si odmyslet samozřejmě tehdejší politickou situaci a velmi křečovitý optimismus který byl právě snesitelný jen v rolích těch třech prvorepublikových dědků, zbytek už byl velmi ovlivněn a nebo jak se říká silně zpracován. Také jsem si tady všiml Jiřího Sováka na pile, pro kterého to byl jeden z prvních filmů a zároveň i později pěkných vzpomínek na Jaroslava Marvana, po kterém tak trochu pomyslně převzal žezlo zábavy. No leccos společného měli to se musí nechat. Lepší průměr za 3*. (03.03.2007)

Film je ukážkou, ako môže dopadnúť herec, ktorý patril za prvej republiky k tým najlepším ( J. Marvan). Film som si nahral s tohto dôvodu, aby moje deti vydeli v čom vyrastali naši rodičia. Fanatiznus a to myslím každý je strašná vec. Ten vnuk bol úplne sfanatizovaný!!!! Je to dokument o 50tych rokoch. 35%. (17.10.2005)