Dracula

Nosferatu pre mňa znie strašidelnejšie než Dracula, taktiež ten starší film mal perfektnú hudbu a bol strašidelnejší, tu naopak úplne chýbala, čiže podľa tohto by to mal byť skôr prepadák, no film nebol nudný a tiež nemal prehnanú dĺžku. Bol to obyčajný priemerný film, ktorý síce miestami napríklad nasvietením Draculovho oka vyznieval skôr smiešne, no nedá sa povedať, že by niečo pokazil. (22.07.2013)

Asi nejlepší zpracování knihy B. Stokera. Tento film ani po tolika letech neztratil nic ze své působivosti. Béla Lugosi je opravdu magický. A co všechno dokázali tvůrci filmu jen se stíny a párou, to je opravdu neuvěřitelné. Ne, že bych se bál, ale atmosféru má Dracula strašidelnou. A to já spíš čekal, že se tomu budu smát. Přece jenom 70 let starý horor! (01.08.2002)

Ač to podle hodnocení nemusí vypadat, jsem zklamán. Tod Browning má ohromné cítění pro detail: východy slunce a vůbec trocha poetiky kontrastují s nepříliš přitažlivým prostředím zatuchlého hradu, záběry na roztomilé myšky lezoucí ze svých děr a pak samozřejmě úžasné oči Bély Lugosiho, jejichž uhrančivá síla je využívána celkem často. Když hrabě Dracula schází se svítilnou ze schodů nebo bledá ruka otevírá rakev, to jsou malé drobnosti, které tvoří hororovou atmosféru filmu. Snímek ale nejvíc pokulhává v dramaturgii. Úvod je sice svižný – parádní cestu kočárem okopíroval Coppola sprostě celou – a divák se těší, co přijde dál, ale od půlky není výraznějšího místa, kdy stoupá či klesá napětí, a mě přepadá smutek, protože jsem od Draculy čekal trošku víc. (17.04.2006)

Škoda, že nedostaly více prostoru Draculovy konkubíny, scény s nimi se blížily naprosté dokonalosti. Té pak dosáhl díky démonickému Belovi Lugosimu sám Dracula a ani nemusel povytahovat špičáky. První a formálně vynikající filmové zpracování Stokerova slavného románu kazí jen poněkud větší porce naivity, co do zpracování obsahu. Jinými slovy chyběl mi potřebný tah na branku zúročený v rámci možností hrůzyplným finále, zde to byla jen překvapivě odfláknutá hrůza a za ni hvězdu dolů. (16.11.2018)

Draculovská verze Toda Browninga opouští dvě podstatné věci, charakteristické pro předchozí verzi Friedricha Wilhelma Murnaua: expresionistické mistrovství formy a vidění Draculy jako nelidského monstra. První odklon je jednoznačně ke škodě, film působí vizuálně dost nepřesvědčivě a určitá umělost narozdíl do expresionistických kulis boří genius loci filmu. Více než dvě třetiny snímku se odehrávají v nudném salónním prostředí Anglie, scénář prudce redukuje rumunskou expozici i finále v opatství ve Whitby. Prostřední část se zamotává do repetic podobných dialogů i scén a nemohu si pomoci, když není na plátně Dracula, je poněkud nudná. Browning působí jako filmař těžkopádně, střih je hodně uhozený a narozdíl od Jamese Whalea (téhož roku natočil Frankensteina) nemá takový dar pro kompozici obrazu. Druhý odklon však téměř vše napraví. Bela Lugosi dodal Draculovi aristokratický rozměr, který mu přihrblý Max Schreck upřel, a umocnil démoničnost a charisma, které z transylvánského hraběte čiší. Jeho "I am... Dracula" je jedinečným svědectvím o tom, jak hluboko se Lugosi do postavy ponořil a jak labužnicky s ní vychutnal každičké slovo. Detaily na jeho tvář s expresionisticky zvýrazněnýma očima nepůsobí při nejlepší vůli směšně ani v čase splatterů a slizu. Je to právě jeho díl zásluh, který učinil z této verze Draculy kult, byť např. Coppolova verze je filmařsky mnohem dokonalejší. (22.12.2005)