Dracula

Bela bol príšerný herec, ktorý mal ale to šťastie byť v správnom filmovom období na správnom mieste a s tým správnym prízvukom. :) Bohužial ma jeho Dracula len nechcene pobavil ale vôbec nevystrašil. Z obdobia ked sa natočilo tolko výborných hororov ma vyzdvihovanie práve tejto nudy dosť prekvapuje. (13.10.2012)

Škoda, že nedostaly více prostoru Draculovy konkubíny, scény s nimi se blížily naprosté dokonalosti. Té pak dosáhl díky démonickému Belovi Lugosimu sám Dracula a ani nemusel povytahovat špičáky. První a formálně vynikající filmové zpracování Stokerova slavného románu kazí jen poněkud větší porce naivity, co do zpracování obsahu. Jinými slovy chyběl mi potřebný tah na branku zúročený v rámci možností hrůzyplným finále, zde to byla jen překvapivě odfláknutá hrůza a za ni hvězdu dolů. (16.11.2018)

Dracula z roku 1931 je tím typem filmu, kolem kterého se vytvoří obrovské haló a jeden pak od něj očekává něco, co ten film snad ani nemůže nabídnout. Přesto má tato klasická verze svoje kouzlo a to samozřejmě hlavně díky ústřední postavě, Bela Lugosi vypadá přesně tak, jak bych si upírského hraběte představoval. Co mi tam naopak docela zásadně chybělo, byla absolutní absence ikonických upírských tesáků. A ještě musím vyzdvihnout jednu věc- promo plakáty, tomuto já říkám umění, krása. (04.05.2014)

Dracula vyniká predovšetkým mimoriadnymi hereckými výkonmi (a to nemám na mysli len Lugosiho famóznu exhibíciu). Svoje krásy dokázal prezentovať aj vďaka (na rok 1931) realisticky pôsobiacim interiérom štúdia a.. tam všetka chvála bohužiaľ finišuje. Belom sa to začína, Belom sa to končí. Bez ohľadu na to aký je vo stvárnení svojej prelomovej role fantastický, jeho "mladší nemecký bratranec" Nosferatu (atmosfericky i prezentáciou dejstva) stál za viac a preto skrátka nemôžem ísť s hodnotením vyššie. (01.07.2011)

Výrazná mysterióznost Bely Lugosiho napomohla vytvořit z Draculy kultovní záležitost přetrvávající mnoho desítek let. A nutno dodat, že i značnou měrou Toda Browninga, který se nespokojil s pouhým přenesením Stokerovi předlohy, ale vnesl do přitažlivého příběhu nesmazatelnou symboliku. Pochmurnost prostředí se plně ztotožňuje s proměnlivou mimikou Lugosiho obličeje; od dobrosrdečného odevzdání až po úlisný úsměv završený palčivými záblesky uhrančivých očí. Tím se Bela Lugosi zcela oprávněně staví do pozice jednoho z nejlepších představitelů upířího hraběte. „Zemřít, být opravdu mrtev, to musí být nádherné.“ (20.01.2011)