Hodiny zoufalství

Urcite napinavejsi a lepsi nez podobny Key Largo (a obeslo se to i bez uraganu). Slusne vykreslene a zahrane postavy, zajimavy scenar a dobre tempo. Nezda se mi to ale moc verohodne, aby otce ci dceru pousteli bezne ven, nechavat matku se synem zamcene v loznici, lehke rozlouceni se Glenna s pistoli... Ja zde tedy nekolik chybicek videl, ale bavil jsem se dobre. Bogart byl ve sve posledni hlavni roli vyborny. (13.10.2012)

Zkusímli si na nečisto něco tomu filmu vytknout, tak zjistím, že nemám co. Od počátku do posledního záběru napínavé drama plné humoru, který nezlehčuje závažnost základního motivu rodinné lásky pociťované a hájené z obou stran konfliktu. March i Bogart jsou naprosto výteční, scénář nemá ani dírečku, příběh odehrávající se povětšinou v jednom domě prochází nečekanými a těžko předvídatelnými zvraty, aniž v jediném momentě postrádá logiku. (15.05.2010)

Nejsem sice znalcem amerických filmů z této doby, ale mám pocit, že film je klasikou svého žánru. Od Wylera jsem už pár věcí viděl, skoro všechno je špička, tento film nevyjímaje. Jediné co k tomu mám, že mne to nestrhlo, na rozdíl od ostatních jeho snímků. Nedávám plný počet, možná nebyla úplně ta pravá nálada...80% (02.01.2012)

Nešlo mi to moc číst a mezi řádky jsem nic nenašel. Přestože vím, že Joseph Hayes je oblíbeným autorem mých oblíbených autorů, nedokázal jsem se do této desky zaposlouchat. Jako divadelní kus by to pro mě bylo asi nejpřijatelnější. Ani Humphrey Bogart tu příliš nezazářil, a ostatní o to méně. Přes všechny peripetii bylo patrné, že se to všechno odehrávalo pod taktovkou otce rodiny, a vůdce kriminálníků začal po počátečním překvapení pomalu a jistě ztrácet půdu pod nohama. Police nepolicie, dopadlo by to asi stejně. (13.10.2019)

Tři uprchlí trestanci s Bogartem v čele chtějí v domě spořádané rodiny Fredrica Marche přečkat dobu, než získají peníze k další fázi útěku... Film má výborný začátek. V elegantní zkratce představí všechny figury na výchozích pozicích šachovnice a navodí očekávání hitchcockovské kombinace melodramatu a krimi. Alfred Hitchcock by ale nikdy nedovolil, aby filmu v třetině došlo palivo a do konce se s tím deficitem potýkal, jako se to stalo Williamu Wylerovi. Nevím přesně, v kterém okamžiku, ale začal jsem mít dojem, že ten kriminální rámec není zdaleka tak zajímavý jako sociální konflikt, bublající pod povrchem. Humphrey Bogart a Fredric March teoreticky mohli jako děti sedět ve stejné školní lavici. Teď ale zosobňují dvě různé životní cesty, které z ní vedly. March se vydal tou "správnou", konvenční. Bogart vyrostl pro šibenici, což je snadné odsoudit, ale dobrodružný život ho naučil pohotovým reakcím a vytříbil jeho sociální inteligenci, kterou Marchova zlenivělá mysl postrádá. Momenty, kdy se ukazuje, že Bogart rozumí svým rukojmím lépe než jejich otec a manžel, měly IMHO větší dramatický potenciál než takové ty obligátní kriminální scény, které film upřednostňuje. Potenciál zpochybnit zdánlivě nenapadnutelně "správné" hodnoty, které obhajují pokrytectví a lhostejnost, prostřednictvím postavy, která o žádné hodnoty neusiluje. Ale nechci filmu podsouvat něco, o co mu snad ani nešlo. Chci jen vysvětlit mírnou rezervovanost svého hodnocení. Mezi chytrým začátkem a emotivním koncem (obé 100%) vidím pole problematické úrodnosti. 70% (01.03.2010)