Marie Popelková

Marie Popelková se narodila 16. března 1906 v Praze. Po krátkém školení začínala jako herečka a operetní zpěvačka u kočovných divadelních společností (1927 – 1931) pod jménem Mimi Popelková. Dále prošla českobudějovickým Jihočeským národním divadlem (1931 – 1933), dalšími divadelními společnostmi (1933 – 1940) a do konce okupace byla herečkou a subretou Východočeského národního divadla – Východočeské společnosti (1940 – 1945), kde byla zároveň také místoředitelkou.

Po okupaci už pod jménem Marie Popelková pracovala jako divadelní ředitelka na různých scénách (1945 – 1956), např. Městské divadlo Most, kde také vystupovala. Ve vedoucí funkci setrvala i nadále, když až do odchodu na penzi vedla propagační oddělení Pražského kulturního střediska (1956 – 1965). V 70. letech výjimečně hostovala na scéně Hudebního divadla Karlín (např. roku 1972).

Především jako operetní herečka využívala svůj efektivní zevnějšek a hlasový projev. Zejména ve Východočeské společnosti patřila k předním oporám tamějšího činoherního a operetního souboru. Ovšem v pozdějších létech se hlavně ve filmu přehrála do afektovaných a matriarcharních dam a stařen (díky tomuto zjevu často ve filmu představovala šlechtičny a či bohaté dámy).

Na divadelních prknech se například objevila jako Paní Eynsford – Hillová („Pygmalión“), Baronka („Slaměný klobouk“), Anna Whitmannová – Murrayová („Dceruška jede na weekend“) i jako Ethel Chauvenetová („Harvey a já“). Do českého filmu poprvé pronikla ve 30. letech – v jednom roce 1937 ve třech snímcích ještě jako Mimi Popelková.

Onen rok tedy byla obyvatelkou periferie ve Slavínského komedii FALEŠNÁ KOČIČKA (1937), návštěvnicí „Batalionu“ v dramatu BATALION (1937) Miroslava Cikána podle románu a divadelní hry Josefa Haise – Týneckého a animírkou ve Vávrově PANENSTVÍ (1937). Následovala pauza, kdy se věnovala převážně divadlu.

Po dvanáctileté přestávce byla už ve znárodněné kinematografii 40. let jen baronkou Portheimovou v historické fresce REVOLUČNÍ ROK 1848 (1949) Václava Kršky. Opět se na dvanáct let odmlčela a prakticky už jako penzistka si do smrti přivydělávala řadou filmových roliček. Ovšem v této době, stejně jako v REVOLUČNÍM ROCE 1849, už používala jméno Marie Popelková.

Tedy v 60. letech se objevila v titulech KAŽDÁ KORUNA DOBRÁ (hraběnka Leopoldina Schönwaldová), IKARIE XB 1 (mrtvá žena), ZTRACENÁ TVÁŘ (host), FANTOM MORRISVILLU (svatebčanka), DÁMA NA KOLEJÍCH (dáma na přehlídce), POSLEDNÍ RŮŽE OD CASANOVY (paní z Jezeří), HAPPY END (příbuzná), DÍVKA S TŘEMI VELBLOUDY (sousedka), ŠÍLENĚ SMUTNÁ PRINCEZNA (dvorní dáma), ŠEST ČERNÝCH DÍVEK ANEB PROČ ZMIZEL ZAJÍC? (stařena). A na tuto slibně započatou dráhu epizodkářky navázala i v 70. letech, kdy i s přibývajícím věkem hrála ročně třeba i ve třech filmech.

Až do roku 1977 tedy předvedla členku docentovy suity – matriarchální stařenu (ĎÁBELSKÉ LÍBÁNKY), trojroli žebračky, matky slečny Elis (hrála Andrea Čunderlíková) a služebné Coletty (LUK KRÁLOVNY DOROTKY), dále dvořanku (RADÚZ A MAHULENA), zákaznici (ŽENY V OFSAJDU), švagrovou vévody z Orleánsu (TAJEMSTVÍ VELIKÉHO VYPRAVĚČE), stařenu v herně (HRÁČ), stařenku (SEDMÉHO DNE VEČER), návštěvnici domova (VELKÉ TRÁPENÍ), vévodkyni u Ferrera (HVĚZDA PADÁ VZHŮRU), babku (ANNA, SESTRA JANY), dámu v šantánu (ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELA) a naposledy stařenu (trilogie OSADA HAVRANŮ, NA VELIKÉ ŘECE a VOLÁNÍ RODU).

Tyto čtyři posledně jmenované tituly měly premiéru až rok po smrti Marie Popelkové, VOLÁNÍ RODU dokonce dva roky. Ojediněle vystupovala též v dabingu (jako Bertrandová /Anna – Marie Rochand/ ve francouzském filmu OKNO DOKOŘÁN / PAR – DESSUS LE MUR atd.), v rozhlase a nebo v televizi (SVĚT JE BÁJEČNÉ MÍSTO K NAROZENÍ apod.). Marie (Mimi) Popelková zemřela roku 1977 v Praze ve věku sedmdesáti jedna let.

Bohužel neznáme ani přesné datum – den a měsíc – jejího skonu. Ovšem filmu se věnovala až do svého konce, ještě v roce svého úmrtí se stihla objevit ve čtyřech filmech a ve dvou filmových rolích (ve Schmidtově pravěké trilogii se objevila ve stejné roli). Ač nikdy nezískala velkou či výraznou filmovou úlohu, patří právem do dějin české kinematografie.

Jaroslav "krib" Lopour