Tajemství velikého vypravěče

Karel Kachyňa v neblahé situaci na počátku normalizace sahá po kvalitní historické látce mimo témat z domácího prostředí, vybírá si Dietlův scénář již jednou adaptovaný pro televizi (triologie Alexander Dumas starší s Vladimírem Menšíkem) a inscenuje ve studiu pro filmové plátno barevnou podívanou s výpravnými kostýmy a hvězdným hereckým obsazením. I v téhle historické komedii a v studiovém prostoru vytváří Kachyňa doslova vyšperkované umělecké obrazy včetně zajímavých němých "videoklipů" k Třem mušketýrům a Hraběti Monte Christo, které svou poetikou i kombinací hraných pasáží s animací připomínají dobrodružné filmy Karla Zemana. Bratři Štěpánkovy sice Menšíka nenahradí, ale do rolí obou Dumasů se napokon velice hodili a nabízí se tak o něco zajímavější srovnání mezi charaktery otce a syna. Pak tu je Dumasův život, kariéra, vzestup, konflikty i pád, které jsou už taky zajímavé sami o sebe. Stejně jako spojení Dietla a Dumase do jednoho filmového díla (nebo tedy do dvou) je velice specifické, oba pánové měli veliký talent, stejnost závislost v neustálem psaní a v něčem snad taky trochu podobnej osud a pak i tu posmrtní pověst. Jak se ukázalo, bylo těžké nejen psát jako Dumas, ale i psát jako Dietl, když se podíváme, jak se další tvůrci neúspěšně pokoušely hned dvakrát navázat na jeho nejslavnější seriál. Jo, filmy tohoto typu určitě můžu a skvělých herců tu bylo dost (Otakar Brousek v roli barona, z hereček Dvorská, Hlaváčová,...) 90% (10.02.2017)

Tomuhle já říkám film! Pořád čekám na nějaký nový film, který mě ohromí a ono se to naprostou náhodou povede tomuto 51 let starému filmu. Naprosto precizní filmařina, která mě vsadila do křesla a nedovolila mi se zvednout. Práce kamery, způsob vyprávění, hudba a špičkové herecké výkony mnoha a mnoha herců, v čele s naprosto brilantním Martinem Štěpánkem. Škoda, že díky svému politickému přesvědčení už později hlavní roli nedostal. (01.08.2022)

Příběh velkého spisovatele vyprávěný velmi odlehčenou formou. Záletník, kalič a velkospisovatel. Sopka, která svou tvorbou zasypala sama sebe. Oba Štěpánkové jsou výborní a možnost vidět mnoho dnešních hereckých stařenek v plné kráse ve večerních šatech též velmi potěší. Rozhodně zábavné vyprávění.Připomnělo mi to mládí na studentských kolejích. 75% (01.02.2014)

O Alexandru Dumasovi jsem toho nikdy moc nevěděl, kromě klasickýho: spisovatel z romantismu, specializoval se na dorbodružné romány oplývající širokým záběrem společnosti a byl hodně oblíbený. Tento film mi ale ukázal, jak skvělým fabulátorem byl Dumas a jak skvělým fabulátorem byl i Jaroslav Dietl. Jedna scéna z filmu mi ulpěla dodnes a budu si ji pamatovat ještě hodně dlouho, ne-li napořád. Když Dumase soudí, že ukradl jednomu svému spoluspisovateli jeho román, Balzac (Petr Kostka) vystoupí na jeho obranu, přestože se jako lidé rádi moc nemají. A říká: Psát s Dumasem znamená psát jako Dumas. A to řekl prosím člověk, který nechal své romány přepisovat, aby nikdo v budoucnosti nemohl podle jeho písma poznat, jak těžké pro něj bylo usmolit kloudnou větu. Konečná epizoda, kdy se Dumas snaží, jako už mnohokrát dříve v deliriu bavit pařížskou společnost svým vyprávěním, ale plete se a oni si z něj nakonec dělají legraci a tupí jej, je taky nezapomenutelná a krásně ukazuje, jak je úspěch pomíjivej a sláva vrtkavá. (30.07.2006)

Pro mne zatím nejlepší Štěpánkova role. Musím přiznat, že tento film na mne dýchl silně sentimentálně - svým ještě šedesátkovým vizuálem i obrazovým vyprávěním, vyzněním některých scén, zvláště pak té poslední ("Němci táhnou na Paříž!" - "Tiše! Nebo vstane a půjde s nimi bojovat!"). Taky tradiční silná Liškova hudba. To vše pro mě jednoznačně přebíjí mnohé zkratkovitosti a vynechávky v ději (třeba synův přerod z odpůrce v obdivovatele), na které, předpokládám, bylo více prostoru v o něco starší trojdílné adaptaci. (27.09.2018)