Vladimír Švabík

Vladimír Švabík se narodil 21. května 1920 v Kyjově. Vyrůstal v Moravském Krumlově a v Brně. Tak už v těchto městech se věnoval ochotnickému divadlu (v Brně to bylo královopolské divadlo Bratrství). Jako profesionál začal v Krajském oblastním divadle v Olomouci (1949 – 1950).

Poté prošel Švabík dalšími oblastními divadly Slováckého divadla v Uherském Hradišti (1954 – 1957), dále kolínského Městského oblastního divadla (1957 – 1960), Stálé zájezdové scény Praha (1960 – 1962) a až do odchodu na penzi šumperského Severomoravského divadla (1962 – 1981), kde stanul i ve funkci ředitele (1969 – 1981). A v letech 1982 – 1984 hostoval v pražském Divadle E. F. Buriana.

Jako herec měl za sebou řadu výborných hereckých výkonů, avšak nejvýraznější jeho práce byla éra ředitelská, kdy i v nepříznivé normalizační době dokázal udržet pozitivní tvůrčí atmosféru. Často zval též k pohostinské spolupráci různé umělecké režiséry.

Postupně si zahrál Vocílku („Strakonický dudák"), Stárka („Její pastorkyňa"), Komisaře („Kariéra Jožky Púčika"), Loiseau („Anděl z Rouenu"), Vavřince („Romeo a Julie"), Grumia („Zkrocení zlé ženy"), Dulského („Morálka paní Dulské"), Pšenku („Mrtvé moře"), Enrika („Škola pro ženy"), Marca („Mrtví daně neplatí"), Lízala („Maryša"), Andrýse („Hádajú sa o rozumné"), Hugo Probsta („Premiéra se odkládá"), Vilíka a Prubíka („Jak se vám líbí"), Vacha („Srpnová neděle"), Hadriána („Hadrián z Římsů"), Štěpána („Noc na Karlštejně") i Trufaldina („Sluha dvou pánů").

Od 60. let se objevoval v inscenacích „Květy a kořeny" (Esmond), „Dobrý voják Švejk" (Katz a Vodička), „Křišťálová noc" (Struna), „Drahomíra a její synové" (Česta), „Divotvorný klobouk" (Koliáš), „S láskou nejsou žádné žerty" (Baron), „Mnoho povyku pro nic" (Borachio), „R. U. R." (Konzul Busman), „Úklady a láska" (von Walter), „Hrátky s čertem" (Omnimor), „Naši furianti" (Matěj Šumbal), „Ženský boj" (Rapota), „Zločin a trest" (Lužin), „Pygmalión" (Doolittle), „Paličova dcera" (Valenta), „Veselé windsorské paničky" (Falstaff), „Jízdní hlídka" (Valenta), „Muži v offsidu" (Richard Načeradec), „Lucerna" (Ivan), „Jacobowsky a plukovník" (Dědeček), „Už mou milou..." (Host), „Múzy" (Zřízenec), „Sicilská komedie" (Strýc) aj.

Nevelkou filmografii mají na svědomí mimopražská angažmá. Debutoval jako jednačtyřicetiletý ředitel ve dramatickém snímku ČERVNOVÉ DNY (1961) Antonína Kachlíka. Po osmi letech se do ateliérů vrátil jako sluha v historickém thrilleru Otakara Vávry KLADIVO NA ČARODĚJNICE (1969). Pravidelněji hrál až v 70. a 80. letech.

Zprvu byl mj. horníkem Fantou Dziedzinově dramatu BITVA O HEDVIKU (1972), předsedou ZV ROH Mazačem v Kachlíkově JEZDCI FORMULE RISK (1973), dělníkem na Kladně ve dráma DVACÁTÝ DEVÁTÝ (1974) Antonína Kachlíka a obžalovaným Matějem Viktorem Breberou ve filmu Vojtěcha Trapla TOBĚ HRANA ZVONIT NEBUDE (1975).

Ve druhé polovině 70. let byly uvedeny do kin snímky, v nichž se Vladimír Švabík objevil jako dělník Šrámek ve Skalského dramatu HŘIŠTĚ (1975), předseda školské komise Dr. Vaněk (namluven byl ale Luborem Tokošem) v Brynychově povídce JAK SE PLAŠÍ SMRTIHLAV z povídkového PROFESOŘI ZA ŠKOLOU (1975), zbrojnoš v pohádce Bořivoje Zemana HONZA MÁLEM KRÁLEM (1977), hostinský ve filmu Antonína Kachlíka O MORAVSKÉ ZEMI (1977) a dělník Tonda Kadrnožka v Traplově VÍTĚZNÉM LIDU (1977). 80. léta „načal" lékárníkem v Kachlíkově KOUZELNÉM DOBRODRUŽSTVÍ (1982), mužem v komedii JÁRA CIMRMAN, LEŽÍCÍ, SPÍCÍ (1983) Ladislava Smoljaka, dědou v Borkově komedii KLUK ZA DVĚ PĚTKY (1983) a Šáňou v komedii ANDĚL S ĎÁBLEM V TĚLE (1983) Václava Matějky.

A tuto dekádu zakončil ještě referentem gumárenského závodu Moučkou ve Feničově DŽUSOVÉM ROMÁNU (1984), antifeministickým vrátným stavebního úřadu v černé komedii JAKO JED (1985) Víta Olmera a dalšími snímky (tř. S ČERTY NEJSOU ŽERTY, O PRINCEZNĚ JASNĚNCE A LÉTAJÍCÍM ŠEVCI či BONY A KLID).

Vystupoval i v rozhlase, televizních filmech (např. OH, DIESE TANTE, LÉTO BEZ DOVOLENÉ atd.) a seriálech (př. SLOVÁCKO SA NESÚDÍ apod.). Herec a ředitel Vladimír Švabík zemřel v naprostém zapomenutí 2. března 1992 v Praze ve věku nedožitých sedmdesáti dvou let. Ale pro filmové diváky zanechal téměř dvacet filmových opusů.

Jaroslav "krib" Lopour