Anděl s ďáblem v těle

Zajímavost z rozhovoru "Ladislav Županič: Pro herce neexistuje tabu", který vyšel 15. května v čísle 22/2000 Týdenníku rozhlas. Všechny operety a muzikály u vás uváděné neslouží pouze k pobavení diváků, v některých se objevují i ožehavá témata a aktuální problémy. Jedná se hlavně o to strefit se inscenací do správné doby. Dvě inscenace, které jsme uvedli, byly takříkajíc zlomové a také nejrizikovější: Klec bláznů a Řek Zorba. Klec bláznů snad vůbec poprvé na české jeviště přináší problém homosexuality. Den před její premiérou shodili poslanci ze stolu zákon o registrovaném partnerství. V tu chvíli jsme se stali nositeli určité myšlenky a najednou ta hra byla aktuální. Ještě se nestalo, aby někdo v hledišti projevoval nelibost - je to totiž úžasně lidský příběh. Řek Zorba je v podstatě novodobou tragédií. Přišel v době, kdy jsou lidé rozčarováni z politického dění i ze samotných politiků, z jejich namyšlenosti a sebestřednosti, začínají pochybovat o smyslu života - a najednou jim Zorba přináší poselství, že život je krásný a přes všechny potíže, starosti a strasti stojí za to žít. Dalším příkladem je Anděl s ďáblem v těle. Tento film byl natočen v roce 1982 a tehdy působil jako nostalgická a legrační vzpomínka na první republiku, kdy poslanci zneužívali poslanecké imunity, měnila se vláda, rozdělovaly se funkce, strany si mezi sebou vyřizovaly účty. Uběhlo několik let, vrátila se demokracie i se svými neduhy, my jsme tuto inscenaci uvedli a jeden kritik napsal, že to je první politická satira. (02.03.2009)

Takhle vypadá erotika v podání komunistů. Jak vypadá v době demokratické jsme se mohli přewsvědčit například v Playgirls. Každopádně svádivá erotika je dána nejen kráskami, které se na filmu podílely - například Zdena Studénková, ale i kostýmy a příběhem jako takovým. Vcelku slušná je hudba. Ovšem neřekl bych, že se jedná zrovna o komedii, až několik drobností. To, že je snímek dobře obsazen také nezaručuje úspěch. Ovšem pokud se podíváte jaké filmy byly natočeny v letech osmdesátých není ani divu, že dřív tento film mohli jen těžko uvést. Hloupoučká zápletka ale celý film neutáhne a tak je to spíš jen zajímavá sonda do let prvorepublikových a to zcela jiných než nám nabízely filmy z let třicátých. A přesto si myslím, že právě toto zobrazení je víc autentičtější. (22.06.2020)

Luxusní šantán, ve kterém se při provozování prostituce řídí banky, sestavují rozpočty států a prodávají rozvojové země. Podnik typu "Hotel Tichota" z Obsluhoval jsem anglického krále. Takový podnik vždycky musí vést člověk všemi mastmi mazaný, diskrétní a zároveň kdykoli připravený zasáhnout, když je podnik ohrožen. Taková situace nastává a madam ŠmrncGábi rozjede šarádu, jejíhož konce ani ona sama nedohlédne. Lehká komedie o roztomilém bordelu za Prahou nedosahuje kvalit filmů z tohoto ranku, ale občas se najde dobrý vtip nebo podobná lapálie. Figurky jsou celkem vtipné, zahrané dobrými herci, ale zábava průměrná. 60% (25.05.2014)

Době vzniku filmu poplatná kritika zhýralých mravů prvorepublikových "buržoustů" mi dnes při pohledu na naši současnou "vedoucí třídu" přidadá zase velice aktuální. V roce 1983 se nám tenhle film jevil téměř jako zjevení v nudné šedi tehdejší socialistické produkce: zajímavé kostýmy, hudba, tanec. Ani nám puberťákúm tehdy nedošlo, že zaměstnankyně bordelu nejsou dostatečně atraktivní. Takže z nostalgie přidávám jednu hvězdičku. (04.12.2012)

Tuto komedii mám ráda. I přes nadbytečně dlouhé pasáže z Riviéry ( například až otravně působí vleklé hudební vsuvky při představování jednotlivých slečen). Nicméně lechtivé prostředí, kde jde především o rozptýlení, občasný vtip, vzbuzuje dobrou náladu i u mě, pouhého diváka. A o to zde primárně šlo. Nově příchozí dívka, atraktivní slečna Renáta rozjíždí zábavnou manipulativní hru o lepší život, která vzhledem k jejímu zaměstnání a okolnostem vede jedinou možnou cestou - přes postel vlivných a bohatých pánů. Navíc jí hraje moje oblíbená herečka Zdena Studénková. Praktická a chladně uvažující bordelmamá Gábi Stolařová nemá chybu. Snaživej policejní moula v podání Karla Heřmánka a figurky z policejního zkorumpovaného prostředí jsou také velmi zdařilé. Někdo tento film, který sám sebe nebere příliš vážně, hodnotí odpadem. Já se bavila a statečně to přiznávám. Nebýt výše zmiňovaných prozívaných momentů... Klidně bych tento nenáročný kousek, který ani nepředstírá žádné velké umění, ohodnotila plným počtem. Jak ráda říkám, hodnoceno pouze v rámci nenáročného, oddechového žánru. (30.10.2017)