Liv Ullmann

Liv Ullmann (Tokio, 1938) si vybudovala jednu z nejintenzivnějších a nejnáročnějších kariér herečky a režisérky v evropské kinematografii a divadle. Její spontánnost a jemná obličejová mimika jí umožnily zobrazit člověka v celé jeho komplexnosti. Hrála velmi významnou roli v tvorbě mistra Ingmara Bergmana, se kterým spolupracovala například na filmech Persona (1966), Hodina vlka (1968), Hanba (1968), Šepoty a výkřiky (1972), Scény z manželského života (1973), Tváří v tvář (1975), Hadí vejce (1977), Podzimní sonáta (1978) a na posledním filmu tohoto švédského režiséra Saraband (2003). Také režírovala dva filmy podle Bergmanových scénářů.

Ale Liv excelovala i ve spolupráci s dalšími režiséry. Za svůj výkon v roli Kristiny v diptychu Jana Troella, který se skládá z filmů Vystěhovalci (Utvandrama, 1971) a Nová země (Nybyggarna, 1972), byla nominována jako Nejlepší herečka na Oscara v roce 1973. Tato pocta se opakovala později v roce 1977 za roli v Bergmanově filmu Tváří v tvář. Byla také pětkrát nominována na Zlatý glóbus, který vyhrála v roce 1973 za Vystěhovalce. Jedny ze svých nejlepších výkonů podala v historických filmech jako Papežka Jana (1972) a Abdikace (1974) a v dramatech Mosca Addio (1987) a The Rosegarden (1989).

Liv Ullmann studovala divadelní herectví v Londýně. Debutovala v divadle Rogaland Theatre v norském Stavangeru a v roce 1957 hrála ve svém prvním filmu. Ztělesnila mnoho významných rolí na divadelních prknech v Norsku, Švédsku, londýnském West Endu, Austrálii, Los Angeles a na Broadway.

V roce 1992 napsala a natočila svůj první celovečerní film Sofie, který ji vynesl tři hlavní ceny na filmovém festivalu v Montrealu. Jejím druhým filmem, ke kterému také napsala scénář, byla Kristina Vavřincova, adaptace známé série románů Sigrid Undset. V roce 1996 začala její spolupráce s televizí SVT Drama, a to na filmu Enskilda samtal (Private Confessions), který natočila podle scénáře Ingmara Bergmana. Snímek získal několik mezinárodních filmových a televizních ocenění. V roce 2000 natočila další film, ke kterému napsal scénář Bergman, jménem Nevěra. Její pátý celovečerní film Slečna Julie je jeadaptací stejnojmenné, světově známé divadelní hry Augusta Strindberga.

Liv Ullmann byla přes 20 let vyslankyní dobré vůle UNICEF. Stejně dlouhou dobu také působila jako viceprezidentka organizace International Rescue Committee (IRC), která pomáhá uprchlíkům z celého světa. V roce 1976 napsala svou první knihu, autobiografii jménem Proměny. V roce 1984 vydala další knihu Tidvatten (Choices). Obě knihy byly přeloženy do více než 24 jazyků.

Film Europe