Gilmour93

Neo-westernová partie na šachovnici amerického severozápadu, v níž královna obětuje svého jezdce, aby zachránila malého krále. A pak při ohnivém garde, šeptajíce do jezdcova ucha, dojde k poznání, kdo byl vlastně král.. Devízy jsou dvě. Zvolený žánr, který umí prodat prostotu příběhu i prostředí a nepřijde s jediným dialogem nebo scénou bez opodstatnění a poctivý výkon adoptivních rodičů Clarka Kenta, co při čelení nové výzvě zosobňují střet rozumu a emocí. V životě, na rozdíl od šachu, vítězství vykoupené ztrátami bolí. Někdy tolik, že je to spíš prohra..

Když poctivý kasař Liam zahoří láskou, zhasne u bankovních trezorů hořák jeho autogenu a přezdívka „In & Out Bandit“ nabyde nových rozměrů.. Naivita scénáře je místy zarážející a teprve v 54. minutě vyhlásí Neeson režim řešení „my way“, nicméně v rámci soukromého žánru severoirského plnitele pytlů na mrtvoly to lze považovat za snesitelnou variaci. Pokud však hledáte o tradičně romantické kriminální profesi něco hodnotnějšího, nechte na svůj sejf působit klasický vrták Thief od Michaela Manna..

Mít za souseda někoho, kdo nechodí do práce, noci tráví bujaře a žije z pravidelných dávek, to může nejednomu pít krev.. Klasický hororový motiv, kdy se hlavní hrdina kromě nadpřirozených sil musí potýkat s nedůvěrou a skepticismem okolí, na svou dobu skvělé masky a triky (lykantropická přeměna a následný skon Evil Eda velmi působivé) a šéfvampýr s vizáží bisexuálního řeckého rejdaře, který udělá klíčovou chybu, když ochutná jedovou krev sousedky Ala Bundy. Protože je hodnocení „kult“ vždycky hodně subjektivní, nestydím se přiznat, že mi přijde zábavnější Gillespieho remake s Colinem Farrellem..

Sice by se to zpronevěřilo podstatě historicky již čtvrtého zrození, ale já bych radši něco o hvězdě, co zhasíná. Něco ve stylu kdo má viset, ten se v chlastu neutopí. Ne nalajnovaný, v mělčinách uvízlý melodram, který nedokáže pracovat s motivy jednání a občas si lže do kapsy. Například když se nám snaží vnutit, že pochcat se při předávání hudebních cen poškodí kariéru vaší ženy zpěvačky. Naopak! Každý producent by si to přál, protože tohle desky prodává! Ví to samozřejmě i Bradley Cooper, který do toho po vzoru učitele Eastwooda dal i kus srdce, ale zároveň myslel na to, že je prioritou co nejšikovněji zabrnkat na strunu cílovému publiku..

Když v úvodu meteorit zaútočil na Mount Rushmore a vypíchnul Thomasi Jeffersonovi oko, čekal jsem grandiózní disaster představení, ale ono nic! Jen tlachání o rodinných vztazích, žvanění o kosmické hrozbě a vyděšené pohledy k nebi. Až posledních deset minut se začne dít něco velmi levného a vy se jen modlíte, ať to neskončí tím, co se nabízí. A hádejte! Trocha kyseliny chlorovodíkové, mys Canaveral na univerzitním dvorku, synkovy znalosti o letové trajektorii a…čum, Bruci Willisi a uč se..! Páteční chvilka katastrofické poezie na Prima Cool zase potvrdila, že Lochlyn Munro je jako koliformní bakterie. Nejčastěji ho najdete v hovnech..

O malebných zátokách, specifické architektuře, fantastických barvách podzimních lesů, majácích, loděnicích, humrech, o tom všem byla řeč, ale co Hawkeyho Zátoka pláňat? Co Cabot Cove s nejvyšším počtem vražd v USA na sto tisíc obyvatel? A co Derry, rejdiště toho rozkošného klauna? Ale vždyť já vím..

Underworld: Feel Slippy. V akčním výprodeji se to snaží nasoukat upírsko-vlkodlačí motivy do latexového kabátu Matrixu, ale povětšinou s nulovým efektem. Do toho se to tváří strašně osudově, ale přitom scénář působí dojmem, že za ním stojí úplně jiný Danny McBride a dělá si z nás prdel. Tímto po sérii Underworld střílím stříbrnou kulkou namáčenou v česnekovém výtažku.. P.S.: Michaela Sheena uznávám, ale tady jako kříženec Thorina Pavézy a Pepy Vojtky působil směšně. Pořád ovšem lepší, než vypadat jako idiot, což se mu v ještě více idiotské variaci tohoto povedlo o pár let později..

Stejně jako se před dům vyzvracel obývák manželů Teagartenových, vyblil Fred Wolf tohle nekomické veledílo. Účast Salmy, která vzhledem k roční době ani nemohla ukázat své přednosti, zde zřejmě byla na základě známosti z Machrů. Důvod přítomnosti Baldwina je mi neznámý. Zřejmě měl za úkol vrátit do pořadače neočíslované listy scénáře, které předtím rozfoukal vítr..

Impotentní humor, snaha o romanci střídající křeč a otřepanost, střih chaotický jak od nějakého Lojzy a zapojení dětiček nebezpečně připomínající Poledňákovou. Na tuhle věc na sněhu by nestačil ani MacReady s plamenometem, nicméně věřím, že si to pár fandů najde. Možná i tři..

Chápu tu aktuální žízeň po nějaké hodnotnější kinematografii, ale s těmi extatickými výkřiky o filmové události bych trochu brzdil. Sorkin bezesporu umí břitké „table tennis“ dialogy umocněné při realizaci timingem jejich přednesu a po stránce obsazení je to parádní jízda, ve které nejvíc zaujmou Keaton jako exministr sbírající kuráž, Rylance pohrdající 24x soudem a lehce dementní judge Langella, co je schopen během chvíle naklepat stejný počet řízků, jenže nemám rád, když takhle vedená rekonstrukce soudního procesu finišuje způsobem, jako by ji točil Ron Howard. A co nemám rád ještě víc, je to, když mě film někam tlačí, místo toho, aby mě pustil..